Tým astronomů mohl podle nové studie vůbec poprvé v historii pozorovat hvězdu, která pohltila svého hvězdného společníka.
Když hvězdy dosáhnou konce své životnosti, zvětší se až na stonásobek své původní velikosti a pohltí vše, co se nachází na blízké oběžné dráze. V dvojhvězdné soustavě tak může dojít ke sloučení umírající hvězdy s jejím průvodcem. Vědci však dosud nedokázali takový kosmický jev přímo pozorovat v okamžiku, kdy k němu dochází.
»Je neuvěřitelně obtížné zachytit okamžik, kdy hvězda spolkne svého průvodce,« říká Viraj Karabelkar, astrofyzik z Kolumbijské univerzity v New Yorku a hlavní autor studie. »Když hvězda pohltí svého průvodce, je tento efekt velmi jemný – jako kdybyste hodili kbelík s vodou do rozlehlého oceánu. Abychom tento jev dokázali zachytit, potřebujeme citlivé dalekohledy, které dokážou pozorovat oblohu po dlouhou dobu.«
V prosinci 2025 poskytla pozorování z vesmírného dalekohledu Jamese Webba konečné důkazy, díky nimž mohli vědci podrobně rekonstruovat, co se stalo před sloučením, během něj i po něm. Šlo o dvojhvězdný systém přezdívaný Bao, který se nachází v galaxii Andromeda.
Zjištění
V nové studii vědci zkoumali rudého obra s označením WNTR23bzdiq, který se nachází přibližně 2,5 milionu světelných let daleko v galaxii Andromeda. Tato hvězda je asi sedmkrát hmotnější a 350krát širší než naše Slunce.
V roce 2023 si vědci pomocí dnes již neexistujícího vesmírného dalekohledu NEOWISE agentury NASA a dalekohledu WINTER na observatoři Palomar v Kalifornii všimli, že hvězda postupně zvyšuje svou jasnost. Analýzou starších pozorovacích záznamů následně zjistili, že rudý obr se začal zjasňovat už v roce 2018.
Vědci již dříve vyslovili domněnku, že za tímto nárůstem jasnosti může být pohlcení doprovodné hvězdy obřím tělesem. Jak se průvodce spirálovitě přibližoval k jádru rudého obra, vznikalo tření, teplo a světlo, což mohlo vysvětlovat postupné zvyšování jeho jasnosti.
Koncem roku 2025 pak astronomové zaznamenali z obří hvězdy mimořádně silný záblesk světla. Vesmírný dalekohled Jamese Webba agentury NASA pozoroval hvězdu pouhých 47 dní po explozi, což výzkumnému týmu umožnilo tento jev podrobně prozkoumat. Vědci nyní předpokládají, že k explozi došlo ve chvíli, kdy doprovodná hvězda o hmotnosti přibližně 70 procent hmotnosti Slunce narazila do nitra obří hvězdy.
»Když jsme to viděli, byl jsem doslova ohromen. Teorie, podle níž hvězdy pohlcují své průvodce, existuje už mnoho desetiletí. Toto je však první pozorování, které tuto teoretickou předpověď potvrzuje,« uvedl Karabelkar.
V nové studii vědci odhadli, že exploze vyvrhla materiál o hmotnosti odpovídající přibližně 0,1 až 0,2násobku hmotnosti Slunce.
Ačkoli zjištění naznačují, že se dvě hvězdy tvořící dvojhvězdný systém Bao sloučily a vytvořily jediné těleso, »není to jediná možnost«, vysvětluje Karabelkar. »Další možností je, že obě hvězdy přežily, ale nyní se nacházejí na mnohem menší oběžné dráze než dříve. Abychom s jistotou zjistili, co se stalo, musíme i nadále sledovat chování systému poté, co účinky obrovské exploze odezní.«
Nyní, když astronomové možná spatřili první takové sloučení, »těším se na objevování dalších. Nadcházející dalekohledy, jako je vesmírný dalekohled Nancy Grace Romanové a observatoř Very Rubinové, budou obzvláště užitečné při objevování mnoha dalších podobných jevů,« uzavírá vedoucí výzkumu.
(is)

