Člověk, kterého přitahuje jeden druh komára, může být mnohem méně atraktivní pro jiný. Ve studii se 119 dobrovolníky vědci z Floridské mezinárodní univerzity (FIU) zjistili, že tři hlavní druhy komárů přenášejících nemoci konzistentně preferovaly různé lidi. Žádný z účastníků nebyl přitažlivý pro všechny tři druhy.
Z výzkumné zprávy:
Lidé nejsou pro komáry stejně přitažliví, takže někteří jsou náchylnější k nemocem přenášeným komáry než jiní. Rozdíly v tělesném pachu pravděpodobně umožňují komárům rozlišovat mezi lidmi. Pomocí uniportního olfaktometru jsme změřili přitažlivost komárů druhů Aedes aegypti, Aedes albopictus a Culex quinquefasciatus u každého z našich 119 účastníků. Aedes aegypti, ale nikoli jiné testované druhy, byl o něco více přitahován mužskými než ženskými účastníky. Každý z našich tří druhů seřadil účastníky odlišně, přičemž upřednostňoval jinou podskupinu naší kohorty. U každého druhu byla použita míra přitažlivosti komárů k definování vysoce a nízko přitažlivých lidských pachů a bakteriálních taxonů. Lidský pach je z velké části odvozen od biotransformace obecně bez zápachu kožních sekretů na těkavé organické sloučeniny (VOC) kožními bakteriemi lidského kožního mikrobiomu. Dominantní taxony na naší kůži, jako jsou Cutibacterium spp., Staphylococcus spp. a Corynebacterium spp., produkují pachy, které přispívají k charakteristické vůni jedince, jež může komáry přitahovat.
Zjištění publikovaná v časopise iScience zpochybňují představu, že někteří lidé jsou pro všechny komáry neodolatelní. Zdá se, že přitažlivost závisí na tom, jak jednotlivé druhy detekují chemikálie a mikroorganismy spojené s lidskou kůží.
Různé druhy komárů preferují různé lidské pachy
Vědci zkoumali tři druhy zodpovědné za přenos nemocí, jako je horečka dengue, virus Zika, žlutá zimnice a virus západonilské horečky. Každý druh reagoval na jinou kombinaci biologických signálů.
Komár Aedes aegypti, který obvykle štípe během dne, dával přednost lidem, kteří nepoužívali přidané vonné látky a jejichž kůže neobsahovala určité těkavé sloučeniny. Také projevoval mírnou preferenci mužů. Další druh, který se živí během dne, Aedes albopictus (asijský tygří komár), byl více přitahován lidmi se zvýšenou hladinou ketonů a chemikálií, které se podobají rostlinným sloučeninám a přirozeně se uvolňují z kůže.
Chemie lidského těla vysvětluje preference
Lidský pach obsahuje více než 1000 těkavých organických sloučenin, z nichž mnohé dosud nebyly dostatečně prozkoumány. Aby vědci zjistili, které biologické vlastnosti ovlivňují přitažlivost komárů, shromáždili vzorky pachů a kožního mikrobiomu a provedli preferenční testy.
Studie je první, která přímo porovnává, jak různé druhy komárů reagují na stejné lidi. Vědci neočekávali, že mezi druhy najdou tak jasné rozdíly. »Když jsme studii zahájili, neočekávali jsme, že různé druhy budou preferovat různé lidi. Skutečnost, že každý druh má odlišný mikrobiální podpis, který používá jako vodítko, mě velmi překvapila,« říká Kaylee Marrerová, hlavní autorka studie.
Výsledky naznačují, že komáři si vyvinuli různé způsoby detekce a interpretace komplexních chemických signálů produkovaných lidskou kůží.
»To plně souviselo s rozdíly v kožních bakteriích a pachu. Nyní je mi jasné, že náš kožní mikrobiom určuje náš charakteristický lidský pach. Každý druh si našel svůj vlastní způsob, jak tento čichový podpis dekódovat,« říká Matthew DeGennaro, neurogenetik, který vedl výzkumný tým a řídí Ústav pro biomolekulární vědy na FIU.
Pochopení chemických látek, které přitahují nebo odpuzují specifické druhy komárů, by mohlo pomoci vědcům vyvinout repelenty, které by interferovaly s konkrétními čichovými signály, spíše než aby se spoléhali na univerzální přístup.
»Izolace složek lidského pachu, které přitahují nebo odpuzují komáry, by mohla vést k novým strategiím pro boj s nemocemi přenášenými vektory,« uvádí DeGennaro.
Ioannis Sideropulos
FOTO – cell.com, ZDROJ – Jednotliví lidé jsou pro určité druhy komárů přitažlivější. Kaylee M. Marrero, John S. Castillo, Dani Lucas-Barbosa, André L. Costa-da-Silva, Niels O. Verhulst, Matthew DeGennaro. Tato práce byla podpořena granty od Agentury pro pokročilé výzkumné projekty ministerstva obrany (DARPA) a Úřadu pro biologické technologie (BTO) (HR0011-20-C-0073) (pro JSC, AJB, DC, ALCS, NOV, MD); Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), Southeastern Center of Excellence in Vector-borne Disease (U01CK000662) (pro KMM); a programu postgraduální výuky na Floridské mezinárodní univerzitě (pro MAM).