Analýza: Víra v Boha existuje, ale existuje i Bůh?

Dnešní moderní člověk se na jedné straně snaží odhalit hluboká tajemství přírody na základě vědeckého zkoumání, ale na straně druhé má rád jistoty a neměnné pravdy. Tato jeho druhá vlastnost je základem víry. Nemusí se vždy jednat jen o náboženskou víru. Stres, nespokojenost se stávajícím děním, frustrace a obava či strach z možné nepříznivé budoucnosti, to vše povzbuzuje náklonnost k »siláckým jistotám« nebo k náboženským vírám. Proto se víra v Boha představuje jako jistota všech jistot.

Za nejstarší objevenou civilizaci je považovaný Sumer, biblický Šineár. Tato civilizace existovala v jižní Mezopotámii. V knize Genesis se Šineár popisuje jako pláň po povodni, kde lidstvo ještě hovoří jediným společným jazykem a postavilo Babylonskou věž. Uvádí se zde i řada tehdejších městských států: Babylón, Erek (Uruk), Akad atd. Ale vůbec nevíme jak tato sumerská civilizace vznikla, odkud sem přišla a jak získala na svou dobu tak neuvěřitelné znalosti. Mnohé z nich se shodují i s těmi dnešními. Jsou to právě nejstarší Sumerové, kteří jako první poskytují informace o vzniku světa a člověka na Zemi. Hovoří o tom jejich vlastní sumerské texty s klínovým písmem na hliněných destičkách. V nich se popisuje vznik světa a člověka, kterého stvořili božské bytosti z nebe – nazývané Anunnaki. Jejich domovem byla planeta Nibiru. Lidskou bytost, původně vytvořili jako pracovní sílu pro službu bohům, a to manipulacemi s některým z tehdejších vývojově vyspělých tvorů a s využitím vlastních božských genů. Sumerové neznali genetiku a proto se v textech hovoří o tom, že se bohové rozhodli stvořit člověka z krve bohů Lamga (bohové řemesel a umění). Po mnoha nezdarech a pokusech se jim podařilo stvořit první lidskou dvojici. Zdá se, že to je předobraz křesťanské verze stvoření Adama a Evy. Dnes takové manipulace nazýváme genetickými manipulacemi nebo genetickým inženýrstvím. Dle sumerských textů byl první člověk znám jako »lulu« nebo »lulu amelu« (primitivní dělník). Ve své první stvořené podobě se však nedokázal rozmnožovat, což Anunnakům přinášelo řadu potíží. Proto následovaly další zásahy a manipulace až vznikl náš typ člověka se schopností se sám rozmnožovat a vyvíjet. I sumerský popis potopy, která měla za cíl vyhubit novou lidskou rasu, je předobrazem biblické potopy.

Sumerové založili městské státy. Město Ur bylo možná z nich nejvýznamnější. První vědecké zkoumání Uru proběhlo v letech 1922 až 1934. Vede se také výzkum, který by mohl definitivně potvrdit, zda právě v Uru pobýval praotec Abraham. V roce 1922 se zde našlo jeho jméno vyryté do kamene.

To, že dnes považujeme Sumery za nejstarší civilizaci neznamená, že neexistovala ještě starší civilizace. Atlantida nemusí být jen mytologickým vyprávěním. Schliemann objevil Tróju jen díky tomu, že na rozdíl od všech ostatních, věřil v pravdivé jádro Homérova mytologického eposu Ilias a Odyssea. A tak možná čekáme na nového Schliemanna.

V Americe žijí kreacionalisté, kteří jsou přesvědčeni, že vše, co nás obklopuje, bylo stvořeno zvláštním zásahem vyšší bytosti či božstvem. Mnozí z nich věří, že Bůh stvořil svět před šesti tisíci lety z ničeho a to vše za pouhých 6 dní. Podle tohoto učení Bůh při vzniku každého člověka vytvořil i novou duši. Aby se zdůraznila odlišnost jejich názorů od všeobecně chápaného stvoření světa, zastávaného věřícími, kteří akceptují teistickou evoluci, označují se někdy stoupenci tohoto názoru termínem »striktní kreacionalisté«. Jsou tvrdými nositeli nábožensky motivovaného odmítání Darwinovy teorie evoluce.

Teistická evoluce je koncept slučující náboženskou víru v božské stvoření s vědeckým pojetím biologické evoluce. V ní platí, že Bůh sice stvořil vesmír, ale zároveň stanovil přirozenou biologickou evoluci. Člověka v rámci evoluce chápou z hlediska jeho společenského vývoje. Přitom ale mají velké výhrady proti mnohým neodarwinistickým názorům. Do této kritiky například patří i to, že darwinisté ignorují některé možné další příčiny vzniku Velkého třesku, pokud vůbec existoval, nebo že pomocí »náhod« se obchází události, které nezapadají do jejich evoluční teorie, anebo se události a objevené nálezy nepodporující tuto teorii zcela ignorují apod. Přitom náhody, podle Einsteina, neexistují. Tímto termínem jen zastíráme naše neznalosti.

nabozenstvi

Věří, že Bůh tvoří na základě zákonů, ne zázrakem a okamžitě. To znamená, že se zázraky nedějí stylem kouzelné hůlky nebo pomocí kouzelných formulí. Zázrak jako takový se rozvíjí postupně. Spousta lidí říká: Jistě, že Bůh je. Stanovil fyzikální, biologické, matematické a další zákonitosti. Ale tato představa nemá pro člověka zásadní význam, neboť taková myšlenka nám nijak nepomůže pochopit matematiku, biologii, vznik a vývoj vesmíru a ani život. I tato představa, jako i další, je pouze a jenom na úrovni víry, pro kterou neexistují důkazy. Ale žádná víra důkazy nepotřebuje, a proto po nich nepátrá. Je postavená jen na axiomech. To se plně týká i náboženské víry.

Problém, se kterým se potýkají ateisté, kteří neuznávají náboženskou víru v jednoho ztělesněného Boha stvořitele, je to, jak si vysvětlit samotnou přírodu. S tím se nastoluje otázka: Dokáže příroda vysvětlit sama sebe? Někteří odborníci se domnívají, že to není možné. Podobně formulovaná otázka zní i v případě lidského mozku. Ještě stále máme mnoho neznámých ve fungování lidského mozku. Je v něm 100 miliard neuronů a asi sto tisíc bilionů možných spojení. Fungování mozku v souvislosti s vědomím neumíme zatím zcela vysvětlit. Podle mnoha dávných kultur a náboženství nejsou mozkové funkce výsledkem fungování pouze nějakého lidského orgánu. Existují názory, že jeho funkce jsou napojené na něco mnohem hlubšího, na kvantové procesy, které umožňují provázanost s vesmírem. S tím souvisí otázky typu: Co je vědomí? Co je podvědomí či nevědomí? Kant tvrdil, a dnešní výzkum to potvrzuje, že svět, který vnímáme, je svět jen v naší mysli. Vše je vytvářené naším vědomím. A to stejné platí pro prostor a čas. Naše mysl byla nastavena tak, že je nucena veškeré naše zkušenosti a myšlenky vytvářet v rámci prostoru a času, které jsou základními rozměry vědomí.

Pokud přijmeme fakt, že Bůh je autorem přírodních zákonů, vypadá snad evoluční proces jako práce dobrého a milujícího či milosrdného Boha? Vždyť v tomto procesu by Bůh zvolil krutý vývojový způsob darwinisty nazývaný »přirozený výběr«. Pokud vývoj dle darwinistů funguje na bázi existenčního boje, pak prostě každý musí bojovat a žádný boj není o lásce. Musí se počítat s násilím. Musí se počítat se zkázonosnou smrtí, která je často velice bolestivá. Pokud by se potvrdilo, že Bůh zvolil tento evoluční proces, pak by Bůh nebyl příliš laskavý. I poslední biblická desátá Boží rána, zabití prvorozených, seslaná na Egypt ve prospěch Izraelitů, se týkala krvavého masakru nábožensko-mocenského zápasu s faraonem, kdo s koho. A pokud by se to opravdu událo, o čemž lze pochybovat, protože by to do jisté míry zpochybňovalo princip božské lásky i božské vševědoucnosti, neboť Izraelité museli označit své příbytky krví kůzlátka nebo jehňátka, aby nedošlo k omylu při krvavé likvidaci prvorozených. Egypťané pečlivě vše zapisovali a takový masakr by jistě nepřehlédli. Je také možné, že jsme tento dokument jen nenašli. Ale ze strany neznámých tvůrců Bible se spíše jedná o literární kategorii než o faktologii. K těmto deseti ranám seslaných na Egypt se v budoucnu ještě vrátím.

Mechanismus evoluce je krutá záležitost. Všechno, co žije nakonec zemře. Smrt je v tomto systému součástí života a nechápe se jako trest, ale jako poslední fáze životního cyklu. Vše se rodí, existuje po nějakou dobu, během níž se postupně naplňuje stanovený plán a končí smrtí. V systému, který kombinuje evoluční vývoj s Boží stvořitelskou silou, Bůh neprovozuje loutkové divadlo, ve kterém tahá za všechny nitky. Ale vzdal se své absolutní kontroly nad vším. Nestvořil svět, který funguje jako stroj. Vývojovému cyklu poskytl určitý počet stupňů volnosti, a proto není dopředu vše jednoznačně předurčeno. Tato redundance však automaticky nevytváří samoopravný systém. Ale příroda i lidská společnost mají šanci se poučit ze svých chyb. Otázkou je, jak dalece lidstvo tuto schopnosti využívá? Bohužel, dnešek ukazuje na to, že spíše ne. Ale existuje určitá teologická odpověď. Ta říká: Aby byla příroda skutečně svobodná a aby lidé disponovali svobodnou vůlí, je údajně třeba, aby se  životní utrpení odehrávalo. V tomto systému platí, že ať toho Bůh stvoří kolik chce, vždy se aplikuje přirozený výběr. Takže bolest a utrpení jsou tím pádem součástí tohoto procesu.

Ježíšovo kruté umírání a trýznivá smrt na kříži s jeho následným zmrtvýchvstáním, jak se popisuje v evangeliích, nelze spolehlivě ověřit z jiných historických pramenů. Ať se tak stalo, či nestalo, je to v každém případě silná symbolika a nejdůležitější událost křesťanského náboženství. Islám, na rozdíl od křesťanství, nepřipouští tuto událost, neboť Ježíš, ač ho nepovažuje za syna Boha, nemohl zemřít tak potupnou smrtí určenou jen pro největší zločince. Podle Koránu prorok Ježíš nebyl zabit ani ukřižován, ale jen se jim to tak zdálo. Naopak Bůh Ježíše k sobě přímo pozdvihl, neboť On je mocný a moudrý – viz Korán, súra 4:156 až 158. Podle islámu je Ježíš jen prorokem, ale hned po Muhammadovi, který je Prorokem všech proroků. To je také v souladu s židovským náboženstvím, podle kterého Ježíš Nazaretský není božskou bytostí.

Neuvěřitelné hrůzy v průběhu 2. světové války, konané člověkem na člověku, vedly k tomu, že bezmezná víra v Boha a jeho spravedlnost skončila za branami s nápisem »Arbeit macht frei«. A je-li člověk stvořen k obrazu Boha, kde se v něm bere tolik zla a nenávisti?

Co přijde po smrti? Je to totální konec všeho, jak si někteří myslí? Nebo existuje nějaká forma života po životě? Lidé, kteří prožili zkušenost z blízkosti smrti (Near Death Experience), a to bez rozdílu, zda byli, či nebyli věřící v Boha, poukazují na to, že smrt neznamená konec. Co se skutečně stane po smrti? Zcela jednoznačnou a prokazatelnou odpověď na tuto otázku dosud neznáme. Ale všechny prožitky blízkosti smrti ukazují na to, že smrt těla neznamená totální konec, ale jedná se jen o přechod do jiného stavu.

Výzkum v tomto směru je stále jen na počátku. Existuje na toto téma řada odborných prací. Mezi nejznámější odborníky patří americký lékař a výzkumník Raymond A. Moody. Své znalosti a poznání z prováděného výzkumu zveřejnil v několika svých publikacích. Všichni, co poznali prožitek blízkosti smrti, jsou si jisti, že existuje život po životě. Lékaři a psychiatři zabývající se tímto fenoménem ověřili, že lidé v klinické smrti dokázali vnímat a později i popsat předměty a události, o nichž nemohli vůbec nic vědět. Jedním z vysvětlení je, že toto vše pozorovali z ptačí perspektivy mimo tělo. Vedle názoru, že duch umírajícího opouští tělo a pozoruje sebe sama shora a slyší rozhovory nebo cestuje tunelem na jehož konci vidí přitažlivé světlo a vnímá nesdělitelně nádherný pocit, existuje ještě jiná odborná domněnka. Ta tvrdí, že lidské vědomí funguje zcela nezávisle na fyzickém těle a přečká i tělesnou smrt, po které přechází do stavu posmrtné existence. Problém je, že dnešní věda přesně neví co se skrývá za vědomím, podvědomím či nevědomím.

nabozenstvi

Dr. Carl Gustav Jung byl švýcarský lékař, zakladatel analytické psychologie, který se věnoval terapeutické praxi a především otázkám kolem vědomí a nevědomí. Ve svých pracích dokazuje, že se vědomí a nevědomí k sobě chovají komplementárně. Když bylo dr. Jungovi přes osmdesát let, natočil s ním americký reportér rozhovor, který byl později publikován ve filmu »Face to face«. V rozhovoru se reportér dr. Junga zeptal: »Věříte v Boha?« Jung odpověděl: »Ne. Já nevěřím, já to vím! Mám jasný zážitek toho, kdy do člověka něco vstoupí, co nás daleko přesahuje. A člověk najednou prozře.«

Kvantový britský fyzik Roger Penrose a Stuart Hameroff z Arizonské univerzity tvrdí, že pokud člověk zemře, pak jeho informace na kvantové úrovni dále přežívají ve formě »kvantové duše« a ukládají se v jakési vesmírné kvantové paměti. Jde o morfická pole, která obsahují minulost, přítomnost i budoucnost v holografických obrazech. V těchto kvantových polích neexistuje čas. S Penrosem souhlasí i výzkumníci z Institutu Maxe Plancka v Mnichově. Dalším zajímavým příkladem z této oblasti je šamanismus. Šamani vnímají okolní přírodu zcela jinak než my lidé z tzv. »civilizovaného světa«. Navíc dokáží s touto přírodou komunikovat a získávat tak nové poznatky a odpovědi na mnohé otázky.

Další oblast, kterou by měl mít člověk na zřeteli je celá existence samotného lidského pokolení. Pro křesťanskou víru je naprosto zásadní představa, že lidé byli stvořeni k obrazu Boha. Pokud Bůh ustanovil evoluci a ve výsledku zamýšlel stvořit člověka, znamená to, že z velké části spoléhal na nejistý vývoj, na »náhodu«, neboť evoluce nic předem nezaručuje. Pojmem »náhoda« se v tomto případě označuje, že Bůh v tomto systému ustanovil jistý počet stupňů volnosti. To způsobilo jistou neurčitost vývoje, jakousi míru autonomie, čili do určité míry nezávislost na vůli Boží.

Kdyby Zemi před 65 miliony let nezasáhl velký asteroid, nevymřeli by dinosauři, tehdejší absolutní vládci na Zemi, savci by se tím pádem asi nedostali k moci, a živočišný řetězec by se vyvíjel jiným způsobem. A je tak docela možné, že bychom zde dnes nebyli. Ale tato čistě darwinistická vývojová konstrukce nebere v potaz jiné možné modely zrodu a vývoje. Například sumerské zápisy, které hovoří o tom, že člověk přišel na svět pomocí opakované genetické manipulace, kterou provedli Anunnakové, božští návštěvníci z kosmu.

Podle teorie evoluce za svou existenci vděčíme kosmické události, šťastnému zásahu zvenčí. V Darwinově evoluční teorii absolutně nenajdeme žádný důkaz promyšlenosti, záměru nebo strukturovaného postupu. Zdá se, že evoluční vývoj tvoří řada »úspěšných chyb«. Lze možná tvrdit, že Bůh do svého plánu stvoření, který je jen myšlenkovým plánem, neboť Bůh nemá fyzickou podobu, rozhodně zahrnul i existenci duchovně založených bytostí.

BUH2

To, že se v průběhu vývoje objevilo stvoření typu člověk, bylo vepsáno do osudu vesmíru od samého počátku. Náš vesmír v návaznosti na počáteční podmínky svého vzniku mohl vypadat úplně jinak. Mohl být možná i hezčí, ale nemusel být nastaven tak, aby umožnil vznik a existenci inteligentních bytostí. O této možnosti hovoří i teoretický fyzik a jeden z největších myslitelů naší doby – Stephen Hawking. Zajímavý odborný názor na vývoj vesmíru má i matematik a fyzik Roger Penrose. Ve svých publikacích popisuje základní principy, které dle moderní kosmologie ovládají náš svět. Zamýšlí se nad jedním z nejhlubších tajemství našeho poznatelného vesmíru, z čeho vzešel a kam ve svém vývoji kráčí.

K novému, ale kontroverznímu názoru patří i teorie o paralelních vesmírech, kterou vytvořila teoretická fyzička a odbornice na kosmologii profesorka Laura Mersini-Houghton, z univerzity v Severní Karolíně. Tuto její teorii do jisté míry potvrdila analýza dat z tříletého pozorování sondy WMAP, kterou provedl fyzik a astronom Alexander Kashlinsky z NASA. Zjištěná fakta nazval »dark flow« (temný proud). Neplést s fenoménem temná energie a temná hmota. Jeho objev vyvolal naprosté zděšení, protože stávající standardní model vesmíru s ničím podobným nepočítá. Rozložení hmoty v pozorované oblasti vesmíru totiž nijak nedokáže vysvětlit, co by »temný proud« mohlo pohánět. A tak prozatím jediné vysvětlení tohoto jevu poskytuje teorie Laury Mersini-Houghton, a to gravitací sousedního vesmíru.

Ale je zapotřebí si uvědomit, že i ty sebelepší modely vycházející z objektivních měření a poznatků mohou být jen jistým druhem osobní nebo vědecké spekulace. To pochopitelně plně platí i o teologických nebo mystických představách.

Zdá se, že evoluce končí inteligentními organismy. A je pravděpodobné, že nejsme jedinými inteligentními bytostmi ve vesmíru. Je proto docela možné, že i naše matička Země zažila už v minulosti inteligentní bytosti. Atlantida nemusí být jen mýtus. Konečně ve prospěch této teorie hovoří například starobylé mapy admirála Piriho Reise z roku 1513, které vychází z ještě starších mapových podkladů. Zobrazují například ještě nezaledněné území Antarktidy a to s věrností potvrzenou moderním měřením. Navíc v době Piriho Reise o skutečné Antarktidě, o kontinentu pokrytém ledem a sněhem, ještě nikdo nevěděl. Někteří učenci sice v existenci nějaké pevniny v okolí jižního pólu věřili staletí předtím, než byl tento kontinent skutečně objeven, ale jejich představy byly vágní a neodpovídaly skutečnosti. Pobřeží Antarktidy objevil až 27. února 1831 John Biscoe. Po něm Američan Wilkins prozkoumal asi tři tisíce km tohoto pobřeží a poprvé použil jména Antarktis. V současné době známe mnoho událostí a nálezů, které jsou v přímém rozporu s Darwinovou evoluční teorií.

Dnešní teisté zastávající evoluci věří, že evoluční proces existuje v rámci toho, co by teolog označil jako Boží plán. Lidé, kteří věří v Boha i Darwinovu teorií musí řešit ještě i další dilema. Jak sladit evoluci s příběhem z Písma svatého? Jeden z badatelů z přírodovědného oddělení Londýnského muzea věří, že mezi těmito dvěma názory objevil fascinující vztah. První stránky Genesis hovoří o stvoření, které probíhalo v několika krocích. Lidé, kteří to psali nevěděli nic o biologii ani o vesmíru. Přesto se jim podařilo naprosto správně zaznamenat evoluční i kosmologickou historii života na Zemi.

Začíná to slovy: »Budiž světlo«. To lze obecně považovat za tvorbu vesmíru po Velkém třesku. Pokračuje to vznikem moří. A to samé se událo v dějinách Země a pravděpodobně i jinde ve vesmíru. Následuje evoluce života. Ale nejdříve jde o rostliny. Po nich přichází obrovská exploze evoluce v oceánech. V kambriu (tzv. Kambrická exploze), v nejstarším období prvohor, se veškerý život odehrává ve vodě a teprve pak se přesunul na pevninu. Všechno je zapsané ve správném pořadí. Věděli snad autoři těchto stránek Genesis něco o těchto událostech? Odpověď zní: Nevěděli. Proč tedy něco takového napsali? Zobecní-li se jejich popis, pak lze v něm ve stručné a zjednodušené podobě shlédnout i pozdější vědecké poznání. A příběh tak zahrnuje i prostor pro Boha.

Dnešní věda popisuje procesy s tímto příběhem související. Ale stále zůstává otevřené jedno jasné rozhodnutí, zda byl úspěch evoluce dílem stvořitele nebo pouhého řetězce vhodně navazujících událostí. Zastánci jednoho nebo druhého názoru jsou poplatné svému přesvědčení či víře, protože jednoznačné vědecké důkazy neexistují.

Přitom věřící vědci zůstávají věřícími i nadále a nic jim nebrání v tom, aby vykonávali vědecké činnosti. To ovšem neplatí v případě islámu, který není jen pouhým náboženstvím. Dnešní lidé se mohou svobodně přít o existenci či neexistenci Boha, ale to samo o sobě není důkazem existence nebo neexistence této nejvyšší entity. Paradoxní na tom je, že obě názorové strany jsou o té své pravdě bytostně přesvědčeni. Jde o pevnou víru. To, co nazýváme Bohem, není lidská bytost, a proto může existovat ve formě nám zcela nepředstavitelné. I věda pátrá po teorii Všeho. Představa o božské neomylnosti a božském předurčení existuje již několik tisíc let. Ale to není důkazem existence Boha. S tím vyvstává otázka, zda vůbec máme možnost rigorózně prokázat jeho existenci nebo neexistenci. To nevíme. Stejně tak ale nevíme, zda můžeme odhalit a pochopit veškeré zákonitosti vesmíru, ale přesto se o to musíme pokoušet.

Existuje ve světě jedna velká náboženská ideologie, která neuznává kauzální vztahy, neuznává vývoj, neuznává nic, co je mimo její věrouku. a tvrdí, že platnost všech zákonů závisí jen na vůli Alláha. Touto ideologií je islám. Základní premisou islámu je, že vše, co s ním není ve shodě je špatné a musí se s tím bojovat. Dle muslimů platí, že jedině islám vede lidstvo ke skutečné Boží spáse. Proto islám musí zvítězit na celém světě. Tady končí dialog, svobodné uvažování a tím i lidské hodnoty. Tato islámská ideologie je zcela mimo legitimní diskusi o stvoření světa, o existenci či neexistenci Boha. Je to totalitní systém omezující rozvoj ducha. Tudy cesta lidstva nevede. Islám není kompatibilní s demokratickými hodnotami, a proto do našeho evropského systému nepatří. Navíc přítomnost muslimů v Evropě plodí jen obrovské problémy všude tam, kde připustili jejich větší koncentraci.

František Krincvaj

FOTO – pixabay, KOLÁŽ – AI

REKLAMA
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Kdy padl Babylon? Kdy a proč zmizelo »Město hříchu«?

Babylon založili představitelé první světové civilizace, Sumerové, ve třetím tisíciletí př. n. l. Tehdy šlo o malou osadu, která...

17. listopad 1989 by nebyl bez 17. listopadu 1939

Když dnes vzpomínáme na devět německými okupanty popravených studentských představitelů ze 17. listopadu 1939, řekněme si o nich i...

Okamura v Ruzyni: »V roce 1989 byly požadavkem svobodné volby.« Mluvil o respektu k jejich výsledku

Kvůli roku 1989 se poněkud zapomíná na rok 1939. Takový byl vzkaz předsedy Poslanecké sněmovny a SPD Tomia Okamury...

Proč tři hlavní supervelmoci vyloučily umělou inteligenci ze svých jaderných arzenálů?

Po staletí velmoci snily o formě nadřazenosti, která by jim umožnila dosáhnout vítězství bez rizika a ztrát. S tím,...

Nezneužívat 17. listopad

Jen několik dnů zbývá do osmdesátého sedmého výročí 17. listopadu. Již žije velmi málo pamětníků doby, kdy německé ozbrojené jednotky...

DALŠÍ NOVINKY

Hubněte bezděčně. Pět momentů, kdy to »jde samo«

Nejčtenější články mezi muži jsou ty o autech, mezi ženami vévodí texty o hubnutí. Dobře míněných rad, jak shodit...

Vzkaz z Malé Strany: Čína a Česko se liší politicky, kulturně i historicky, ale to nebrání spolupráci

Čína jako vzor pro Českou republiku? Řadu oblastí, v nichž si je třeba vzít příklad z ČLR, zmínili diskutující...

SOCDEM: 17. listopad není soukromým majetkem pražské liberální kavárny

Vedení Sociální demokracie se včera zúčastnilo vzpomínkových a pietních akcí k 17. listopadu. Strana to uvedla v dnešní zprávě,...

Si-Trump-Putin: Jedna rodinná fotografie a tři různé agendy v Šen-čenu 

Čínský prezident se nechce jevit jako představitel imperialistické velmoci. Čína a Rusko kategoricky odmítají označení třístranné schůzky v Šen-čenu...

Vánoční les rozzářil Zlaté jablko. Nechybějí svítící zvířátka ani místa pro sváteční fotografie

Vánoční atmosféra už naplno zavládla také ve zlínském obchodním centru Zlaté jablko. Letošní výzdoba proměnila jeho interiéry v pohádkový...

Biodiverzita Zoo Ostrava: rok se sojkou obecnou

Přírodní areál ostravské zoo poskytuje útočiště mnoha druhům volně žijících živočichů. Jsou mezi nimi ptáci, malí i větší savci,...

Brusel je naštvaný zdráhavostí Srbska přerušit vztahy s Ruskem

V Srbsku se po historickém volebním vítězství Studentské listiny 25. října 2026 zřejmě vynořuje nové pole geopolitické konfrontace mezi...

Ztráty na evropských trzích, kolaps Deutsche Bank (-6 %): DAX klesl o -1,9 %, Brent na 93 USD

Evropské trhy v úterý klesly a stáhly se z rekordních maxim z minulého týdne, jelikož technologický sektor se dostal pod tlak...

Exministr Mládek: Z počínání vlády čiší nevůle řešit zadlužování země. Daně se budou muset zvednout!

Největším problémem není státní rozpočet pro rok 2027, ale to, že není šance, aby se deficity v příštích letech začaly...

Hnutí ANO se přidalo ke Stačilo!: kritizuje transformaci nemocnic

Transformace jihomoravských nemocnic na akciové společnosti není tak dobře připravená, jak kraj sliboval, říkají jihomoravští zastupitelé za ANO. I...

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

REKLAMA
Poslední zprávy