Po zasedání brněnského zastupitelstva, jež jednalo o tom, zda sjezd Sudetendeutsche Landsmanschaftu, jenž se má konat koncem května v Brně, kam ho pozvalo hnutí Meeting, je člověku podivně. Sice musím s politizujícím básníkem Milanem Uhde souhlasit, že »Zlo, které se prohnalo českými zeměmi, není dědičné«, ale pokud se potomci nedistancují ve všem od hrůzné minulosti a snaží se přenést vinu na druhé, pak není něco v pořádku. A to se, pokud jde o program SdL, stále děje. Jinak by totiž už dávno musel tento program nejen zrušit, ale také se od něj distancovat. Mýlím se, nebo mám pravdu?
Ono zasedání dopadlo opravdu podivně. Zastupitelé se po diskusi nepřihlásili ani k jednomu stanovisku. Ani ANO, ani NE. Vyberte si! Sama paní primátorka Markéta Vaňková (ODS) svůj názor řekla. Je pro konání sudetoněmeckého sjezdu, vždyť přece budeme mít díky tomu příležitost nejen hledat vzájemné porozumění, ale také o všem mluvit. O čem všem? O tom, jak se Němci chovali v Brně před válkou a za války? Tak to myslela?
Takže, jak se vlastně brněnští Němci v té době chovali? Především jeden údaj. V Brně žilo v té době (1930) 264 925 obyvatel, z toho 200 213 se hlásilo k české či slovenské národnosti a 52 165 k jazykově německé. Všichni ovšem Němci nebyli. Mnoho Židů se přihlásilo k němectví. Počet neznáme. Většinou patřili k vyšším vrstvám a někteří ještě z dob Rakouska byli také ozdobeni baronskými tituly, i když to byli, nebo jejich otcové, obyčejní velkokšeftaři, kteří si mohli koupit titul. Všechno se za Rakouska totiž mohlo koupit, proč by si tedy nekoupili predikát? Orientace na němectví se jim později nevyplatila.
(Byl rozdíl proti roku 1910, tehdy v moravské metropoli žilo 112 114 obyvatel a k německé dorozumívací řeči se hlásilo 79 986 obyvatel a jen 40 097 k české.)
Přestože brněnští Němci se za republiky stali menšinou, chovali se, jako by oni jediní měli právo na vládu nad městem. Snažili se ho ovládnout. Postupovali krok za krokem. Příkladem budiž tzv. Volksport, který zde počátkem třicátých let organizoval výcvik podle vzoru SS a SA. Státní orgány však zasáhly a jeho šéfy postavily před soud. Proces s další podobnou skupinou začal v druhé polovině třicátých let. K propagandě sloužil zvláště tzv. Německý dům, kde se konaly přednášky, různé politické akce a kam přijížděli aktivisté SDP z Liberce, Chebu, Prahy a dokonce z Německa. Měli svůj nacionalistický Der Aufbruch, který od vzniku republiky byl znám svou protičeskou rétorikou.
Vůdčí postavou brněnských nacistů byl právník Karl Schwabe, jenž měl potíže s republikou již počátkem let dvacátých, kdy byl usvědčen a odsouzen za špionáž pro Německo. Tento muž se svými německými přáteli okamžitě po Mnichovu orodoval u mezinárodní rozhraničovací komise s žádostí, aby byl vytvořen německý koridor z jihu, střed Brna aby byl připojen k Říši, a okrajové české čtvrti aby zůstaly ve zbytku Československa. Sice tehdy nebyl vyslyšen, ale tzv. brněnský puč uskutečněný v souvislosti s obsazením českých zemí dne 15. března 1939 už byl v jeho režii. Tehdy se svými soukmenovci obsadil policejní prezidium a přivlastnil si funkci zemského prezidenta, aby později převzal funkci německého viceprezidenta, v jehož rukách se sbíhala veškerá protektorátní moc na Moravě. Tehdy jeho přátelé Oskar Judex a Wilhelm Czerny, všichni pozdější důstojníci SS, převzali vedení brněnské radnice.
(Po válce byl Schwabe Lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a popraven, Oskar Judex byl taktéž souzen a zemřel při výkonu trestu v Ilavě, Wilhelm Czerny po uplynutí deseti let vězení byl propuštěn a odsunut do Spolkového Německa, kde brzy zemřel. Všichni se brzy po obsazení zbytku ČSR stali důstojníky SS.)
Podle svědectví všichni tři patřili v době okupace mezi úzké spolupracovníky gestapa. Měli na svědomí velký počet českých vlastenců, z nichž mnozí byli popraveni v Kounicových kolejích, kde vládl vrchní dozorce, Schwabův spolupracovník, krutý Franz Duba, od něhož pochází název popraviště Na písečku. Většina dozorců byli údajně Němci z Brna.
Nejde jen o zmíněné představitele německé iredenty a (protektorátních) nacistických orgánů. Většinu významných míst ve městě po zřízení protektorátu obsadili brněnští Němci a to jak na radnici a v řídících orgánech Brna nebo Moravsko-slezské země, tak také v řízení brněnských závodů. Podíleli se na zatýkací akci Albrecht, na vyhledávání odpůrců nacistické moci, na šikaně v souvislosti s akcí 17. listopad, na ponižování českého obyvatelstva. Mnozí dostali byty či rodinné domy po zatčených anebo osobách určených k likvidaci v holocaustu, měli lepší příděly potravin a spotřebního zboží, dostávali vstupenky na popravy a zvláště ženy na nich pořádaly doslova přehlídky módy.
Byli jistě také antifašisté. Šlo však o výjimky. Někteří skončili v koncentračních táborech, jiným se podařilo utéci do zahraničí, jen malé množství přežilo. Hluboce se skláním např. před Odonem Brichtou, JUDr. Alfredem Dresslerem, právničkou Valerií Dresslerovou, MUDr. Hedwigou Kreisleovou, lékaři dr. Leinbachem a dr. Kuglerem. Snad v Brně budou mít k dispozici alespoň jména dalších Němců-antifašistů, kteří se dokázali svými tehdejšími možnostmi postavit hrůze a nenávisti. Riskovali přitom své životy a životy svých blízkých.
Proto stále myslím, že stojí za to si spíše podat ruce a diskutovat o vzájemném pochopení s těmi, kteří se postavili proti fašismu, než s těmi, jejichž otcové a dědové mají na svědomí okupační hrůzy a oni sami se nedokázali stále vypořádat, jak svědčí zmíněných programových »20 bodů«,se svou vlastní minulostí. Uvědomují si to dámy a pánové zastupitelé z brněnské velké radnice? Uvědomila si to paní primátorka českého, nikoli německého Brna?
Jaroslav Kojzar
Soudruh asi ze skromnosti taktně zamlčuje podíl komunistů na růstu protičeských nálad v Sudetech?
projev hlavního ideologa KSČ Václava Kopeckého na 6. sjezdu strany v roce 1931.
„My, čeští komunisté, prohlašujeme, že budeme hájit a prosazovat právo na sebeurčení až do odtržení od českého imperializmu pro utlačované části německého národa až k posledním důsledkům. Dále prohlašujeme, že stejnou rozhodností budeme chránit a prosazovat, aby se všechny části německého národa sjednotily v jednom státě,“ prohlásil Kopecký.
Josef, ty seš s tím výkladem vedle jak ta jedle. Němcům a nacistům bylo mimochodem umožněno sjednotit se a žít v jednom vysněném státu. Postaraly se o to skvělé Dekrety skvělého prezidenta Edvarda Beneše. Josef, vkládáš celkově do svého textu něco, co tam není a snažíš se o demagogii, jako vždy neúspěšně. Co chtít od vás pravdoláskařů a zváčů a obhájců nacistů a Sudeťáků?
No vy chcete popřít 6.sjezd vaší KSČ?
Kolaborantská vláda Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla a teď Babišova vláda nezatrhly a nezakázaly návrat německých a sudeťáckých nacistů do rozbitého Československa v roce 2026. Nechápu tuhle českou hru na jakousi demokracii. Je třeba se vypořádat i s domácí českou pronacistickou kolaborací, která má návrat nacistů do naší vlasti na svědomí. Je třeba zásadně odmítnout německé lži o jakémsi smiřování a odpuštění. Němci vůbec neprokazují vůli k tomu, co pokrytecky hlásají, když jejich činy a úmysly jsou protičeské. Situace je úplně stejná jako v roce 1938, kdy Němci kladli a stupňovali požadavky vůči naší československé vlasti. Ať Němci sedí doma v Německu na prdeli a jsou rádi, že odplata a trest za jejich válečné zločiny proti Československu nebyly opravdu spravedlivé a Němci z toho vyvázli jen humánním vyhoštěním do vytoužené Říše na základě Dekretů našeho prezidenta Edvarda Beneše. Domácí ostudnou českou kolaboraci je třeba odsoudit a veřejně pranýřovat za její protinárodní protičeskou činnost ve prospěch historického nepřítele, který nám v minulosti neodpustitelně uškodil.
Celá ta pátá kolona zvaná Meeting Brno by se měla přenést v čase do let 1938-45. Škoda, že tohle jde jen ve sci-fi. Pak by totiž viděla, co teď provádí a začala se stydět, až bude červená i, však víte kde.
Je fascinující sledovat, jak se i v roce 2026, více než osmdesát let po válce, stále dokola vytahuje ze šatníku stejný, moly prožraný strašák „sudetoněmeckého nebezpečí“. Plánovaný sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně na konci května 2026 se stal pro určité autory a weby, jako je právě iPortal24, pověstným červeným hadrem. Je to ale hadr už pořádně vybledlý.
Odsuzování „landsmanšaftu“ v dnešní době připomíná pokus o boj proti křižáckým výpravám – je to útok na entitu, která v podobě, v jaké ji kritici vykreslují (jako revanšistickou hrozbu pro naše hranice), už dávno neexistuje.
Kojzar stále operuje s Benešovými dekrety a kolektivní vinou, jako by se čas zastavil v roce 1946. Přitom se zcela přehlíží fakt, že samo sdružení už před lety (2015) oficiálně vyškrtlo ze svých stanov nároky na vrácení majetku.
Ironií osudu je, že sjezd pod mottem „Život je setkávání“ má být historickým gestem usmíření přímo na půdě města, které zažilo tragický brněnský pochod smrti. Pro Kojzara e jemu podobné je však tato snaha o dialog vnímána jako „vlastizrada“.
Je smutným paradoxem, že lidé, kteří nejvíce volají po „národní hrdosti“, se nejvíce bojí obyčejného podání ruky. Jako by naše národní identita stála pouze na neustálém přiživování starých ran.
Tato neustálá antiněmecká karta je už jen intelektuální leností. Je snadné vyvolat emoce odkazem na nacistické hrůzy, ale je mnohem těžší uznat, že dnešní generace Bavorů či Sasů s kořeny na Moravě nejsou „Hitlerovými dědici“, ale sousedy v Evropské unii.
Vytahovat v květnu 2026 tyto „vlastenecké“ pamflety je jako snažit se zastavit vlak historií prověřeným klišé. Je to smutná ukázka toho, že pro Kojzara a spol. je nenávist bezpečnější přístav než nejistota smíření. Brno se v květnu otevře dialogu, zatímco tito autoři navždy zůstanou uzavřeni ve svém postbolševickém ideologickém bunkru..
Děkuji za článek.Stačil rok 1989 a vše je vzhůru nohama.Kam se poděla rozvaha našeho národa a Brno se tak stalo znovu poněmčené? Fiala bude tím oslíkem ODS který vše organizuje?