Vladimíra Vítová (ČSMF): ČeskoSlovensko? Pokud budou naše dva státy rozdělené, je velice záhy po nás

»Československé mírové fórum považuje za svůj prvořadý úkol usilovat o nové kroky k upevnění historických česko-slovenských vazeb. V kontextu těsné kulturní vzájemnosti obou národů, aktuální situace v Evropě a ve světě i dosavadní zkušenosti s politickým i ekonomickým vývojem obou republik po rozdělení ČSFR považujeme za náš úkol nabídnout vizi obnovy česko-slovenské státnosti na základě rovných státoprávních vztahů obou republik – Slovenské a České.« Tak zní výzva Československého mírového fóra (ČSMF) a iportaL24.cz právě v této souvislosti oslovil jeho předsedkyni Vladimíru Vítovou. »Pokud budeme my dva státy – ČR a SR – rozdělené, je velice záhy po nás!« varuje v aktuálním rozhovoru pro náš webový deník Vítová.

Československé mírové fórum spustilo na síti rubriku »Nové ČeskoSlovensko«. S jakou motivací? Návratu společného státu?

Když vycházíme z geopolitického dění, a jestli vaši čtenáři také sledují Valerije Pjakina, tak on říká, že v souvislosti s tím, co se ve světě děje, pak pokud chceme existovat my a Slováci, tak nám v podstatě nic jiného nezbude než obnovit Československo na jistých základech, například federálních nebo konfederačních. Mám pocit, že u nás v České republice jsou tomu lidé naklonění víc než na Slovensku, což mě mrzí. Možná, že Slováci, kteří se nepohybují v politických kruzích, by s tím souhlasili, a mám i takovou zkušenost, ale pro všechny představitele politických stran a hnutí, i těch aktivistických, včetně mimoparlamentních, to vůbec nepřipadá v úvahu. Což tedy fakt nechápu. Měli by poslouchat Pjakina nebo nějaké jiné zahraniční analytiky. Slováci získali pocit, že mají hvězdičku v OSN a že jsou samostatní. No nejsou samostatní! Protože jich je málo. Koncepce sociální bezpečnosti říká, že stát je systém pro ochranu a rozvoj národa. A může se rozvíjet stát, který má jistý počet občanů, jisté teritorium, a teprve pak může plnit všechny kompetence, které plnit má. Ale Slováci mají malé území. Je jich hluboko pod 10 milionů, což je minimální hranice, aby se vůbec vygenerovaly pro řízení společnosti nutné kádry.

Když jsme publikovali naše teze, třeba u vás na iportaLu, tak jsem si pak četla diskuzi a všechny hanlivé názory jsou ze Slovenska. Prostě chtějí mít ten svůj »slovenský štát«.

Mě strašně překvapuje, že nám Slováci vyčítají, že tady po Mnichovu byl Václavák plný lidí, čímž prý Češi tu dohodu podporovali. Jenže všichni ve fabrikách tehdy museli mít razítko, že na demonstraci byli, a mnozí tam šli pod hrozícím trestem smrti. Když se člověk podívá na jejich tváře, veselí nebyli. A že měli Slováci sami fašistický »štát«, to jim přijde v pohodě? Opravdu nerozumím slovenským politikům – ani těm vládním, ani opozičním. Myslím, že se nedokážou povznést nad slovenskou kotlinu obklopenou horami a že zkrátka nesledují světové trendy. Myslí si, že stát o pěti milionech obyvatel je samostatný. I teď vidíme, že to neplatí.

Není jejich postoj tak trochu způsobený tím, že jsme se vždycky situovali do role staršího bratříčka, který mudruje a radí, co mají Slováci dělat? Příkladem budiž třeba zrušení mezivládních konzultací ze strany někdejšího kabinetu Petra Fialy po nástupu Roberta Fica s ohledem na postoj k ukrajinskému konfliktu. Ale – nemají to v sobě zakořeněno dlouhodoběji?

To, co dělala minulá vláda Petra Fialy, o tom netřeba víc hovořit. To je jasné. Z české strany šlo o to, dát vztahy na bod mrazu. Ale zase je potřeba se ptát proč. Protože plnili německou agendu! Německo se sjednotilo a my jsme se rozdělili, takže vláda, která je podporována Němci, se bude snažit, aby vztahy mezi Čechy a Slováky nebyly přátelské.

Ale jestli máte na mysli Československo před rokem 89, konkrétně od roku 1918, tak ať se to Slovákům líbí, nebo ne, oni neměli žádnou státnost. Vždyť to bylo jenom území v rámci Uherska. Kdežto Země Koruny české na tom byly jinak. Státnost se tady budovala staletí. A jak napsal kolega Petr Schnur, kdyby nedošlo k roku 1620 a k bitvě na Bílé hoře, tak se naše státnost úspěšně rozvíjela a byli bychom daleko dál. Já vím, že se říká »kdyby chyby«, ale vývoj byl prostě uměle přerušen. Byli jsme pod Habsburky a v roce 1918 jsme dostali šanci – a je jedno z jakých důvodů – aby vzniklo Československo. Všichni lidi to tenkrát chápali, že to je jediná šance na zachování a nerozptýlení se v německé mase. Jenže když tohle řeknete na Slovensku, že oni byli de facto částí Uher, vzbudíte u nich nacionalismus. A strašně mě překvapuje, že tady v Čechách, konkrétně v Praze, jsou sta tisíce Slováků. A ti všichni jsou nacionalisti! Tak proč jsou proboha v Praze? Proč pracují v České republice? Proč tady žijí a bydlí?

Ve výzvě ČSMF, publikované i na našem webu, hodně zmiňujete v pozitivním slova smyslu česko-slovenské vztahy za první republiky. Proč to podle vás bylo tak pozitivní?

No protože předtím, jak říkám, bylo Slovensko jenom částí Uher, a najednou tu vzniklo soustátí. Československo znamenalo i jejich státnost, proto to fungovalo.

A když už zmiňuji historii, musím uvést, že v roce 1989 to byli bohužel spíš Češi, kteří chtěli zemi rozbít. I když se pořád říká, že za to mohou Slováci, není to pravda. Zemi chtěla rozbít hlavně česká politická reprezentace.

Nedávno vyšel veliký rozhovor s Vladimírem Mečiarem. A on tam uvedl, že to prostě dostali, nechci říct befelem, ale bylo jim řečeno – vy se rozdělíte, po dobrém nebo po zlém, ovšem v každém případě se rozdělíte. Dostali to přikázáno ze zahraničí. Věděl to jak Vladimir Mečiar, tak Václav Klaus. Právě oni dva dokázali, že k rozchodu došlo mírovou cestou. Tehdy se rozpadla Jugoslávie, rozpadli jsme se my a rozpadl se celý socialistický blok. Kromě Německa, které se sjednotilo.

Tehdy působil velký mezinárodní tlak a nebyla to rozhodně naše vůle, ale vůle zvenčí. Cílem bylo »rozděl a panuj«, to je staré známé přísloví.

Sama jste uvedla, že díky Václavu Klausovi a Vladimíru Mečiarovi došlo k rozchodu mírovou cestou, přitom často slýchám, jak za rozpad Československa mohou právě oni.

To je velký omyl. Těm musíme poděkovat za tu mírovou cestu.

A jakou roli hrál Václav Havel, protože ten nebyl na Slovensku zrovna modlou, když začal při svých zahraničních cestách ignorovat Alexandra Dubčeka a když jeho údajná humanitární politika připravila na východě Slovenska o práci mnoho zaměstnanců zbrojovek?

Vladimír Mečiar to řekl jasně. Tehdy jim tu větu, kterou jsem parafrázovala, sdělil Václav Havel. »Buď mírovou, nebo vojenskou cestou, ale rozejdete se v každém případě.«

Myslíte, že Václav Havel v této souvislosti plnil pokyny ze Západu, nebo mu šlo »jen« o znovuzvolení prezidentem, což přes slovenské zákonodárce v roce 1992 neprošlo?

Můj osobní názor je, že primárně plnil pokyny. Protože byl vypěstován v rámci studené války a investovaly se do něj ohromné finance. Prostě byl zaplacen a plnil svůj úkol. On tehdy i řekl, že nechce být znovu prezidentem a podle mě s tím opravdu původně nepočítal.

A kudy by tedy měla vést cesta k nějakému opětovnému spojení, tedy k myšlence, již v rámci ČSMF otevíráte? Protože se přiznám, že mi to zní příliš idealisticky…

Ano, v tuhle chvíli je to idealistické. Notabene, když lidé vlastně nejsou poučení, a jak říká Jan Amos Komenský, všechno zlo pochází z nevědomosti.

V květnu se uskuteční v Brně sudetoněmecký sjezd a na příští rok už je plánován další do Liberce. A Němci se netají tím, že by bylo fajn, kdyby nás obrali o takzvané Sudety. Někteří čeští politici to navíc tvrdí i veřejně. Kdysi dokonce říkal Vladimír Špidla, že by to nebylo špatné, kdybychom se stali další spolkovou republikou Německa. A pak jsou tady – zase ze strany Německa – často podporována všechna ta různá moravská hnutí a spolky, které chtějí mít samostatnou Moravu a v podstatě hlásají, jak chudáka Moravu Čechy od roku 1918 okupují. Cílem ale je, aby z Moravy prakticky nic nezbylo. Nahoře si ji uzmou Poláci, dole Rakušani, část Lichtenštejnové – a co z ní zůstane!? Já nechápu, že někteří Moraváci vůbec neberou v potaz, pokud to nedělají za cizí peníze, dlouhodobější vizi. Pokud budeme my dva státy – ČR a SR – rozdělené, je velice záhy po nás!

Dotkla jste se v řeči slovenského nacionalismu. Zdá se mi, že v Česku nefunguje ani on, ale ve větší míře ani přirozené národní cítění. Opravíte mě? A pokud mi dáte za pravdu, proč tomu tak podle vás je?

Tady bych s dovolením použila jeden citát: »Neschopnost české společnosti je ve schopnosti nepřipustit přirozenou a kontinuální genezi národní elity. Současná česká elita není tvořena lidmi výjimečně schopnými, ale jedinci výjimečně přizpůsobivými, kteří se vůči zbytku společnosti chovají jako uzavřený klub vyvolených. Sociologové to tuším nazývají společnosti se zablokovanou sociální mobilitou. Důsledkem je negativní selekce elit. Tento proces probíhá přibližně od poloviny 90. let. A v současné době už ho nelze zvrátit.«

A když se bavíme o tom, co je to elita, tak je potřeba říci, že elita musí mít především zdroje. A kdo má u nás zdroje? Jenom ti, kterým bylo Západem dovoleno podílet se na rozkradení našeho národního bohatství. A bylo jim to dovoleno proto, aby tady nezbyl žádný národní majetek. A když stát nemá svoje zdroje, co asi může vážně dělat? Když nemáte v rukách vodu ani suroviny, když je prodáváte za babku nadnárodním koncernům, případně pronájem máte – teď přeháním – na tisíc let za jednu korunu, nebo když jsou tady nadnárodní korporace a obchodní řetězce na naší půdě, kde by se mohly pěstovat plodiny, tak co máme proboha v ruce? Veškerý průmysl máme jen soukromý, zemědělství je totálně zdemolované a my jsme de facto správci nadnárodních koncernů.

A tady bych zmínila Evropskou unii. Někdo totiž říká, že dříve byla fajn. Nedávno jsem slyšela vyjádření Roberta Fica, který říká, že to je dokonalý projekt. No to teda není! Založily ho zbytky fašistů a právě ty nadnárodní korporace.

A když se podíváte, tak už v 50. letech, když bylo EHS, platilo, že pokud někdo dal stížnost k mezinárodnímu soudu, verdikt zněl, že pokud je členem EHS, notabene teď Evropské unie, pak zkrátka nemá suverenitu.

A teď se vrátím zase ke Slovensku. Tohle všechno přece musí vědět, vždyť tam mají taky právníky. Jak vůbec může někdo mluvit o suverenitě, když je stát v Evropské unii? Suverenita je vždycky vyprofilovaná národním bohatstvím.

Stojíte si teda za tím, že soužití se Slováky před rokem 1989 fungovalo právě i díky národnímu bohatství?

To se zase budou Slováci zlobit, ale existují statistiky, z nichž jasně vyplývá, že docházelo k obrovskému přesunu peněz a zdrojů na Slovensko. Bylo podporováno daleko více než západní část celé republiky. Slováci se přitom pořád cítí ošizení a ublížení. To je za dobrotu na žebrotu. A vím, že se zase dočkám strašných komentářů pod rozhovorem.

Češi i Slováci patří mezi Slovany. Rád bych se v téhle souvislosti zeptal, proč podle vás myšlenka slovanské vzájemnosti, nebo alespoň blízkosti nefunguje? Proč bojují Rusové a Ukrajinci? Proč tekla krev v Jugoslávii? Neměli bychom mít v sobě více slovanského povědomí?

Jednoznačně bychom ho měli mít. Největším pojítkem je slovanská řeč. Každá řeč ovlivňuje mozek a způsob uvažování, ale když se pak kazí různými anglikanismy, mozek to samozřejmě ovlivňuje a působí to na uvažování. Ale to patří do lingvistiky, to teď nechci rozebírat…

Zápaďáci by se hádali jako psi, kdyby je nespojovaly peníze. Ale když si je v Americe tisknou, tak je jasné, že společnost funguje úplně jinak než za socialismu, kdy národní hospodářství a národní majetek, včetně počítání HDP, byly založeny na úplně jiných principech než na Západě. To nebyl žádný bankovní kapitál, který určuje HDP podle toho, kolikrát se jeden dolar přesune z jedné banky tam a zpátky. Hospodářství za socialismu bylo založeno na zdrojích a na umění a kvalifikaci lidí, což byly také národní zdroje. Naopak bohatství Západu pochází ve velké míře z kolonií. Koneckonců už teď si na Západě jdou po krku různé ty gangy, které se označují za elitu. Takže si nemyslím, že nesvornost je záležitostí Slovanů. A jak se říká – bída z lidí vlky činí. Když nemáte možnosti, jak se organizovat, jak prosadit názory a pak ještě dochází k umělému rozbíjení společnosti a k mediálnímu obrazu, který má daleko do pravdy, pak to jede samospádem. Však to vidíme u arabských a afrických zemí, co s nimi udělali! Tam je společnost úplně rozložená, a o to se snaží i u nás.

Letos bude 80. výročí studené války. Tento termín vymyslel George Orwell v roce 1945, kdy ho poprvé použil. A potom na něj navázal v roce 1946 Winston Churchill ve Fultonu, kde zmínil i železnou oponu, což je mimochodem židovský termín a používali ho také nacisti.

Studená válka se rozvíjela v několika rovinách – vojenské, propagandistické, ekonomické a podobně a hlavním cílem bylo změnit myšlení lidí. Z toho musíme vycházet, protože my jsme tu válku v roce 1989 prohráli. Jsme poraženým státem, což si lidi vůbec neuvědomují.

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24-cz/Marcela Špičková a archiv Vladimíry Vítové