»Češi se nikdy za tisíc let své státnosti nenechali zadupat. Mohli se sklonit, ale vždy se narovnali.« Takový je vzkaz předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslava Vodičky v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz v souvislosti s výročím konce II. světové války. Samozřejmě narážel i na květnový sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a na novou vojenskou politiku našich západních sousedů. »Začínají skutečné problémy. A k těm se všichni musíme postavit čelem,« vyzývá Vodička.
Čím se podle vás vyznačuje letošní rok z hlediska porážky nacismu a fašismu?
Letos si připomínáme 81 let od vítězství nad fašismem a nacismem. V Číně je to navíc i vítězství nad japonským militarismem. Ještě k tomu si letos připomínáme 85 let od napadení SSSR, které se shoduje i s počátkem holocaustu, který měl krycí direktivu – rozkaz o neprodlené likvidaci komisařů a Židů na Východní frontě.
Přitom letos Japonsko přijalo novou militaristickou doktrínu, dalekou od té, které určily vítězné mocnosti po bezpodmínečné kapitulaci Japonska v roce 1945.
Aby toho nebylo málo, tak i Německo v těchto dnech přijalo svou první vojenskou strategii, v níž je hlavním protivníkem Rusko, a veřejně vyhlásilo, že se chce stát hlavní vojenskou silou Evropy s přístupem k jaderným zbraním!
To už tady ze strany Německa bylo, kdy se podílelo spolu s Rakousko-Uherskem na rozpoutání I. světové války a samo rozpoutalo II. světovou válku. Ty způsobily obrovské lidské oběti, mnoho utrpení a hospodářských škod – a to i v Československu, kde padlo 360 tisíc lidí.
Takže mohu konstatovat, že začínají skutečné problémy. A k těm se všichni musíme postavit čelem.
Meeting Brno organizuje festival, v jehož rámci se koná také poprvé sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v České republice. Jaké je stanovisko ČSBS?
Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu již v březnu tohoto roku vyjádřil nesouhlas s konáním tohoto sjezdu v naší zemi ve formě oficiálního prohlášení…
My – Češi, jsme se s Němci nepohádali, abychom dnes mluvili o smíření, o rušení části prezidentských dekretů, o jakémsi divokém vyhnání.
Výsledky druhé světové války by se i s právním rámcem, který ji uzavřel, neměly zpochybňovat. Je to o otevírání Pandořiny skříňky! Vztahy mezi Českou republikou a Německem jsou dlouhodobě stabilní, přátelské, obě země jsou v Evropské unii a NATO, existuje českoněmecká deklarace… Chybí však omluva za vyhnání Čechů v roce 1938 a zaplacení válečných reparací ze strany Německa. S tím však nemá Meeting Brno ani landsmanšaft nic společného. Není to jejich kompetence.
Transfer říšských Němců se udál v těsné koordinaci se Spojenci a Červeným křížem. Nebyl to nijaký divoký odsun, protože by ty vyhnance v okupačních zónách Spojenců nikdo nepřijal.
Licitovat dnes na výsledcích druhé světové války – i v dnešních souvislostech, totiž nemusí přinést opravdu nic dobrého. Nikomu!
Ale Sudetoněmecký landsmanšaft je tu vítán nejen Meetingem Brno, nýbrž se mají uskutečnit další setkání a také řada akcí, jako je pochod, který má připomínat pochod vyhnaných Němců z Brna.
Dobré vztahy mezi státy a národy je užitečné doslova pěstovat. Tím spíše se sousedy. Jde vždy o to, na jakém základě a k čemu to vše povede.
Landsmanšaft je svojí politikou známý. Československo, ale i Česká republika ji odmítala. A byly a jsou proto závažné důvody.
Dnes se jakýkoli občan Evropské unie s čistým trestním rejstříkem může usídlit v naší zemi, stejně tak jako Češi v zemích EU… bez složitých formalit. Proto je velmi podivné, že skupina lidí vytváří nový prostor pro problémy. A nejde tu jen o některé Němce. O co jim jde?
Budeme pozorně sledovat nejen jednání sjezdu a prohlášení, ale i ty aspirace spolků landsmanšaftu. Budeme dále na toto téma jednat se všemi společenskými organizacemi, odborníky a osobnostmi v této zemi.
Rovněž budeme od štědrých dárců tohoto eventu požadovat finanční příspěvky na akce českých společenských organizací, na kulturní akce ve vysokém českém zájmu. Celá tato záležitost se nemůže vyčerpat jen nějakými protesty. Nastolí se všude, kde bude třeba.
Češi se nikdy za tisíc let své státnosti nenechali zadupat. Mohli se sklonit, ale vždy se narovnali. Ani asimilovat se nenechali a ošálit rovněž. Máme bohaté tradice odboje a bude pro všechny užitečné si je připomenout. V tom je i role Českého svazu bojovníků za svobodu. Na tradicích svébytnosti si musí stát každý národ, jestli si má vážit sám sebe.
Chtěl byste něco uvést závěrem – a dosud na to nepadla řeč?
Závěrem bych chtěl říct to, že odpouštět je lidské, ale nesmí se nikdy zapomínat.
Petr Kojzar
FOTO – Ioannis Sideropulos
Diskuze je uzavřena.