»Češi se nikdy za tisíc let své státnosti nenechali zadupat. Mohli se sklonit, ale vždy se narovnali.« Takový je vzkaz předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jaroslava Vodičky v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz v souvislosti s výročím konce II. světové války. Samozřejmě narážel i na květnový sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a na novou vojenskou politiku našich západních sousedů. »Začínají skutečné problémy. A k těm se všichni musíme postavit čelem,« vyzývá Vodička.
Čím se podle vás vyznačuje letošní rok z hlediska porážky nacismu a fašismu?
Letos si připomínáme 81 let od vítězství nad fašismem a nacismem. V Číně je to navíc i vítězství nad japonským militarismem. Ještě k tomu si letos připomínáme 85 let od napadení SSSR, které se shoduje i s počátkem holocaustu, který měl krycí direktivu – rozkaz o neprodlené likvidaci komisařů a Židů na Východní frontě.
Přitom letos Japonsko přijalo novou militaristickou doktrínu, dalekou od té, které určily vítězné mocnosti po bezpodmínečné kapitulaci Japonska v roce 1945.
Aby toho nebylo málo, tak i Německo v těchto dnech přijalo svou první vojenskou strategii, v níž je hlavním protivníkem Rusko, a veřejně vyhlásilo, že se chce stát hlavní vojenskou silou Evropy s přístupem k jaderným zbraním!
To už tady ze strany Německa bylo, kdy se podílelo spolu s Rakousko-Uherskem na rozpoutání I. světové války a samo rozpoutalo II. světovou válku. Ty způsobily obrovské lidské oběti, mnoho utrpení a hospodářských škod – a to i v Československu, kde padlo 360 tisíc lidí.
Takže mohu konstatovat, že začínají skutečné problémy. A k těm se všichni musíme postavit čelem.
Meeting Brno organizuje festival, v jehož rámci se koná také poprvé sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v České republice. Jaké je stanovisko ČSBS?
Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu již v březnu tohoto roku vyjádřil nesouhlas s konáním tohoto sjezdu v naší zemi ve formě oficiálního prohlášení…
My – Češi, jsme se s Němci nepohádali, abychom dnes mluvili o smíření, o rušení části prezidentských dekretů, o jakémsi divokém vyhnání.
Výsledky druhé světové války by se i s právním rámcem, který ji uzavřel, neměly zpochybňovat. Je to o otevírání Pandořiny skříňky! Vztahy mezi Českou republikou a Německem jsou dlouhodobě stabilní, přátelské, obě země jsou v Evropské unii a NATO, existuje českoněmecká deklarace… Chybí však omluva za vyhnání Čechů v roce 1938 a zaplacení válečných reparací ze strany Německa. S tím však nemá Meeting Brno ani landsmanšaft nic společného. Není to jejich kompetence.
Transfer říšských Němců se udál v těsné koordinaci se Spojenci a Červeným křížem. Nebyl to nijaký divoký odsun, protože by ty vyhnance v okupačních zónách Spojenců nikdo nepřijal.
Licitovat dnes na výsledcích druhé světové války – i v dnešních souvislostech, totiž nemusí přinést opravdu nic dobrého. Nikomu!
Ale Sudetoněmecký landsmanšaft je tu vítán nejen Meetingem Brno, nýbrž se mají uskutečnit další setkání a také řada akcí, jako je pochod, který má připomínat pochod vyhnaných Němců z Brna.
Dobré vztahy mezi státy a národy je užitečné doslova pěstovat. Tím spíše se sousedy. Jde vždy o to, na jakém základě a k čemu to vše povede.
Landsmanšaft je svojí politikou známý. Československo, ale i Česká republika ji odmítala. A byly a jsou proto závažné důvody.
Dnes se jakýkoli občan Evropské unie s čistým trestním rejstříkem může usídlit v naší zemi, stejně tak jako Češi v zemích EU… bez složitých formalit. Proto je velmi podivné, že skupina lidí vytváří nový prostor pro problémy. A nejde tu jen o některé Němce. O co jim jde?
Budeme pozorně sledovat nejen jednání sjezdu a prohlášení, ale i ty aspirace spolků landsmanšaftu. Budeme dále na toto téma jednat se všemi společenskými organizacemi, odborníky a osobnostmi v této zemi.
Rovněž budeme od štědrých dárců tohoto eventu požadovat finanční příspěvky na akce českých společenských organizací, na kulturní akce ve vysokém českém zájmu. Celá tato záležitost se nemůže vyčerpat jen nějakými protesty. Nastolí se všude, kde bude třeba.
Češi se nikdy za tisíc let své státnosti nenechali zadupat. Mohli se sklonit, ale vždy se narovnali. Ani asimilovat se nenechali a ošálit rovněž. Máme bohaté tradice odboje a bude pro všechny užitečné si je připomenout. V tom je i role Českého svazu bojovníků za svobodu. Na tradicích svébytnosti si musí stát každý národ, jestli si má vážit sám sebe.
Chtěl byste něco uvést závěrem – a dosud na to nepadla řeč?
Závěrem bych chtěl říct to, že odpouštět je lidské, ale nesmí se nikdy zapomínat.
Petr Kojzar
FOTO – Ioannis Sideropulos
Poslední kdo na Němce platil byli čeští Husité v nejslavnějším období českých dějin husitství, kdy se Němci báli Husitů a zdrhali před nimi už když jen zaslechli husitský chorál.
Dále na Němce platil Sovětský svaz se svojí slavnou Rudou armádou, který porazil Němce ve Velké vlastenecké válce.
Proruský šváb Vodička vylezl z nory, protože chce od MO dotace. Nic jiného v tom není.
Když chce někdo vzdát hold padlým hrdinům, kteří se zasloužili o to, že jsme neskončili s konečným řešením Heydricha, nemůže to dělat pořád jen zdarma. A stát by měl být těmto lidem, co vlastně plní za něj jeho roli, po ruce. A to i ztratit nějakou tu korunu – co je to proti stíhačkám F-35…
Je skutečně osvěžující slyšet kázání o národní hrdosti od člověka, který to s tou „obranou vlasti“ myslel tak vážně, že to za minulého režimu dotáhl přes kandidaturu u StB až k Veřejné bezpečnosti.
Jaroslav Vodička zřejmě aplikuje stejnou vítěznou strategii, díky které pod jeho vedením ČSBS tak neuvěřitelně „rozkvetla“ – tedy zbavit se všech skutečných odbojářů, nechat si zastavit státní dotace a pak se tvářit, že největším ohrožením naší suverenity je Berlín, a ne jeho vlastní složka v archivech. Ale co, když se mu podařilo z prestižního spolku veteránů udělat bizarní fanklub mlátiček z roku 1989, tak nějaké ty Němce určitě zvládne levou zadní. Tedy spíše levou.
Děkuji Vám za Vaše hodnocení,fata jsou jiná ne co se obecně a záměrně šíří.Jsem ochoten se s Vámi sejít apopovídat a dozvíte se proč se takové útoky na mně a ČSBS provádějí.Jaroslav Vodička
Celý problém Evropy se už od nepaměti jmenuje Německo. Bylo tomu vždy a myslel jsem, že Hitlerem se kruh uzavřel. Kdepak, oni budou stejní, a důkaz, kdy budují půlmilionový Bundeswehr proti „ruskému nebezpečí“, mi plně stačí k tomu, že Němci se nikdy nenapraví. A když nás tak milují, proč nám nezaplatí reparace?
Jaroslav Vodička celý současný aktuální problém dobře popsal a já s ním souhlasím.
Hlavně ho popsal stručně. Přijde mi, že vlastenci se o problému moc rozkecávají. A to odradí mladou generaci.
Chtěli do Německa, tak jsme je tam poslali. Tečka.