Vláda usiluje o podporu výzkumu a vědy a s občany přitom očekává, že jejich peníze jakožto daňových poplatníků nebudou poskytovány nekvalitnímu bádání. V České republice se lze zatím setkat jak se špičkovými vědci, tak i s problematickými.
Rozvoji české ekonomiky a životní úrovně občanů může pomoci to, že současná vláda vidí výzkum a vědu v nové koncepci jako základ pro rozvoj v budoucích letech. To může posílit úroveň české vědy v mezinárodním srovnání a nastartování ekonomického růstu, což by byl oproti minulému období výrazný posun. Hlavní české akademické instituce, jako Akademie věd a klíčové univerzity, usilují o to, aby přispívaly k poznání nejen na běžné místní úrovni, ale také k vědě na úrovni světové. Snaha rozvíjet českou společnost a ekonomiku díky tomu, že se česká věda stává plnohodnotnou součástí světové vědy, je už nějakou dobu považováno za samozřejmost. Občané České republiky mohou být skutečně hrdí na to, že u nás máme vědce a celé vědecké instituce na výborné úrovni, které lze srovnávat s nejlepšími centry ve světě.
Přesto se však je možné na důležitých vědeckých institucích v ČR setkat také s vědci, kteří ani zdaleka nemohou být považováni za vědce na mezinárodní úrovni. O tom se už v minulých letech psalo, ale teprve teď by se to mohlo se lepším přístupem k výzkumu a vědě změnit. V současné době se od nejvýznamnějších českých vědeckých a výzkumných institucí očekává, že tam budou pracovat ti nejlepší čeští vědci. Ti by měli publikovat v kvalitních odborných časopisech a nakladatelstvích, což nyní pochopitelně znamená hlavně ve světových jazycích v zahraničí tam, kde je centrum světové vědy. To má své důsledky také při hodnocení, kdy se nejvíce oceňují hlavně články a knihy publikované v zahraničí v angličtině, což pak ovlivňuje přidělování veřejných financí na veřejná vědecká pracoviště. Výzkum na světové úrovni je přitom samozřejmě cenné publikovat také v lokálních jazycích jako je čeština, aby se zde uplatnil, ale to nenahradí publikační účast v náročném mezinárodním vědeckém prostředí.
Pokud se výzkum a věda berou současnou vládou vážně, bude možné konečně nepřehlížet to, co bylo předtím ignorováno – tedy nedostatečná vědecká úroveň některých vědců. Příkladem může být sociolog Ondřej Lánský, jehož působiště je Filosofický ústav Akademie věd ČR. V něm se stal vedoucím oddělení politické filosofie, přestože do nástupu do funkce vedoucího publikoval za celý svůj život do věku asi 45 let pouze asi jen jeden jediný odborný článek v cizím jazyce (a snad i jeden popularizační), jak sám uvedl v profesním životopisu na webu. Tak slabý odborný výsledek by neměl stačit ani pro průměrného vědeckého pracovníka, natož pro vědce, který je zároveň týmovým vedoucím, jenž má jít příkladem.
Navíc za poslední čtyři roky Lánský své výsledky skoro vůbec nevylepšil, neboť podle oficiálních údajů na webu jeho instituce publikoval v cizích jazycích (v angličtině) pouhé dva články, a to jeden na Slovensku a druhý v Česku v časopise ústavu, kde sám pracuje. To má opravdu hodně daleko k vědě na světové úrovni. Jak je možné, že takový člověk působí jako vědec a vedoucí oddělení na Akademii věd, kde rozhoduje o schopnějších kolezích?
Vědci, kteří na zmíněném pracovišti působili, doplatili na to, že se tento vedoucí oddělení stal lídrem za minulé vlády proto, aby zrušil dosavadní vědecký tým, zbavil práce vědeckého pracovníky a dosadil nové, vhodnější. To se stalo v období amatérské ministryně pro vědu Langšádlové, která kritizovala veřejně předchozí vedení týmu. Vědci se totiž patrně »provinili« tím, že vědecky zkoumali »nevhodné« země, například Čínu. Jelikož takový výzkum nebyl žádoucí, byl poté povolen jen poskrovnu, kdy nově přijatí odborníci už píšou ideologicky vhodně.
Zdá se, že pokud pracovník poslušně naplňuje ideologické požadavky, nemusí mít dostatečné vědecké výsledky, a dokonce se může stát vedoucím vědeckého týmu a nařizovat svým podřízeným pracovat tak, jak on sám nedokáže. Například požadovat, aby podřízení psali více náročných textů ve světových jazycích na Web of Science, přestože on sám tomu zjevně nedostojí.
Je nutné se ptát, zda toto má být věda na světové úrovni. Není to spíše karikatura vědy, které brzdí rozvoj české vědy, společnosti a ekonomiky? Doufejme, že se jedná jen o individuální exces, který bude vedením ústavu bez výmluv konečně napraven, a že se nejedná o systémový problém na celém ústavu.
Berme tento případ jen jako ukázku toho, jak je také možné v ČR dělat vědu. Veřejné vědecké instituce si ovšem zaslouží velkou podporu, včetně finanční, ale nemělo by být možné, aby tam přežívali podprůměrní vedoucí vědci a řídili ostatní. Veřejné výzkumné instituce by měly respektovat svobodu bádání a odvádět vědeckou práci na kvalitní úrovni, neboť je za to občané jakožto daňoví poplatníci platí. Znovu posílit českou společnost a ekonomiku vyžaduje profesionalitu, kvalitu a svobodu.
Zbyšek Kupský