Pavel Rusý (LIBERI): Znevýhodňování rodin s dětmi již dosáhlo sebedestruktivní úrovně celé společnosti!

Pavel Rusý, předseda odborové organizace LIBERI, která se zabývá mj. zlepšením postavení rodin u nás, tvrdí, že rodiny s dětmi jsou u nás ekonomicky diskriminované. Právě tam je »zakopán pes« ohledně stávajícího propadu porodnosti. »Není to problém jen České republiky, ale celé ‚vyspělé‘ civilizace, která ztrácí instinkty přežití, a následuje tento model i ostatní svět,« uvedl v rozhovoru pro iportaL24.cz. Interview je však třeba číst jako celek, protože obsahuje řadu inovativních návrhů, které možná i píchnou do vosího hnízda, každopádně ctěný čtenář se rozhodně nudit nebude…

Jak byste čtenářům představil odborovou organizaci LIBERI?

Naše odborová organizace vznikla jako vyústění mého osobního úsilí o zlepšení postavení rodin v České republice, kdy mým prvním úspěšným počinem bylo prosazení zvýšení daňového zvýhodnění na dítě, tehdy od 1. 1. 2012 o 150 Kč měsíčně. Již v té době jsem se věnoval i důchodové reformě, jsem spoluautorem návrhu reformy penzijního systému se zohledněním výchovy dětí. V roce 2016 byly tyto aktivity zastřešeny vznikem odborové organizace, neboť jsem cítil, že rodiny s dětmi jsou nejméně hájená skupina osob, současně nejvíce znevýhodňovaná. Tedy základem činnosti je působení na odstranění ekonomické diskriminace rodin v daňovém a důchodovém systému. Teprve později se záběr rozšířil i na rodinné a ústavní právo a soudní spory spojené s úpravou péče a výživy dětí.

Tvrdíte tedy, že rodiny s dětmi jsou ekonomicky diskriminované?

Ano. A to je velmi smutné, že marketingové proklamace politiků vytváří dojem, že rodiny jsou finančně podporované, pomalu že jsou zátěží společnosti, přitom je to přesně naopak. Jsou to pracující rodiny s dětmi, které podporují stát, zajišťují jeho kontinuitu, a to neskutečnou dvojí prací, jednou v rámci výdělečné činnosti, druhou staráním se o děti. Je to značný ekonomický a psychický tlak na rodiče, který bohužel ne každá rodina unese.

Pořád nevidím, čím jsou ekonomicky diskriminované? Mají stejné daně, dokonce se slevou na děti, dostávají rodičovský příspěvek, a další benefity.

Rodina je nepochybně základem společnosti, je o vztazích, emocích, naplnění života. Nicméně je třeba na rodinu a výchovu dětí nahlížet i z hlediska ekonomického. Co je vlastně náklad na dítě? Jde o srovnatelnou investici do zajištění dlouhodobého příjmu, tedy budoucích výnosů. Každý jiný náklad či investice od kopírky po mzdy, dokonce i luxusní auto do určité hodnoty, jsou zcela legitimně uznatelné náklady, osvobozené od zdanění, nejen od daně z příjmu, ale i daně z přidané hodnoty. A náklad na děti? Peníze, které rodič vydělá na děti, jsou zatíženy odvody na sociální pojištění zaměstnance i zaměstnavatele, daní z příjmu a samozřejmě i DPH.

A teď se podívejte na druhou stranu investice, tedy výnos. Za ten lze považovat zejména daně a sociální odvody dítěte v jeho produktivní době. U jakékoliv investice, pokud přináší zisk, si investor po velmi příznivém zdanění tento zisk ponechá sám pro sebe. Ale co se děje s výnosem z obrovské investice finanční i osobní do budoucí generace? Stát s ní nakládá naprosto odlišně od přístupu k výnosům z jiných soukromých investic. Stát tento výnos prostě »znárodní« a přerozdělí všem, tedy i těm, kteří se na investici do těchto zdrojů nepodíleli. A slevy a rodičovský příspěvek, to je jen odsypaný drobeček. Je snadné sebrat rodině s dětmi například 20 tisíc Kč neoprávněně na daních a pak s velkou slávou jim vrátit 1500 na daňovém »bonusu«.

A rodičovský příspěvek? To je stejně částka, na kterou se skládají opět z rozhodující části přes daňový systém rodiče. Současní, budoucí a vysloužilí. Tedy jde pouze o solidární přerozdělování převážně mezi rodiči v čase.

Co je podle vás hlavním důvodem rekordního propadu porodnosti u nás? Hon za kariérou? Společenské důvody? Nedostupné bydlení?

Jak chcete analyzovat důvody rekordního propadu porodnosti, a ještě závažnějšího propadu plodnosti, když je celý systém nastaven proti tomu mít děti? Když ekonomický systém je na jedné straně postaven na výkonu, míře blahobytu, hmotné a životní úrovni, a na druhé straně rozhodnutí mít dítě znamená zcela jisté výrazné snížení životní úrovně rodičů nejen na dobu péče o děti, ale i v důchodu, protože si rodiče nevytvoří dostatečné rezervy, a ještě nezřídka kvůli vadnému systému musí dospělé děti podporovat? Dost často přemýšlím, jak je to možné, že ten propad porodnosti není ještě větší, a dnešní rodiče mě naplňují obdivem, že vyznávají hodnoty silnější než hmotná a životní úroveň a děti mají navzdory velmi nepříznivému prostředí. Čistě z hlediska slušné životní úrovně a ekonomického prospívání je rozhodnutí mladých nemít dítě pochopitelné a logické. Stimulace systémem je negativní.

Tedy základní systémová vada ekonomického znevýhodnění pracujících rodin s dětmi má logicky odvozený vliv na diskutované faktory, jako je hon za kariérou, větší životně-stylové možnosti, bydlení. V absurdní konstelaci si bezdětný pořídí investiční byt, protože má na splátky hypotéky, pronajme ho rodině s dětmi za tržní nájemné a z nájemného splácí hypotéku.

A není to problém jen České republiky, ale celé »vyspělé« civilizace, která ztrácí instinkty přežití, a následuje tento model i ostatní svět.

Jaké je tedy vaše vlastní řešení?

Vypnout sociální sítě po 21. hodině a zdražit antikoncepci. Ne, teď vážně…

Začít se musí od narovnání toho ekonomického znevýhodnění rodin s dětmi. Jak na straně odvodů a daní, tedy z vydělaných peněz vyčlenit finance na děti, které by nepodléhaly ani sociálním odvodům zaměstnavatele, ani zaměstnance, ani dani z příjmu. K diskusi je daň z přidané hodnoty na dětské zboží. Na straně výnosu z investice do dětí je třeba opravit průběžný důchodový systém, tedy vyrovnat zásluhovost na odvedených financích na pojistném se zásluhovostí na financích investovaných do budoucích zdrojů důchodového systému, tedy do dětí. Obě složky jsou stejně důležité, ale na výši důchodu má vliv pouze jedna. To je popření principu průběžnosti důchodového systému. To je jen začátek, aby se vůbec mohly zkoumat další faktory.

Takže rodiče by dokládali na sociálku účtenky, co utratili za děti?

Kdepak, je vcelku konsenzuální vnímání nákladů, že na dítě vynaloží rodič konkrétní podíl z příjmu, bez ohledu na výši příjmu. Stejně tak výživné je stanovováno konkrétním procentem příjmu, v průměru 16 %. Z této hodnoty lze vycházet jako z paušálního výdaje na dítě, případně se snižováním tohoto procenta u každého dalšího dítěte. Tento princip je využitelný jak v části osvobození výdajů na děti od daně a odvodů, tak v části zohlednění ve výměře důchodu. Jako navýšení vyměřovacího základu v roce péče o dítě.

To by ale znamenalo na jedné straně snížení příjmů státního rozpočtu a na druhé růst nákladů. Kde na to vezmete peníze?

Obě opatření lze udělat rozpočtově neutrálně, tedy s nulovým dopadem jak na příjmové straně, tak na straně výdajů. Vyžaduje to změnu struktury, tedy někomu přidat, někomu ubrat, ale bez toho to není systémová reforma, ale tupý škrt. Principiálně by vyšší daně a odvody než dnes měl hradit člověk, který aktuálně nepečuje o dítě a ani ho nevyživuje, nižší daně a odvody zase ten, který o dítě pečuje či dítě vyživuje, čímž se i srovnají příležitosti a sníží ekonomická bariéra zakládání rodin. Prostě po narození dítěte nebude tak výrazný propad životní úrovně rodiny.

To by ale zvedlo daně, ne?

Nene, celkové daňové a odvodové zatížení by se neměnilo. Změnila by se struktura zátěže. Vyrovnaly by se podmínky. To je to klíčové, k čemuž dosavadní vlády nikdy neměly odvahu přistoupit a dělaly plošné škrty. Čímž příčinu problému ještě prohloubily. To může být i příčina zlomu ve vývoji plodnosti při avizování »úsporných« opatření vládou Petra Fialy (pozn. red.: do roku 2021 plodnost žen rostla až na úroveň 1,83 dítěte na ženu, od tohoto roku klesla až na 1,37 dítěte na ženu v roce 2025).

Vláda schválila zvýšení rodičovského příspěvku ze současných 350 000 na 400 000 korun pro rodiče dětí, které se narodí po 1. lednu příštího roku. Není to málo? A co ti ostatní rodiče?

Marketing a populismus. Hra na podporu rodin a odvedení pozornosti od hlavního problému. Bohužel. Jak jsem říkal, jde o solidární přerozdělování peněz převážně mezi rodiči navzájem. A pokud už bychom přistoupili na tuto hru vlády, pak není důležitá výše příspěvku, ale jeho poměr k průměrné čisté mzdě. No a ten nejen u rodičovského příspěvku, ale i daňového zvýhodnění na dítě, dokonce i u přídavku na dítě, má dlouhodobě sestupnou tendenci. Diskuse o tom, zda by to nemělo být o něco více nebo méně, zda i pro rodiče, jejichž dítě se narodilo na Silvestra apod., nejsou nic jiného než mlha. Ať to bude jakkoliv vysoká částka, ať se bude vztahovat na novorozence 2027 a mladší, je v podstatě jedno. S ohledem na deficitní financování jsou to vlastně peníze, které si stát půjčí od těch dětí, ty to budou splácet.

»Vzdělání začíná v rodině, která dnes nefunguje – v normální rodině, která má maminku a tatínka.« To uvedl přesně před týdnem na semináři o školství v Poslanecké sněmovně exposlanec a poradce bývalého prezidenta Václava Klause Ivo Strejček. Budete s ním souhlasit?

Všechno začíná a končí v rodině, jak s oblibou říká senátorka Daniela Kovářová. Ten výrok pana Strejčka je poněkud příkrý, ale tendenci lze přisvědčit. Není to ve vztahu se zmiňovaným ekonomickým znevýhodněním? Přetížené rodiny s dětmi, dohánějící druhými a třetími úvazky zdroje pro výchovu dětí, o které je stát obere, soupeřící o místo na výsluní s nadsázkou vysmátými a flexibilními bezdětnými, důsledkem toho může být na jedné straně vyhrocení vztahů v rodině, přenášení stresu domů, snížení časového i mentálního prostoru pro výchovu a vzdělávání a mohl bych pokračovat. A přispívat to může jak k rozpadu rodinných vazeb, tak ke spoléhání na školu coby univerzálního vychovatele a vzdělavatele.

Jak velkým problémem je v této souvislosti, o níž se bavíme, kontroverzní téma LGBT? To přece naprosto popírá tradiční rodinný scénář, nebo mi budete oponovat?

Jde o nesmírně složité téma, velmi citlivé pro osoby řadící se k této skupině. Naše organizace LIBERI toto téma speciálně nemá mezi řešenými tématy, takže mohu sdělit pouze svůj osobní náhled. Není to fenomén, který by popíral tradiční rodinu, pokud respektuje důsledky konkrétní orientace. Nepovažuji za vhodné, aby k uspokojení některých pochopitelných potřeb této skupiny docházelo k zásahům do práv dalších osob. Konkrétně mám na mysli ústavní právo dětí na znalost a péči biologického rodiče. A cílený postup předem vylučující naplnění tohoto práva je morálně i právně velmi sporný, což ale nevylučuje rodinný život těchto osob s dětmi, jejichž právo na péči biologických rodičů naplnit nelze.

Jedno z témat, jež řešíte, je absence volební síly nezletilých dětí a její důsledky. Mohl byste to konkretizovat pro naše čtenáře?

Dětí a důchodců je přibližně stejný počet, kolem dvou miliónů. Zkusme takový myšlenkový čistě teoretický experiment. Představme si reciproční volební systém, kdy mohou volit 2 milióny dětí, formou zastoupení svými zákonnými zástupci, ale 2 milióny důchodců volit nemohou. Co by to udělalo s volebními sliby i s reálnou politikou? Nedošlo by k takovým změnám, že bychom se místo přibývání důchodců a ubývání dětí potýkali s úbytkem důchodců a »přemnožením« dětí?

Každá nerovnováha má své důsledky. A tato nerovnováha má nepochybně za následek upozaďování potřeb rodin s dětmi na úkor jiných skupin obyvatel. Může mít souvislost i se setrvávající a opomíjenou ekonomickou diskriminací rodin s dětmi, a v důsledku toho i s poklesem plodnosti a porodnosti. Prosazování volebního práva dětí od narození, se zastoupením zákonnými zástupci, kteří zcela stejně děti zastupují v jiných právních jednáních, k nimž nejsou způsobilé. Nejde o opatření na podporu rodin, ale odstraňovaní jejich znevýhodnění politického.

To by ale znamenalo popření rovnosti hlasování, když rodič by měl dva hlasy.

Neměl by dva hlasy. Měl by svůj hlas a dítě by mělo svůj hlas tlumočený rodičem. Rovnost je popřena dnes, i dítě je člověk, občan, ale ve výkonu volby není roven člověku zletilému. Důsledkem toho je, že rodina se čtyřmi dětmi má šest členů, ale pouze dva hlasy, zatímco rodina se čtyřmi již zletilými dětmi má hlasů šest. Navíc, pragmaticky vzato, volba ovlivní větší část života dítěte než dospělého. Z ústavně-právního pohledu by volební právo mělo naplňovat tyto aspekty: tajnost, všeobecnost, rovnost a přímost. Limitem pro možnost dětí volit je dosud ústavním právem stanovená věková hranice omezující všeobecnost, kdy limit všeobecnosti je k diskusi. Věkové omezení by nemělo být svévolné. Naše organizace toto omezení za svévolné považuje, neboť vnímáme kolizi s dalšími principy a ústavními právy, aniž by takové omezení mělo racionální podklad vylučující možnost jednání dítěte v zastoupení rodičem. Ale to už jsme v rovině velmi odborné.

Zkuste si paralelu, kdy by dítě mělo Ústavou zakázáno vlastnit majetek, neboť není rovněž natolik vyspělé, aby o svém jmění mohlo samostatně rozhodovat. A zde zastoupení zákonným zástupcem (v některých případech s přivolením soudu) je naprosto běžné. Obrátili jsme se v této věci i na Ústavní soud, který zjednodušeně řečeno, konstatoval, že tu není od toho, aby měnil svým rozhodnutím Ústavu, od toho máme moc zákonodárnou. Tedy je potřeba, aby právě zákonodárci došli ke shodě, že znevýhodňování rodin s dětmi již dosáhlo sebedestruktivní úrovně celé společnosti a je potřeba s tím něco fakt začít dělat, a ne jen populisticky žvanit. Omlouvám se za expresivní vyjádření, ale případnější pojmenování prázdných politických tlachů mě nenapadlo.

Petr Kojzar