Jednou mě vítr života zavál pod Vinnou horu u Hlučína. Je to takový výrazný kopec tyčící se nad městem Hlučín, řekou Opavou, potokem Vařešinka a Hlučínským jezerem v okrese Opava v Moravskoslezském kraji. Vrchol Vinné hory dosahuje výšky 290 m n. m. Severní úpatí kopce je hranicí pohoří Nízkého Jeseníku.
Horninové podloží tvoří karbonské jílovité břidlice, prachovce, pískovce a droby Nízkého Jeseníku. Během variského vrásnění na konci prvohor (v karbonu – tj. asi před 300 miliony let) ustoupilo zdejší rozsáhlé moře k východu. Z jeho usazenin pak vznikly dnešní mocné polohy drob, pískovců, slepenců, prachovců a břidlic Nízkého Jeseníku, jejichž soubor se označuje jako kulm (spodní karbon). Ke konci horotvorných pochodů v karbonu se pohoří rozlámalo na mohutné kry, které se různě posouvaly. Od konce prvohor (před 250 miliony let) se povrch vzniklého pohoří začal erozivní činností postupně zarovnávat. Nad zemský povrch vynikaly však pevnější horniny – pískovce a droby, které vytvořily soubor nízkých vrcholů nad vznikající parovinou. Tak vznikla zdejší krajina. Svahy Vinné hory nad řekou Opavou a nad Hlučínem jsou příkré s občasnými výchozy erodovaných břidlic. Zmiňuje se zde také zaniklý lom na pískovec.
Vinná hora prý bývala místem, na kterém se pěstovalo víno. Přes veškerou péči však bylo víno trpké a tak vinice zanikly. Nelze se divit, kulmské horniny nejsou příliš vhodným prostředím pro pěstování vína.
Na vrcholu kopce je bývalá usedlost, ve které se provozuje pila. U této usedlosti je turistická informační tabule. Masiv Vinné hory se táhne od potoka Jasénky severozápadním směrem kolem řeky Opavy. Při cestě z Hlučína k vodojemu pod Vinnou horou (ulice Vinohradská) se prochází kolem kapličky pod Vinnou horou (kapličky na Vinohradské ulici) a pak cennou stromovou alejí s ponechanými torzy některých stromů jako „broukoviště“.
O Vinné hoře existuje několik pověstí, z nichž jedna hovoří o tom, že zde stál hrad s několika tajnými chodbami, ve kterém žil hrabě, jeho protivná a žárlivá a stárnoucí paní a služebnictvo, které bylo oddáno právě hraběnce. Mezi služebnictvem však byla jedna služebná, která vynikala krásou a všemi kladnými vlastnostmi, takže se nelze divit, že se hrabě do ní zamiloval. Ona pak zapomněla na dobré vychování, a přestože hrabě byl ženat, jeho lásku opětovala. A čerti, kteří ovšem nikdy nespí, si mnuli ruce. Jeden smrtelný hřích za druhým. A navíc, hraběnka na dívku strašně žárlila. Přidělovala jí nejtěžší práce a všemožně ji trápila. Jednou při záchvatu žárlivosti nechala služebnou bičovat. Pověst dále vypráví, že ve smrtelných bolestech dívka porodila dítě. Smrtelných hříchů hromada, že už to ani peklo nevydrželo a poslalo na zemi, resp. na ten hrad svého mocného zástupce. Jakmile se čert zjevil, zem se zatřásla, čert jim všem naráz zjevil pekelnou vůli, proti které nebylo odvolání, a hrad s žárlivou hraběnkou, nevěrným a smilným hrabětem, jeho milenkou a čeledí se propadl do Vinné hory.
Na místě hradu pak začala vyvěrat studánka. Říká se, že až jednou bude dívka v nouzi sedět u této studánky a první košilku v ní vypere, s košilkou vytáhne z hory ven i hrad se všemi obyvateli. Nechci se však mýlit, co peklo jednou schvátí, nikdy nenavrátí.
Pověst je samozřejmě smyšlený příběh, jenž se ovšem opírá o pravdivé jádro. Pokud se budeme držet reálií, které se na Vinné hoře skutečně nacházejí, tedy zasunutého a zarostlého kamenolomu a vodního pramenu pod horou, a slovíčko propadnutí nahradíme slovem rozebrání, přiblížíme se k tomu, jak to tehdy vlastně mohlo být.
Patrně nešlo o středověkou záležitost. Tvrz zde mohla být klidně už od osmého století, kdy Hlučín ještě ani zdaleka neexistoval. Přesto v prostoru, kde se na Vinné hoře dnes nachází rozlehlý statek, byly zjištěny dávné kamenné základy, které se však v některých místech neshodují se stavbami na nich. Dá se předpokládat, že patřily jiné stavbě. V žádném případě nemohlo jít o pozdně středověký hrad, který zde nikdy nebyl. Přesto všechno to jsou jen domněnky. Chtělo by to pořádný archeologický průzkum. Jde o to, zdali ho čerti povolí!
Václav Ziegler
FOTO – autor