Umělá inteligence je šancí k prosperitě celého světa, ale EU ji zakazuje, říká spolupředseda České párty Musílek

Bývalý vysoký manažer Československého rozhlasu, tiskový mluvčí ODS a starosta Prahy 8 Václav Musílek, založil spolu s bývalým místopředsedou Trikolory Petrem Levíčkem novou stranu – Česká párty (The Czech Party). Inspiraci našli v Elonu Muskovi, kterého Musílek v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz označuje za »fascinující osobnost«. Jedním z klíčových bodů je připravit se na nebývalý pokrok, který s sebou přináší umělá inteligence a další technologie, a zároveň minimalizovat rizika. V tomto směru Musílek podrobil tvrdé kritice Evropskou unii…

Zakládáte novou stranu a na internetových stránkách píšete, že jste se názorově rozešli s Trikolorou. Důvody jsou politické, ekonomické a lidské. Mohl byste to nějak rozvést?

Předně bych vás opravil, že stranu nezakládáme, ale už jsme založili. Konkrétně jsme byli registrováni 2. března. A upřímně řečeno se mi k Trikoloře nechce moc vracet, protože tam ještě dobíhají nějaké procesy, které vyplynuly z angažmá mého a Petra Levíčka, kdy jsme se snažili tu stranu víceméně zachránit a zabránit její naprosté devastaci do podoby, ve které je dneska, což se nám nepodařilo. A vzhledem ke zbytku členské základny, který tam zůstal, se asi podařit ani nemohlo.

Ty důvody jsme prezentovali mnohokrát. Politicky strana prohrála všechny volby, stala se absolutně neviditelnou, neměla žádnou koncepci a vedení to ani nezajímalo.

Co se týče ekonomického hlediska, tam je to zřejmě nejevidentnější, protože na účtu strany nezbylo prakticky nic. A naprostou většinu financí, které tam ještě zůstaly, si vedení strany odčerpalo na osobní účty údajně za činnost, kterou straně věnovalo.

A lidské hledisko? O tom nejlépe svědčí skutečnost, že z původních asi 12-13 tisíc členů tam dneska zůstala necelá stovka a většina lidí znechuceně odešla.

Je jasné, že půjde o tradiční pravicovou a národně-konzervativní stranu. Ovšem nemohl jsem si nevšimnout, jak velký důraz v programu kladete na umělou inteligenci, robotizaci a moderní technologie. Proč? Je to opravdu tak podstatné?

Naprosto klíčové! A je dobře, že se na to ptáte. Nechci vaši otázku a váš pohled na tuto problematiku nějak dehonestovat, ale u nás se ještě nedospělo k přesvědčení, že to je něco jako jistota. Že svět se zásadně mění a stojí před obrovskou změnou, kterou lehce odborně nazýváme singularitou nebo technologickou singularitou, což přeloženo do češtiny znamená, že se během velmi krátké doby umělá inteligence dostane do takové fáze, že jí lidstvo nebude stačit. Že ona bude sama produkovat to, co člověk sám jako jedinec ani ve skupině schopný produkovat není. Že ona v sobě dokáže udržet a využít veškeré znalosti lidstva, které nastřádalo za tisíce let, a neustále na nich pracovat a díky tomu vytvářet modely, přístroje, myšlenky, ideje, které si člověk v tuhle chvíli až tak úplně nedokáže představit. A ta doba přijde, a to velmi rychle!

Ona už do jisté míry přišla, ale více v Americe než tady, protože Evropa je ve všem pozadu. Nejlépe se to ukazuje na tom, že jediné, co Evropská unie dokázala, je, že schválila zákon o umělé inteligenci, který vlastně všechno zakazuje. Takže Evropa se od umělé inteligence snaží naprosto odvrátit s tím, že všechno je strašné riziko a všechno je třeba regulovat, a pokud možno zakázat. Takže to, co se tady lidstvu nabízí, tedy obrovská příležitost, která může vést k dosud nepředstavitelné prosperitě celého světa, si tady Unie zakázala.

A když se bavíme o naší straně, je potřeba zmínit, jako u každého politického subjektu, jaký je jeho vztah nejen k Severoatlantické alianci, ale zejména k Evropské unii. Já nejsem příznivcem jednostranného vystupování z EU, protože vím, jaké následky by to pro zemi, jako je Česká republika, mohlo mít. Ale na druhou stranu, když se podívám na EU AI Act, neboli zákon Evropské unie o umělé inteligenci, tak si říkám, že jediná šance, abychom se nestali chudým skanzenem světa, je, že musíme tu Unii opustit.

Ano, to je dilema. Hledáme cesty, které nebudou jednoduché, jak skloubit pravicovou nebo národně-konzervativní politiku, jíž jsme zastánci, s obrovskou změnou, kterou tato technologie přinese a o které tady zatím nikdo moc netuší.

Ale není to úplně pravda, protože existuje něco jako národní plán využití AI, který schválila ještě minulá vláda, respektive ho vypracovalo ministerstvo průmyslu. A musím říct, že jako celek je to typicky byrokratický úřednický materiál, ale jeho závěry jsou i pro nás přijatelné.

Drobný problém je, že zákon Evropské unie o umělé inteligenci je okamžitě právně závazný pro všechny členské státy Evropské unie a ta národní strategie je s tím v totálním rozporu. Takže nevím, jak se k tomu úředníci minulé vlády, která tak milovala Evropskou unii, postavili. Zřejmě ten zákon neznali, nebo ho ignorovali.

Takže tohle jsou obrovské výzvy, které jsou i jedním z důvodů, proč jsme tu stranu založili, protože si neskromně myslíme, lépe řečeno, já si neskromně myslím, že po 36 letech v politice jsem načerpal nějaké znalosti, které by bylo škoda nevyužít. V Trikoloře pořád mě i Petra Levíčka vyzývali, že když jsme nespokojení, ať si založíme vlastní stranu. No tak jsme je nakonec poslechli!

Do komunálních a senátních voleb zbývá jen půlrok. S ohledem na tento šibeniční termín v kontextu teprve nedávného vzniku vaší strany, se nemohu nezeptat, zdali půjdete již do nadcházejícího volebního boje, nebo spíše zvolíte běh na dlouhou trať?

Politická strana se musí účastnit voleb, jinak nemá smysl, aby existovala. Na druhou stranu máte samozřejmě pravdu, že když jsme vznikli teď, v minulém měsíci, zůstává doba do voleb velmi krátká.

To znamená, že si neděláme žádné velké iluze, že bychom nějak razantně promluvili do volebních výsledků, ať už komunálních, či senátních. Ale neznamená to, že se jich nechceme účastnit. Účastnit se jich samozřejmě budeme.

Spíše hledáme partnery, s nimiž bychom se vzájemně podpořili, kde bychom se třeba dohodli na kandidátech do Senátu. Ostatně už jsem absolvoval schůzku, kterou svolal bývalý pan premiér Paroubek. Nevím, jestli je to zrovna naše pokrevní skupina, ale byl jsem pozván a rád jsem přišel.

Takže považujeme ty volby za důležité, i když jsme si pochopitelně vědomi limitů naší krátké existence a toho, že stranu teď vlastně dáváme dohromady.

Ale chtěl bych k tomu říct jednu věc ohledně komunálních voleb. Naši stranu máme podle stanov postavenou tak, že nabízíme i možnost záštity různým místním uskupením, která jsou v komunálních volbách převažující. Ve většině obcí kandidují za »Nejlepší Dolní Lhotu« či »Nejlepší Horní Lhotu«, a jelikož to nejsou politické strany, potřebují vždy nějaké zaštítění politickou stranou podle zákona. A to my nabízíme, v případě, že uskupení souhlasí s naším programem nebo mu ten program nevadí, s tím, že v tom vidíme i třeba nějakou budoucí spolupráci.

A z hlediska senátních voleb to stavíme tak, že pokud se nám v průběhu doby, kdy ještě lze podat kandidátky, ozvou lidé, kteří by za nás rádi kandidovali a budou samozřejmě respektovat náš program, tak je rádi podpoříme a rádi jim umožníme kandidaturu za náš subjekt nebo za několik podobných subjektů dohromady.

Od počátku jste byl ostrým kritikem kabinetu Petra Fialy. Dnes již máme novou vládu, která je vám ideově mnohem blíže. Nicméně kdybyste se měl podle programu České párty vymezit vůči některým její krokům, co byste zmínil? Co dělá ve vašich očích kabinet Andreje Babiše špatně, je-li něco takového?

Našlo by se toho tedy docela dost! Především je to pokračující zadlužování země. To absolutně nechápeme a jsme přesvědčeni, že už v tomto rozpočtu mělo dojít k zásadním úsporám, a ne ještě k navýšení dluhů oproti tomu, co předložila bývalá vláda, byť rozumím argumentu, že její rozpočet byl víceméně nepoužitelný.

Ale zklamalo nás, že k žádným rozpočtovým opatřením ve smyslu snížení schodku nedošlo. A jak slyším Andreje Babiše či Karla Havlíčka, mám takový pocit, že k tomu moc nesměřují ani v následujících obdobích. Prohlubování dluhu vidíme jako velký problém!

Na druhou stranu mě to trochu překvapuje, protože jsem oceňoval Andreje Babiše za to, že ve svém prvním volebním období coby premiér dokázal, až do koronaviru, rozpočet slušně menežovat, takže jsme byli dokonce v přebytku. Ovšem teď se mi zdá, že žádnou tendenci v tomhle směru nemá.

Co se týče dalších kroků, tak já nejsem expert na školství, ale to, co zase slyším z úst pana ministra Plagy, ve mně žádné nadšení nevzbuzuje. Jsem totiž toho názoru, že naše školství v podstatné části není v příliš dobrém stavu a že by potřebovalo jistou reformu ve smyslu i částečného návratu k normální škole, ve které nebudou řádit různé polopolitické či politické neziskovky, kde inkluze nebude děsit rodiče a děti, které do této kategorie nespadají, a je otázka, jestli těm, co sem spadají, rozvolnění učebních plánů nějak pomáhá a opravdu přispívá k tomu, že vzdělanost našich dětí stoupá. Všechna mezinárodní srovnávání ukazují pravý opak. A těch věcí je spousta.

Z hlediska mezinárodní politiky na jednu stranu oceňuji jisté kroky ministra Petra Macinky, na druhou stranu jsem hodně rozpačitý k jeho afinitě, k jeho příliš pozitivnímu vztahu k Ukrajině. A nemyslím tím Ukrajinu jako takovou, ale tamní vládu, která je podle mě hlavním viníkem válečné tragédie. Vzájemné vztahy bych asi viděl nastavené jinak.

A jak se z pozice odborníka na mediální scénu s dlouholetou praxí díváte na opozicí tolik kritizovaný záměr vlády zrušit koncesionářské poplatky?

Já jsem celou dobu, co jsem teď kritizoval vládu, na to myslel – jestli mám otevřít koncesionářské poplatky…

Tady podporuji vládní kroky v tom smyslu, že je potřeba s těmi veřejnoprávními médii něco udělat, protože jejich stav je v této chvíli naprosto šílený. Osobně bych byl pro zrušení koncesionářských poplatků a teď nevím, jestli nemám říct pro zrušení veřejnoprávních médií, protože je považuji za relikt minulosti.

Chápu, že v dnešní době fragmentizace mediální scény to pořád jistý význam má v tom, že řada činností komerčně nedává smysl, tudíž by je komerční stanice asi nedělaly, přesto se domnívám, že celá veřejnoprávní mašinérie by potřebovala zásadní změnu. A když už bychom je měli zachovat, pak jim přesně vyčlenit to, co mají dělat ve smyslu udržování nějaké kulturní tradice, propagování nebo seznamování s historií téhle země. Ale ne to, co se tam teď děje, kdy je vysílání ideově podmíněno jednou skupinou, která si tu televizi víceméně zprivatizovala pro sebe natolik, že to poškozuje například i tvůrce, kteří dělají dobrou práci při tvorbě dokumentů a podobně. A jako bývalý rozhlasák říkám, že v Českém rozhlase je to ještě horší, jenom to není tak vidět.

Veškerou kvalitní činnost zastiňuje zpravodajsko-publicistický, populárně řečeno, narativ fandící jednomu proudu, ještě navíc u nás menšinovému, jak ukázaly poslední volby. Ta média se zkrátka absolutně vymkla veřejné kontrole.

A v poslední době mě zděsilo vyjádření Rady České televize, že absolutně zásadně protestuje proti tomu, aby se jim snížily prostředky na provoz. Nevím, kdo tam sedí, ale jediní, kdo pro to nehlasovali, byli Xaver Veselý a Pavel Matocha.

A ještě jsem zaregistroval, a to už mně přijde, že je úplné retro, vyjádření předsedy ODS Kupky, který vyzývá k tomu, že pokud se jim rozpočet opravdu sníží, tak se má opakovat rok 2000, spacáky ve zpravodajském studiu a hurá do ulic. To už si připadám, že se tu opravdu někdo zbláznil. A já to snad nejsem.

Byl jste členem ODS, od níž se před časem odpojila nejen Trikolora, ale nyní i Nové Česko hejtmana Martina Kuby. Novou stranu si kromě vás zakládá i skupina nespokojených sociálních demokratů kolem expremiéra Vladimíra Špidly. Je to tak správně, že vznikají stále nové a nové subjekty? A co si vlastně myslíte o hnutí hejtmana Kuby, které se rázem začalo objevovat v průzkumech veřejného mínění?

Já myslím, že vznik nových subjektů je v našich podmínkách celkem přirozený proces, protože postupně různí lidé dospívají k závěru – podobně jako já – že strany, ve kterých byli, už prostě nejsou jejich »cup of coffee«.

Já jsem nebyl jen členem ODS. Já byl dokonce zakládajícím členem, což Martin Kuba rozhodně nebyl. Ten tam přišel až o hodně později. Já samozřejmě sleduji jeho počínání, a dokonce v některých místech uvažujeme o společných kandidátkách. Takže já všem přeji úspěch, ale dodávám, že především pracujeme na vlastním úspěchu.

A co se týče strany, kterou chce zakládat Vladimír Špidla, to je úplně jiný břeh a k tomu se ani nechci vyjadřovat. V podstatě mě vůbec nezajímá.

Když už jste užil anglické spojení »cup of coffee«, pak mi to nedá. Vím o vás, že vaším »šálkem kávy« je Elon Musk, který koneckonců uvažoval o založení strany s obdobným názvem, jaký jste zvolili vy. Proč si Elona Muska tolik považujete?

Když se Elon Musk rozešel názorově s Donaldem Trumpem právě kvůli rozpočtu, což jsem mu fandil – a chvíli si šli hodně po krku – tak oznámil, že založí The America Party, aby do té politiky vstoupil naplno. Pak došlo k velkému usmíření, což si myslím, že je pro Ameriku dobře, nicméně ta myšlenka už zahnízdila tady u nás a u mě, takže jsem mu napsal (ne že bych čekal okamžitou odpověď), že tedy America Party asi nebude, ale Czech Party už je na světě.

A proč se mi líbí Elon Musk? Je to fascinující osobnost. Za prvé je to nejbohatší člověk na světě, což by se asi líbilo každému, na druhou stranu, on je neuvěřitelný filantrop. Sám říká, že žádné peníze nemá. On všechno investuje do svých společností. On vlastně nabyl majetek tak trošku omylem, protože většina jeho věcí je z půlky charita, kdy se snaží své produkty věnovat světu. A že je o ně zájem, že si je kupuje například NASA a on na tom vydělá obrovské peníze, to je tak trochu vedlejší efekt. A hlavně je to neuvěřitelný inovátor a věří tomu, co dělá, přestože když s tím začne, všichni mu říkají, že se zbláznil. Když oznámil, že postaví rakety, které budou nejen lítat, ale budou i tak dokonalé, že někam poletí a pak se vrátí na místo startu bez toho, aby někde shořely. Nebo jeho myšlenka, že musíme kolonizovat Mars, abychom zachránili civilizaci, protože nevíme, co bude se Zemí. Pomocí AI, robotů a své geniality vytváří ve zdravotnictví takové věci, které jsou úplně mimo naše chápání. Teď po Velikonocích bych si pomohl náboženským příměrem – že skoro uzdravuje smrtelně nemocné a slepým vrací zrak. Ale ono to tak i je! Sleduji Elona Muska velmi pečlivě a dlouhodobě, přesto mě pořád dokáže překvapovat svými nápady a obrovskou invencí.

Vy jste s trochou nadsázky uvedl, jak vás fascinuje, že Elon Musk je nejbohatším člověkem na světě. A tak se oslím můstkem vracím k penězům, protože jste založil politickou stranu – ale: říká se, nejen »bez peněz do hospody nelez«, nýbrž i »do politiky bez peněz nelez«. Jak máte rozmyšlenou propagaci České párty a unesete ji finančně?

Já jsem vytvořil desetibodový plán, co teď musíme dělat. Kromě čísla jedna, kterým je »shánět členy a sympatizanty«, existuje i číslo dvě, kterým je fundraising. Takže oslovujeme řadu lidí, s nimiž jsme se buď já, Petr Levíček nebo další lidé v našem už poměrně dlouhém životě někdy potkali a o kterých si myslíme, že by byla šance, aby nás podpořili. Jednání samozřejmě vedeme. A máte pravdu, že bez peněz do politiky nelez.

I když, my do ní zatím lezeme poměrně bez peněz. Nějaké plány, jak tu kasu naplnit, máme, ale více asi nemůžu prozrazovat. Je to každopádně složité, ovšem není to nemožné.

Je něco, co byste chtěl o vaší straně na závěr uvést, a já jsem se na to nezeptal?

Vy jste se ptal dobře, takže je to docela složité… Snad bych řekl jen to, že název strany není náhodný, přestože v závorce uvádíme anglické The Czech Party. Náš prvotní zájem je, že jsme česká strana, že nás zajímá na prvním místě před vším ostatním prosperita České republiky, českých lidí, českého průmyslu, českých technologií atd. Takže jsme v tomhle směru jednoznačně orientovaní směrem dovnitř naší země, nikoli ven. A zlobí nás právě to, že tu máme spoustu lidí, o nichž víme, že jsou schopni úžasných věcí, ale jsou, jak jsem říkal, na začátku, přidušeni Evropskou unií. Tady cítíme obrovský problém a obrovské nebezpečí pro nás, pro budoucnost a prosperitu naší země.

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková