S názorem, že se na ekologické frontě takřka nic neděje, nemohu souhlasit. Ano, na protesty proti zákeřnému přepadení Iránu Izraelem a Spojenými státy provázenému množstvím ekologických katastrof (vypálených skladů ropných paliv, rafinérií, zachytil jsem asi dvacet zničených ropných tankerů a to jsou jen ty nejkřiklavější následky války v Perském zálivu) se zmohla jen levice a to ještě značně krotce, protože sil mnoho nemá. Zúčastnil jsem se čtyř odborných akcí, vztahujících se k životnímu prostředí, v posledních dnech.
- 24. března zástupce Greenpeace přejímal studii o potřebě progresívního zdanění fosilní energetiky. Studie byla zpracována externě, můj první dojem není špatný. Horší je pozadí – opožděná reakce na křiklavě nespravedlivý Green Deal a zřejmě i snaha získat na něj další peníze.
Některé širší průšvihy nebere v úvahu. Jde zejména o absenci kvantifikací ekonomických škod ze znehodnocování přírodních složek životního prostředí po rozehnání Voráčkových týmů tyto škody kvantifikujících v Československu na jaře 1990. Jde o k 1. lednu 1992 zavedenou a dodnes trvající toleranci tzv. objektivních škod obchodním a občanským zákoníkem (pokud někdo způsobí druhému řádným provozem svých legálně provozovaných technologií škody, nese je poškozený, nikoliv původce). Že jde o hodně bezohlednou a konfliktní zásadu, tušíte správně. Jde i o skutečnost, že progresívní zdanění vysokých příjmů a majetků by mělo platit všeobecně, nejen pro sektor fosilních paliv. Jinak bude státní rozpočet nejspíš i nadále hluboce deficitní. V praxi se ale progresivita zdanění v Česku, v EU i ve světě po roce 1989 výrazně snižovala, čímž se prohlubovaly deficity státních rozpočtů.
- 25. – 26. března měla na České zemědělské univerzitě dvoudenní konferenci Agentura ochrany přírody a krajiny v rámci částečného ukončení projektu »Od hodnocení k hodnotám – nové přístupy k péči a komunikaci ochrany přírody«. Na konferenci se podílelo též Centrum pro otázky životního prostředí Karlovy Univerzity. Biologické centrum České Budějovice, Ústav globální změny AV ČR ad.
Přírodní hodnoty se hodnotí různě. S některými postupy mám problém, zvláště pak s oceňováním přírody metodou dotazování se občanů na jejich ochotu platit na zachování nebo zlepšení stavu té či oné části přírody. Je to velmi subjektivní, zásadně podmíněné důchodovou situací dotazovaného, o možnosti podpořit opatření reálně přírodu poškozující nemluvě. Svého času se podařilo obyvatele Frýdlandska přesvědčit, že by byli ochotni nemalými penězi přispět na reálně propovodňové opatření vydávané za protipovodňové.
Hojně se mluvilo o potřebě prioritizace cílů v ochraně přírody, o problémech údržby chráněných území, o potřebě zlepšení péče o ně, o poměrně rozvinutém mapování stavu přírody, o hrubě podceňovaných ekosystémových službách, o podstatném prvku vzácnosti – souhrnném peněžním indexu, ekonomické hodnotě na hektar. Je přitom třeba rozlišovat hodnocení biofyzikální versus ekonomické versus sociokulturní. Kontroverzní je přinejmenším pro mě pastva dobytka v lese. V letech 1978-86 jsem viděl v rumunských horách lesy zplundrované pastvou dobytka.
Poměrně dost pozornosti se věnovalo boji s invazními druhy. Tedy, výsledky tohoto úsilí jsou zjevně nedostatečné. Jmenován byl záměr vyhubit pajasan v Praze během 5 let aj. Chráněný obří pajasan na Kampě má zřejmě zůstat. Boj proti invazním druhům není snadný. Jisté je, že je zjevně nedostatečný. Dub červený je prý dost odolný na vstřikování jedů. Nerozumím hubení invazní borovice vejmutovky osekáním kůry kolem celého kmene 1-2 metry nad zemí v Národním parku České Švýcarsko. Mnohem jednodušší a levnější je vejmutovky (a borovice černé) podřezávat pilou.
K údržbě některých stepních přírodních rezervací místy používají i vypalování stařiny (Lounské středohoří).
K tématům patřily i revitalizace. Někde se daří, ale je jich málo a mnohde zcela chybí.
- Seminář ke »Může za sucho CO2?«se konal v Poslanecké Sněmovně Parlamentu ČR dne 30. března pod záštitou poslance Libora Vondráčka (Svobodní). Předmětem byly především obří ekonomické a energetické škody přinášené Green Dealem. Jen elektrodotace na stabilizaci sítě v EU měly v roce 2024 činit 550 mld. eur. 4,8-5,5 bilionů eur mají činit celkové náklady na energetickou transformaci v SRN.
Klimaskeptik Pavel Kalenda na grafech ukázal, že vývoj průměrných teplot a průměrných koncentrací oxidu uhličitého (CO2) v uplynulých 550 miliónech let byl někdy souběžný, někdy protichůdný (viz graf).
Vývoj koncentrací CO2 a průměrných teplot na Zemi
Rozhodujícím skleníkovým plynem ale není CO2 ani metan. Je jím vodní pára. Postavil se za vliv Milankovičových cyklů na výkyvy teplot a následně klimatu na Zemi. Stoupenci IPCC mají jistě pravdu v tom, že určité přivrácení (podobně odvrácení) té či oné polokoule Země ke Slunci znamená shodný příjem světla a tepla ze Slunce. Protože je ale většina pevnin na severní polokouli Země, a většina moří na jižní polokouli Země, dopad Milankovičových cyklů na klima Země je diferencovaný, resp. pevnina se zahřívá podstatně víc než moře, což má určitý vliv na výkyvy teplot a klimatu na Zemi.
Panovala shoda, že růst koncentrací CO2 v ovzduší za rostoucí sucho v zásadě nemůže, resp. vliv nárůstu koncentrací CO2 na sucho je velmi nízký. Sucho zvětšují zejména rostoucí tepelné ostrovy měst včetně vlivu velkých parkovišť a parků velkých fotovoltaických elektráren, odlesňování, odvodňování, existence velkých lánů, aj.
Ventilovány byly nesrovnalosti u části měřících stanic teploty vzduchu – v Británii některé neexistovaly, jiné byly na letištích, kde může být v důsledku provozu letadel až o 7 oC tepleji.
Množství tajfunů po roce 1990 se snižuje. Nárůst škod vlivem vichřic a tajfunů je dán růstem výstavby v dalších a v dalších územích. Podobně škody způsobené velkými povodněmi jsou především důsledkem pokračující neodpovědné výstavby v záplavových územích, nikoliv nárůstem velkých povodní.
Sucho ve vnitrozemí zvyšují i velké koncentrace větrných elektráren na pobřeží. Otázkou je, jak velký vliv na růst sucha mají. Kromě známých negativ větrných elektráren byl uveden vážný zdravotní a ekologický problém infrazvuku točících se listů větrných elektráren, dopad větrných elektráren na biotu a 0,5-4 kg tuhých částic obrusu listů větrných elektráren za rok, které poškozují zdraví lidí i životní prostředí.
Přetřásán byl i vliv rostoucí záplavy plastů. Zatím si s ní nikdo moc neví rady.
Bylo vylíčeno zlé zacházení či spíše ignorování zástupců obcí vedením národních parků Šumava a České Švýcarsko. Zmíněno bylo i ocenění požáru v Národním parku České Švýcarsko experty z Globseku. Ač při něm shořely mimo jiné cenné chráněné ekosystémy, prý přispěl ke zvýšení biodiverzity. Tvrzení správy Národního parku České Švýcarsko před obřím požárem, že »soušky smrků nemohou hořet«, patří do nejčernějšího humoru některých ekologů.
- Seminář »Na cestě k energetické budoucnosti« (též ve Sněmovně 31. března, garanty byli poslanci Marie Pošarová a Tomáš Doležal z SPD) byl střetem mezi lobbisty za obnovitelné zdroje energie a Green Deal (Martin Sedlák nebyl jediným zástupcem Svazu moderní energetiky) a energetiky ze sdružení Realistická energetika a ekologie (REE). Sedlák a jeho společníci přednesli směsku pravd, polopravd a nepravd, prostě neurvalý lobbismus. Nehorázné už bylo tvrzení, že energetika z obnovitelných zdrojů je levná, ekologická, spolehlivá.
Jednak je nutné rozlišit základní druhy obnovitelných zdrojů. Zamlčet, že vyzdvihované spalování biomasy prohlubuje hlad ve světě, ničení životního prostředí a že spalování dřeva vážně poškozuje dřevozpracující průmysl, je tristní. Vynechávají se vodní elektrárny, protož pro jejich další rozvoj v ČR nejsou podmínky. Zamlčuje se, že tyto elektrárny podmiňující vodní dílo ničí vodní poměry přinejmenším v oblastech zátopy, se solidností nesouvisí. Jistě, vodní dílo je obvykle víceúčelové.
Největší problémy provází větrné a fotovoltaické elektrárny, zvláště proto, že svou nepravidelnou výrobou elektřiny rozvrací elektrizační soustavu. Větrné elektrárny mají mnoho defektů, o kterých greendealisté zásadně mlčí, o jejich brutálním vnucování výstavby větrných elektráren českým obcím nemluvě. Inu, bojuje se za další obří finanční tunel do peněženek spotřebitelů elektřiny, tentokrát ve prospěch »větrných baronů«. Prosazuje ho i radikální část ekologů jako součást Green Dealu. Nevadí ji ani, že tzv. »akcelerační zóny«, schválené ještě Fialovou vládou, jsou v rozporu s příslušnou směrnicí Evropské unie, Máme prý být opět papežštější než papež.
Nijak slavné, byť zřejmě v konkrétních podmínkách ČR perspektivní, jsou fotovoltaické elektrárny. Tvrdit ale, že jsou efektivní, když stát podporuje jejich instalaci dotacemi, garantuje velmi vysoké výkupní ceny jejich elektřiny, které spolu s obřími náklady na stabilizaci elektrorozvodné sítě přesunuje na spotřebitele elektřiny, je nehorázné.
Asi nebylo náhodné, že přítomní zástupci Svazu moderní energetiky poté, co se svými argumenty tvrdě narazili, o přestávce opustili jednací sál a víc jsme je neviděli.
Program po přestávce byl přitom velice zajímavý – jak vybřednout ze stávající energetické krize. Předně je třeba říci, že jsme si jí vybojovali poctivě nejen politikou rusofobie (odstřihli jsme se od spolehlivých levných ruských dodávek kvalitní ropy a zemního plynu, načež nás vrchní šerif Trump a náš spojenec Izrael odstřihli i od dodávek ropy a zemního plynu z oblasti Perského zálivu), ale také destrukcí vlastní energetiky politikou prosazování Green Dealu – diletantsky vedeného boje za stabilitu klimatu. Radikální ekologové navíc urputně bojují proti jaderné energetice, po celé období po roce 1989.
Levná energie podmiňuje zejména výrobu oceli, cementu, čpavku a plastů. Tyto obory se Green Dealem daří vytlačovat z Evropy. Jinde se vyrábí většinou na citelně horších technologiích. Jak to pomáhá životnímu prostředí a stabilitě klimatu, nikdo nevysvětlil.
Padl odhad, že dekarbonizace ČR bude stát 6 bilionů Kč. Na přetřes přišlo usnesení Sněmovny, že »baterie jsou zdroj«. Spíš perlička. V parlamentu totiž snadno projde kdeco. Samozřejmě, baterie je pouze skladem elektřiny, který pracuje s nezanedbatelnými ztrátami elektřiny. Žádnou nevyrábí.
Byly přednesené některé možné tahy k záchraně naší energetiky a ekonomiky. Výchozí zásadou je nerušit stávající kapacity na fosilní paliva, dokud nebudeme mít dostatek energie z jiných zejména jaderných zdrojů. Zda je to dostatečné, netroufám si tvrdit.
Jan Zeman