Množství sarančí známe jako jednu z egyptských ran, které Hospodin prostřednictvím Mojžíše seslal na egyptskou zem, aby propustila strádající Izraelce, aby si šli hledat svou zaslíbenou zemi. Ovšem taková saranče Nagyova (Pseudopodisma nagyi), popsaná Galvanim a Fontanou v roce 1996, je velmi vzácný druh teplomilného bezobratlého zvířátka, které se v naší zemi vyskytuje velmi vzácně. Jde o jasně zelený druh s černými podélnými pruhy od očí podél bočních žeber štítu ke krytkám, krytky jsou růžové. Jsou známy i melanické (čili tmavé) exempláře.
Saranče jsou velkou skupinou hmyzu tradičně řazenou mezi rovnokřídlé, jako podřád. Základní tělesnou stavbou se saranče příliš neliší od sesterských skupin, kam patří kobylky a cvrčci. Mají protáhlé tělo, přední pár křídel je přeměněný v kožovité krytky a třetí pár nohou je uzpůsobený ke skákání. Všechna sarančata jsou býložravá. Některá z nich se za jistých okolností sdružují do velkých hejn, která dokážou způsobit značné škody na zemědělských plodinách i jiné vegetaci. Ta naše saranče Nagyova k nim nepatří.
Saranče se vyskytují na celém světě, přičemž největší druhová pestrost je v tropech. V Česku žije asi 50 druhů. Některé saranče jsou běžným druhem, jiné jsou vzácné, jako glaciální relikt saranče horská, či popisovaný druh saranče Nagyova, další jsou ohroženým druhem, například saranče vrzavá, která byla kdysi opravdu hojná. Žije na suchých až mezofytních horských a podhorských loukách. Jde o karpatský druh, vyskytuje se v České republice, na Slovensku a v severním Maďarsku.
V České republice je druh znám pouze vzácně z oblasti Bílých Karpat z několika málo lokalit. Jednou z nich je např. národní přírodní rezervace Porážky, která tvoří rozsáhlý komplex bělokarpatských luk, místy s rozptýlenými dřevinami, především solitérními duby. Rezervace leží v jihozápadní části Bílých Karpat v Javořinské hornatině. Kdybyste zde saranči Nagyovu potkali, pozdravujte ji ode mne, viděl jsem ji tam jen jednou a moc se mi líbila!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora