Těžko říct, do jakých rozměrů dnešní energetická krize naroste, ale nic, co by bylo hodno laškování na gauči, nás zřejmě nečeká.
Výhradní orientace Evropy pod vedení pronacistického Bruselu na euroatlantické struktury (Londýn, Washington, EU, NATO = novodobý wehrmacht, neboť od svého vzniku se Aliance orientuje výhradně proti SSSR/Rusku) a veřejné oběšení vztahů s Ruskem, potažmo s Čínou, nás v momentě, kdy Trump dal od Evropy ruce pryč v souvislosti s Íránem a Evropu se chystá skrze ropu zlikvidovat, může stát budoucnost. Bez ropy to vážně nepůjde, a nepůjde z principu o její cenu – ona prostě nebude.
Diplomatické řešení neexistuje, existuje pouze vojenské řešení. Evropské země se musí spojit s Ruskem a vojensky zaútočit na Spojené státy, iniciátora všeho zla ve světě (milióny Američanů by vítaly ruské vojáky jako osvoboditele, o tom jsem přesvědčen – nejde v žádném případě o zničení Ameriky jako kontinentu, ale o vymýcení zla z Bílého domu a Pentagonu). Chce-li Evropa přežít, není jiná možnost. Nereálné, říkáte?
Možná na první pohled, ale… Vezměte si politické režimy v evropských státech koncem 30. a počátkem 40. let minulého století – většina z nich sympatizovala s nacistickým Berlínem. V květnu 1945 už ale bylo všechno jinak, protože Evropa chtěla žít a k tomu se nutně musela spojit se Sovětským svazem. Proč by se historie s mírnou obměnou nemohla opakovat, když minimálně jednou se Evropa už dokázala spojit proti zlu, které ji fatálně ohrožovalo? Že v té bezprostředně poválečné době neprokoukla lest Spojených států a žije s iluzí hodných amerických strýčků, to je daň za blbost a zradu, kterou nyní Evropa i s mastnými úroky splácí. Lhostejno, zda si to uvědomuje či nikoli.
Podívejte, USA nešly na tu krátkou dobu do druhé války z žádných humanitárních pohnutek, aby osvobodily Evropu, ale z pozice světové velmoci, resp. aby ji okupovaly před vlivem Sovětského svazu. Kdo se po válce nehnul z Evropy a je v ní vojensky dodnes? USA nebo SSSR/Rusko?
Dnešní Brusel je stejně nacisticky orientovaný jako tehdejší Berlín. Režimy ve většině evropských států jsou probruselské, stejně jako tenkrát byly proberlínské, což je totéž. Čili de facto identická situace. Kdyby v Postupimi nechal Stalin zatknout Churchilla a Trumana a poslal je do gulagu za kolaboraci s nacistickým Německem (byly to britské a americké banky, které hrnuly milióny dolarů Hitlerovi) a za milióny mrtvých, které vinou této kolaborace měly USA a Velká Británie na svědomí, a celá poválečná Evropa se tak dostala pod vliv Sovětského svazu, slovo »válka« by se na stole už nikdy neobjevilo. Rusko by to nedovolilo. Proč? Protože 26 miliónů mrtvých.
Jedním z nejstrašidelnějších handicapů Evropy je skutečnost, že rozsáhlá předválečná a válečná kolaborace s nacistickým Německem jí díky nepochopitelné benevolenci Stalina prošla velmi snadno, v podstatě bez následků. Proto se dnes evropské režimy chovají tak, jak se chovají. Evropa se s Ruskem proti Americe spojit musí, jinak to tu můžeme zabalit.
Dušan Sedlák

Je chvályhodné, že po 2. světové válce existoval Sovětský svaz a společenství socialistických států v čele se Sovětským svazem. Jen díky tomu byla Evropa ušetřena válek. To se změnilo po roce 1989, kdy bylo socialistické společenství zničeno kapitalismem, za pomoci nacistické kolaborace uvnitř socialistických zemí. Tento stav teď trvá a s tím hrozba války pro bývalé socialistické země ze strany imperialistického kapitalismu tzv. tradičních kapitalistických zemí v čele s USA a zakladatelskými zeměmi EU.
Máte pravdu, Dušane. Po roce 1989 se Evropa semkla, aby společnými silami vzdorovala ruskému fašismu. Ten musí být poražen.
Každá válka jednou končí u diplomatického stolu a mírem!