Netradiční, ale o to zajímavější formát měl dnešní seminář v Poslanecké sněmovně na téma »Na cestě do energetické budoucnosti« s účastí zástupců státní správy a dalších organizací. Akce konaná pod záštitou poslanců SPD Marie Pošarové a Tomáše Doležala, kterou otevřel svým krátkým projevem předseda dolní komory Tomio Okamura, postavila proti sobě oba názorové energetické póly – jak zastánce obnovitelných zdrojů, tak obhájce klasických technologií. Kdo měl navrch?
Asi to není až tak důležité, protože klíčová byla výměna názorů, a ta probíhala věcně a argumentačně, bez vzájemného osočování, byť někteří diskutující připomněli, že každý, kdo je například proti větrným elektrárnám, bývá automaticky onálepkován jako »proruský«.
Není typické, aby se na jednom místě ve Sněmovně sešly v rámci seminářů názorově odlišné skupiny, ale dnes se tak stalo a mělo to říz. Ten dal akci hned na úvod programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák. Cílem svazu je přinášet do české debaty »evropské impulsy, které povedou k zajištění přední pozice v oblasti vývoje a výroby progresivních technologií«.
Podle Sedláka je Česko na chvostu při výrobě energií z obnovitelných zdrojů, přitom právě tudy vede podle něj cesta z energetické krize. Zdůraznil, že využit není především potenciál bioplynu a biometanu, který vzniká úpravou a vyčištěním bioplynu. »Bioplyn je druhý největší český obnovitelný zdroj,« upozornil Sedlák.
Hájil i stavbu tolik kritizovaných větrných elektráren. »Vždyť nemusejí stát všude,« uvedl s tím, že rozšiřování větrných parků v tuzemsku má jasnou logiku – za předpokladu, že s nimi budou souhlasit obce i místní obyvatelé. »A vítr se vhodně doplňuje se solární energetikou v rámci ročních sezon,« konstatoval s poukazem na rozdíly cen v Česku a Německu, který je patrný zejména ve chvílích, kdy u našich západních sousedů fouká silný vítr a tamní turbíny vyrábějí levnou energii. Řešením by podle něj mohlo být vybudování nových větrných zdrojů o výkonu až 2000 megawattů do roku 2030.
Oproti němu a jeho kolegům, panelistům ze Svazu moderní energetiky, se vymezili oponenti ze sdružení Realistická energetika a ekologie (REE). Právě střet těchto dvou táborů ukázal, jak zásadně odlišně lze budoucnost české energetiky vnímat. »Nemá žádný smysl stavět víc větrných a solárních elektráren. V zimě budeme postrádat stabilní výkon jaderných a plynových elektráren,« kontroval Jan Horáček z REE.
Ekonom Lubomír Lízal z ČVUT upozornil, že samotná výroba elektřiny z větru představuje jen část celkových nákladů. K nim je podle něj nutné připočítat další výdaje spojené s provozem elektrizační soustavy nebo zajištěním záložních zdrojů, což může výslednou cenu výrazně navýšit. Podle některých studií se tak reálné náklady mohou vyšplhat až na dvojnásobek původních odhadů. Připojil, že nákladová optimalizace je základ, ale ne finální volba. Nevyřeší totiž trilema bezpečnost-cena-udržitelnost. »Víme, co stojí jednotlivé technologie, ale ne co konkrétní mix, ke kterému směřujeme, což je selhání státu,« kritizoval.
Podle Karla Noháče z Univerzity J. E. Purkyně je nejbezpečnější, nejméně emisní a nejlevnější energetický mix – roční výroba, která zahrnuje ze dvou třetin jádro a ve zbytku obnovitelné zdroje.
Dlouholetý poslanec a nynější krajský zastupitel Středočeského kraje Jiří Kobza pak z publika připojil ještě konzervativnější, zato však ekonomicky střízlivý pohled. »Vrátil bych se k uhlí,« řekl Kobza s tím, že je to »náš energetický zdroj, který nám umožní být nezávislí a nikoli odkázaní na milosti dodavatele z východu nebo ze západu«.
Poslanec Doležal vypočetl, že dekarbonizační scénář znamená bilionové dopady. »Po roce 2030 se z vývozců staneme dovozci elektřiny, což není dobré pro podnikatelský sektor,« konstatoval jeden z pořadatelů akce, nicméně jeho vystoupení bylo stručné, aby se dostalo na jednotlivé argumentující protistrany.
V debatě vystoupila i další přibližně desítka řečníků, přičemž v sále v roli hostů nechyběli například poslanec SPD Josef Nerušil, vodohospodář Jan Skalický, známý imunolog a prezidentský kandidát Jaroslav Turánek, šéf spolku Důstojné stáří – generace pro budoucnost Jaroslav Pollák či Jiří Oberreiter ze Společnosti nezávislých politických konzultantů.
(pk)
FOTO – iportaL24.cz/Petr Kojzar
Mně se líbí, jak příznivci Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla si libují ve sračkách, ve kterých se nachází tato republika. Zde se neustále raduje Josef, kterému stačí argument, že lidi jezdí do ciziny. Tento pravicový blouznivec neví, že všechno je na dluh. Tento dluh budou splácet budoucí generace, kterým to prožrali různí Josefové.
V době, kdy soudruzi pálili uhlí bylo Československo ve finančním přebytku. Toto polistopadové vlády rozkradly, pod cenou rozkulačily a zavíraly hubu lidem tím, že jim prodávají cesty do ciziny, ovšem na dluh. Nemá cenu pokračovat, chci vidět, jak další vlády vyhrabou republiku ze sraček a dluhů a zajistí lidem slušný život. Josef si stále ve sračkách libuje.
Já nevím, o co se přou. Vždy je to jen o tom, kdo koho platí, a podle toho ti lidé prosazují konkrétní typ energetické politiky.
Bez uhlí to nepůjde! Navíc lidé přijdou o práci, a to není moc sociální!
V dobách kdy soudruzi těžili a pálili miliony tun uhlí a všichni měli práci a dodám holé zadky v porovnání se západem
A co máme ted´. Vašnosti .Zase holé zadky, kolonie západu. Už mě to začíná dost(!).Měli jsme vše a zas máme H….no
HDP na hlavu je vyšší několikanásobně a i obyč.lidé létají do ciziny na dovču all inkluzive a počtu aut jste si nevšiml, jestli jste na tom špatně, zkuste pracovat