Zvyšování věku odchodu do důchodu je cesta do pekel, říká lídr SPOJENÉ LEVICE Jindřich Havelka

Lidem, kteří navrhují další zvýšení věku odchodu do důchodu, by měli předepsat silnější psychiatrické léky. Jsou lidi, kteří pracují i v sedmdesáti letech, ale drtivá většina lidí v tomto věku by to nebyla schopná mentálně ani fyzicky ustát. Politici by se měli podívat do reálu, do společnosti, za kolik lidi dělají, co dělají a jakým způsobem žijí. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl lídr kandidátky SPOJENÁ LEVICE KSČM, ČSSD a ČSNS pro krajské volby ve Středočeském kraji Jindřich Havelka.

KSČM jde do podzimních krajských voleb ve Středočeském kraji v koalici s ČSSD a ČSNS pod názvem SPOJENÁ LEVICE KSČM, ČSSD a ČSNS. Proč jste k tomuto spojení přistoupili? Inspirovali jste se koalicí STAČILO!, kterou KSČM vytvořila pro volby do Evropského parlamentu?

Dá se říct, že my, mladší, jsme po tomto řešení volali už dávno, nicméně nebyli jsme vyslyšeni. Podle mě je tento postup správný. ČSSD, Národní socialisti a komunisti mají názorově blízko, takže to spojení je nasnadě, a je jen dobře, aby se netříštily síly.

Nedá se říct, že bychom se přímo inspirovali postupem vedení KSČM, které vytvořilo koalici STAČILO! pro volby do Evropského parlamentu, kde si také myslím, že rozhodně nejde o nic špatného. Zkrátka to tak vyšlo, už v minulých i předminulých krajských volbách jsme volali po určitém spojení levicových stran, nebyli jsme vyslyšeni a KSČM kandidovala samostatně. Jsem tedy rád, že k tomu konečně došlo, jak říkám, názorově jsme si blízcí, netříštíme síly a myslím, že by to mohlo přinést i pozitivní volební výsledek.

Jste lídrem kandidátky, jak se připravujete na kampaň?

Nejde o mou první kampaň, už jsem jich zažil několik, takže pro mě to není úplně nová věc. KSČM vždy sázela na kontaktní kampaň, osobně si myslím, že to je asi nejlepší způsob kampaně, že dává smysl. Lidé by měli vědět, kdo se uchází o jejich hlasy, měli by mít možnost si na kandidáta v podstatě šáhnout. Samozřejmě kampaň bude vedena i na internetu, klasicky budeme vylepovat plakáty, tak jako každá jiná strana.

Jste připraveni i na to, že budete muset čelit nějakým negativním reakcím, jak to už bývá u mítinků KSČM zvykem?

Samozřejmě, a je to naprosto namístě. Negativní nebo opačné názory ve společnosti jsou a já už jsem ve věku, kdy si myslím, že už jsem skoro všechno zažil, viděl a slyšel, a že mě moc věcí nepřekvapí. S nějakými verbálními ataky či pejorativními označeními musíme počítat. Společnost je pestrá, květnatá, život a svět není černobílý.

Můžete přiblížit alespoň ve stručnosti hlavní body vašeho programu?

KSČM je tradiční strana, tak má samozřejmě tradiční priority, nicméně do popředí v současné situaci vystupuje bytová politika, zdravotnictví a sociální oblast, což jsou oblasti, na které se osobně specializuju.

Zastavme se tedy u jednotlivých bodů. Pokud jde o bytovou politiku, jaké jsou vaše představy?

Řešení vidíme v podpoře družstevního bydlení, v podpoře výstavby obecných a družstevních bytů, aby bylo bydlení dostupné především pro mladé rodiny. Na vlastní bydlení v dnešní době v podstatě nedosáhne ani střední třída, která vydělává celkem slušné peníze. V okamžiku, kdy má rodina dvě nebo tři děti, tak i střední management není schopen splácet vysoké hypotéky.

Mě tato problematika hodně zajímá, i v minulosti jsem sledoval situaci ohledně bytové politiky v cizině. Už v devadesátých letech, když jsem vyjížděl do ciziny, mě strašně zajímalo, kolik tam člověk vydělá za rok a za kolik ročních platů je schopen koupit bydlení. Divil jsem se, jak je možné, že tam lidi v podstatě nejsou schopni dosáhnout na bydlení. Říkal jsem si, jak je úžasné, že my jsme schopni během pár let si vydělat na vlastní bydlení. A vidíte, netrvalo dlouho a dostali jsme se do úplně stejné pozice. Proto se chceme právě bytové politice a dostupnosti bydlení velmi vážně věnovat.

Dále jste jmenoval zdravotnictví a sociální politiku. Co tam považujete za největší problémy a jaká řešení navrhujete?

Zdravotnictví a sociální politika jdou ruku v ruce a KSČM se historicky snaží obstarávat slabší a zajistit zdravotnickou dostupnost. Jsou to veliké úkoly, které spotřebovávají obrovské množství peněz a úsilí.

V dnešní době, kdy Středočeský kraj má zhruba 1,5 milionu hlášených obyvatel a dalších 200 až 300 tisíc lidí, kteří nejsou hlášení ve Středočeském kraji, ale využívají jeho infrastrukturu, zdravotnictví a sociální zařízení, tak je to opravdu veliký úkol.

Jako dlouholetý pracovník ve zdravotnictví se dobře orientujete v této oblasti, jak byste ji zhodnotil?

Záchranné služby jsou zřizované kraji a jsou to příspěvkové organizace kraje. Máme 14 krajů a každý z nich uchopil záchrannou službu po svém, podle svých potřeb a možností. Středočeská záchranná služba je naprosto specifická v rámci záchranných služeb, je největší rozsahem, počtem, ale i množstvím výjezdovými stanovišť, a kvůli tomu samozřejmě spotřebovává i nemalé prostředky.

Takže ta specifika jednotlivých záchranných služeb se liší v rámci jednotlivých krajů, ale i demograficky. V okamžiku, kdy budeme mít populaci, která nám bude stárnout ve velkém rozsahu, tak samozřejmě počet výjezdů a jejich struktura bude naprosto odlišná. Už dnes často vyjíždíme ne ke zdravotním, ale k sociálním diagnózám, ale na takovýto systém výjezdů zákon o zdravotnické záchranné službě nepamatuje. Bohužel, není kdo jiný by tam dojel. My jsme jediná složka, která vlastně poskytuje službu sedm dní v týdnu 24 hodin denně.

Pokud bychom se vrátili k těm problémům, co je podle vás třeba změnit?

Středočeský kraj má pět oblastních nemocnic – Příbram, Kladno, Mladá Boleslav, Kolín a Benešov. Z mého úhlu pohledu je to žalostně málo.

Je pravda, že těžší případy jsou směřovány do nemocnic s vyšším pracovištěm v Praze anebo do zařízení v jiných krajích. Nicméně když už nám zbylo jenom pět nemocnic, tak by měly být zřizovatelem, tedy krajem, výrazně podporovány. Mělo by to být znát na platech zaměstnanců, na přetížení zaměstnanců, aby tak rychle nevyhořeli, na udržení lékařských oborů a hlavně na udržení počtu lůžek, bez ohledu na to, jak na ně tlačí zdravotní pojišťovny.

To je problém například nemocnice v Příbrami, kde došlo ke zrušení oddělení ORL. Zůstala tam v podstatě pouze ambulantní péče, a to jen v pracovních hodinách. Veškerá péče v tomto oboru, která je potřeba v mimopracovní době, je směřována do Prahy. V okamžiku, kdy vyrazí posádka do Prahy, tak je minimálně dvě hodiny mimo svou oblast. Stane se, že vyjedou i dvě posádky za sebou a protože Příbram má mimo pracovní dobu pouze dvě posádky, tak tam nezůstane v tu chvíli ani jedna posádka, která by vyjela k pacientovi. Musí tam vyjíždět posádky z jiných oblastí, což samozřejmě výrazně prodlouží dojezd. Takže jednoznačně bych v tomto směru viděl potřebu podpory udržení lékařských oborů jak rozsahem, tak počtem lůžek, zkrátka, aby ta oddělení fungovala celých 24 hodin, a aby jak zaměstnanci, tak obyvatelé byli spokojení.

Jak byste zhodnotil působení ministra zdravotnictví Válka?

Dosavadní zkušenosti z práce ve zdravotnictví mě utvrzují v tom, že v čele resortu by měli být ekonomové, kteří by měli opravdu přehled o systému, kterému šéfují. Současný pan ministr je rozhodně vzdělaný člověk ve svém oboru. Sám za sebe bych uvedl, že nejspokojenější jsem byl, když byla úřednická vláda, protože to opravdu byli lidi, kteří dané problematice rozuměli a věděli, co, kde a jak mají řešit.

Jak vidíte situaci v sociální oblasti?

Všichni víme, že populace stárne, budou kladeny větší a větší nároky na pomoc v sociální sféře, a to je věc, na kterou bychom se měli zaměřit. Takzvané Husákovi děti se dostávají do věku, kdy budou potřebovat sociální a zdravotní pomoc. V praxi to ale znamená, že budou volat záchrannou službu. Hrozí, že tato skupina lidí může záchranku zahltit, je třeba na to myslet a už v předstihu hledat řešení. Je potřeba zpracovat nějakou prognózu vývoje potřeb, a tam se zaměřit. Například v Praze na těchto tématech už začínají pracovat, snaží se vytvářet mobilní paliativní týmy a vyčleňovat posádky právě na tuto problematiku. Myslím si, že je opravdu namístě o tom mluvit a řešit to, aby ten systém nezkolaboval. To si myslím, že je otázka k uchopení a k dalšímu zpracování.

S touto problematikou úzce souvisí právě důchodová reforma, která se momentálně projednává v Poslanecké sněmovně, a která počítá mimo jiné se zvyšováním věku odchodu do důchodu. Co o tom soudíte?

Myslím, že lidem, kteří navrhují další zvýšení věku odchodu do důchodu, by měli předepsat silnější psychiatrické léky.

Jsou lidi, kteří pracují i v sedmdesáti letech, ale drtivá většina lidí to není schopná mentálně ani fyzicky ustát. Tu rychlost společnosti a vůbec ty požadavky by drtivá většina lidí v tomto věku absolutně nebyla schopna zvládat. Na výjezdech vidím i výrazně mladší ročníky lidí, kteří nejsou schopni stíhat běh společnosti, takže jednoznačně zvyšování věku odchodu do důchodu je cesta naprosto do pekel. Změna v podstatě množství lidí přeleje na sociální dávky.

Bohužel, když to vidím, tak je mi z toho opravdu smutno. Politici by se měli podívat do reálu, do společnosti, za kolik lidi dělají, co dělají a jakým způsobem žijí.

Co byste se v případě úspěchu ve volbách pokusil v této oblasti změnit, na co byste se z pozice krajského zastupitele zaměřil?

U mě je to v podstatě jasně dané, jednak profesí a jednak dobou, kterou jsem strávil v Integrovaném záchranném systému. Považuju za velkou chybu, že krajské zastupitelstvo, i když může, nenavrhovalo změnu zákona o rozpočtovém určení daní. Myslím si, že tohle by byla věc, kterou bychom měli protlačit, protože když něco chci dělat, tak musím na to mít peníze. To je způsob, jak do kraje dostat víc peněz, a tím pádem bychom mohli lépe naplnit jednotlivé body našeho programu. Takže kdybychom uspěli, a měli bychom slušný volební výsledek tak, aby naše názory museli partneři, s kterými bychom byli v koalici, akceptovat, tak si myslím, že změnit tuto praxi by bylo naprosto namístě.

Jana Dubničková

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková