Město to leží ve Středočeském kraji, v okrese Mladá Boleslav, a v českých zemích má dnes svůj zvuk, neboť zde, jako na jednom z malinka míst, zůstal fungující cukrovar. Kdysi bylo cukrovarů dosti, v každém okrese několik, neboť náš cukr se nevyráběl jen pro spotřebu českou, resp. československou, ale náš řepný cukr zaplavoval světové trhy a pro svou chuť i cenu byl velmi oblíben.
Dobrovice (což je jednotné číslo, ženský rod podle vzoru nůše, dnes snad růže; v místní mluvě bylo městečko běžně též původně nazývané hanlivě Picava – místo, kde žijí »vykrmení« lidé) leží sedm kilometrů jihovýchodně od Mladé Boleslavi, převážně na jižním úpatí a v okolí Chloumeckého (také Chlomeckého) hřbetu. Ve městě Dobrovice má trvalé bydliště přibližně 3700 obyvatel, z toho v samotné Dobrovici bez přidružených obcí přes 2100 obyvatel. Bojetice, Týnec a též samostatná obec Vinařice jsou dnes s původní Dobrovicí stavebně srostlé. Naopak území částí Chloumek, Libichov a Sýčina tvoří exklávu obce, oddělenou od zbytku Dobrovice územím Vinařic.
Zakladatelem města byl snad Dobrovít († 1178), kanovník vyšehradské kapituly, která v okolí vlastnila některá zboží. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1249, kdy je zmiňován Mstidruh z Dobrovicevsi, pražský hejtman, purkrabí pražského hradu a předek pánů z Chlumu. Název Dobroviceves (nebo Dobroviceves) znamená Dobrovítova ves. Předpokládá se, že tehdejší osídlení se nacházelo jihovýchodně od dnešního kostela. Rod Chlumeckých v Dobrovici zbudoval novou tvrz jako náhradu za zničený hrad Chlum. Došlo k tomu zřejmě ne později než ve 14. století, ale doložena je až k roku 1541. Nejpozději ve 14. století se také zformovala protáhlá náves rozšiřující se od tvrze na jihu směrem pod svah s kostelem.
V roce 1545 panství koupili Budovcové z Budova, ale už roku 1551 jej prodali vdově Anně z Vartenberka, od níž poté přešlo na jejího druhého manžela Jindřicha z Valdštejna (1517–1579), s nímž započalo první období velkého rozvoje. Jindřich si ves Dobrovice vybral za sídlo panství a roku 1558 pro ni u císaře Ferdinanda I. dosáhl povýšení na město, nesoucí už dále název Dobrovice. Horní část návsi byla rozšířena a získala charakter náměstí. V letech 1569 až 1571 nechal postavit nový goticko-renesanční trojlodní kostel svatého Bartoloměje. Roku 1578 začal na místě tvrze budovat renesanční zámek. Jindřichův syn Heník (1568–1623) založil poblíž kostela latinskou školu, kde působili i učitelé z pražské univerzity, na žádost konšelů nechal postavit renesanční radnici, dále rozšířil zámek a zřídil v něm lékárnu a roku 1610 knihtiskárnu. Na druhou stranu však také na svém panství inicioval čarodějnické procesy. Město Dobrovice bylo centrem poměrně rozsáhlého panství čítajícího 21 vesnic. Po Bílé hoře byl ale Henyk pro účast v protihabsburském povstání tohoto majetku zbaven a musel prchnout do Saska. Panství získal Albrecht z Valdštejna, ale předal jej svému strýci Adamu mladšímu z Valdštejna, pozdějšímu nejvyššímu pražskému purkrabímu, který k městu přikoupil sousední Vinařice. Posledním Valdštejnským pánem města byl Jan Josef, po jehož smrti roku 1731 přešlo panství sňatkem jeho dcery na rod Fürstenbergů. Obdobně Dobrovici roku 1809 získal rod Thurn-Taxisů. Fürstenbergové ani Thurn-Taxisové však dobrovický zámek nevyužívali jako své sídlo. Až roku 1831 zde Karel Anselm z Thurn-Taxisu nechal vybudovat cukrovar (teprve druhý v českých zemích). Kvůli přestavbě byla zbořena zámecká kaple, celé severní a části západního a východního křídla a zrušena zámecká zahrada. Tento krok přinesl další etapu rychlého rozvoje města. Počet domů ve městě se během dalších sta let více než ztrojnásobil, město dorostlo k sousedním Vinařicím a Bojeticím. Počet obyvatel samotné Dobrovice (tedy ještě bez později přidružených obcí) dosáhl svého historického maxima před první světovou válkou, v roce 1910 to bylo 2906 obyvatel.
V osmdesátých letech 20. století bylo k Dobrovici připojeno osm do té doby samostatných obcí v okolí. S výjimkou Vinařic, které se znovu osamostatnily 24. listopadu 1990, jsou tyto osady součástmi města dodnes. V severovýchodní části náměstí došlo k vybourání části původní zástavby a byl postaven Obchodní dům Chlum (dnes již neslouží původnímu účelu, budovu vlastní firma provozující zde soukromý archiv). V devadesátých letech byl dobrovický cukrovar prodán francouzské firmě Union SDA (dnes Tereos). Dnešní společnost Tereos TTD a. s. je největší producent cukru a lihu v Česku. V roce 2009 prošlo rozsáhlou rekonstrukcí Palackého náměstí a ve stejné době vzniklo Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví, řepařství a města Dobrovice. V roce 2021 byla pod památkovým dohledem zrekonstruována budova bývalé fary vedle kostela svatého Bartoloměje. Pozdně barokní, v roce 1873 neoklasicistně přestavěná patrová budova nesloužila původnímu účelu a chátrala zhruba od sedmdesátých let 20. století. Nyní zde sídlí pobočka ZUŠ a některé místní spolky.
V sezóně je možné využít prohlídkový okruh do průmyslového závodu cukrovaru a lihovaru. Velmi zajímavé je i okolí Dobrovice, zejména příroda Chlomeckého hřbetu, ale sem se podíváme někdy samostatně. Užívejte si proto dobrodiní Dobrovice, třeba zde najdete nějaký dobrý produkt místního lihovarnictví. Bývá to v českých zemích zvykem!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora