Astronomové ze Spojených států objevili důkaz, že zhruba před dvěma miliony let prošla sluneční soustava hustým oblakem studeného mezihvězdného plynu, což mohlo potenciálně změnit klima na Zemi a také zvýšit její bombardování kosmickým zářením, informovalo tiskové oddělení Bostonské univerzity.
»Mezihvězdné prostředí mimo sluneční soustavu má obvykle vzácný a slabý vliv na život na Zemi. Objevili jsme možný důkaz, že průchod sluneční soustavy hustým oblakem plynu vedl k tomu, že Země byla po dlouhou dobu vystavena neobvykle velkému množství kosmického záření a atomů vodíku,« uvedl profesor Harvardovy univerzity Abraham Loeb, jehož slova cituje tisková služba Bostonské univerzity.
Vědci k tomuto závěru dospěli při studiu interakce sluneční soustavy s okolními oblastmi Mléčné dráhy při jejím pohybu kolem středu Galaxie. V současné době, jak vědci poznamenávají, se nacházíme uvnitř takzvané Místní bubliny, což je poměrně řídká oblast mezihvězdného prostředí, v níž se nachází několik malých, ale hustých shluků neutrálního plynu a prachu.
Astronomové vypočítali rychlosti a směry pohybu těchto oblaků plynu a prachu a objevili důkazy, že jeden z těchto shluků hmoty, který vědci pojmenovali Místní studený oblak Lynx (LLCC), se v nedávné minulosti nacházel na trajektorii Sluneční soustavy. Naše hvězdná soustava by měla mít nenulovou pravděpodobnost průchodu chvostem tohoto oblaku plynu zhruba před dvěma miliony let.
V takovém případě by se podle výpočtů vědců měla velikost heliosféry, bubliny sluneční plazmy, která za normálních okolností obklopuje sluneční soustavu jako celek, zmenšit ze současných 130 astronomických jednotek (průměrná vzdálenost mezi Sluncem a Zemí) na 0,22 astronomické jednotky. V důsledku toho by se všechny planety včetně Země ocitly mimo heliosféru, čímž by přišly o ochranu před kosmickým zářením a molekulami vodíku z mezihvězdného prostředí, které se za normálních okolností odrážejí od magnetického pole Slunce.
Pád těchto částic a molekul na Zemi na základě závěrů vědců významně ovlivnil vývoj našich předků, stejně jako klima planety a podíl izotopů některých prvků. Tato událost vysvětluje zejména nadbytek železa-60 a plutonia-244 na Zemi, jejichž přítomnost na naší planetě astronomové dříve připisovali výbuchům blízkých supernov. Průchod Země oblakem LLCC poskytuje pravděpodobnější vysvětlení těchto izotopových anomálií, shrnuli vědci.
(cik)