Navzdory všem nedostatkům, které minulý režim vykazoval, a nebylo jich málo, je socialistické zřízení jediné životaschopné. Samozřejmě pokud nechceme žít ve světě s hrstkou multimiliardářů a většinově zbídačeným obyvatelstvem.
Tržní ekonomika nepracuje ve prospěch sociálních jistot občanů, pracuje pro tvorbu zisků, zisků za každou cenu. Jinak řečeno – zajištění sociálních jistot obyčejným lidem, aby mohli žít v klidu, a tvorba zisků za každou cenu prostřednictvím spekulativního kapitálu (jiný než spekulativní neexistuje – viz burzy, jež rozhodují, a burzy = spekulace), to se přece nikdy v žádném bodě nemůže protknout, natož aby se to spolu potkávalo a žilo ve šťastné symbióze.
Co nám hrozí naprosto reálně, naznačil v rozhovoru pro Seznam ekonom Štěpán Jurajda –cituji: »Až lidé přijdou o dostupnou a kvalitní zdravotní péči, respektive uvidí, jak si mohou drahou operaci nebo dobrou školu pro své děti dovolit jen lidé s nízkými daněmi a vysokými příjmy, tak si vezmou vidle a u voleb prodemokraticky vyhlížející strany nahází do Vltavy.«
To není strašení, to není šíření poplašné zprávy, to je naše buducnost – nikoli příliš vzdálená. Děsím se jí. Navíc lidé např. o tu dostupnou a kvalitní zdravotní péči již přicházejí. Čili nekráčí o něco, co teprve nastane.
Hrozilo toto všechno za socialismu? Ne. Že se ze socialistických principů, na kterých stála ekonomika, udělal po listopadu 1989 nefunkční model, který krachoval, to byla prachsprostá manipulace, cílená dehonestace, aby mohlo nastoupit to, co nastoupilo. Oficiálně se tomu říká tržní hospodářství. A neoficiálně, takto reálně?
- vytrvalé zadlužování státu a občanů, čili život na dluh (půjčky, úvěry, hypotéky)
- ztráta základní soběstačnosti v zemědělství a potravinářství
- podřízenost zákonodárství včetně Ústavy ČR legislativě Evropské unie
- povinné vzdání se ochrany domácího trhu a ochrany státní hranice
- vpuštění spekulativního kapitálu (burzy) do národní ekonomiky, který ji ovládá
- řízená likvidace manuální pracovní síly v návaznosti na cílenou poptávku po zahraniční pracovní síle z řad migrantů, takto a ve finále vyrobený důvod k ospravedlnění migrace
- každodenní válečná propaganda
- podněcování nenávisti vůči Rusku a násilné začlenění ČR do euroatlantických struktur s akcentem nepřirozené orientace na prohnilou západní kulturu
- devalvace školství na všech stupních
- zneuctění tradiční rodiny coby primárního nástroje pro standardní fungování společnosti (státu), otevřený mediální a politický prostor nejrůznějším sexuálním úchylkám, včetně tomu uzpůsobených školních osnov
- pošlapání přirozeného vztahu k tradicím, předkům, kultuře, folklóru atd., apod.
Existovalo toto za socialismu? Neexistovalo. Proto musel socialismus uhnout, ukázal se až příliš nebezpečný, neb fungoval. I přes všechny nesmysly, kterými ubližoval sám sobě. Přehnaný akcent na ideologii, cesty na Západ jen s devizovým příslibem a výjezdní doložkou, více méně zákaz soukromého podnikání apod. Kdyby na těchto třech momentech KSČ tak zarputile netrvala, socialistický režim by nikdy nepadnul. Pustil-li by tehdejší režim lidi na Západ, většina z nich by rychle procitla, až by poznala, že na Západě na ně nikdo nečeká, že i tam je chleba o dvou kůrkách, nezřídka tvrdších než doma, a pokud by drobní a střední podnikatelé dostali zelenou a poznali, zač je toho loket, mnozí by se brzy a rádi vrátili zpátky do fabriky nebo do JZD. Socialismus skončil na naprostých pitomostech. Svojí podstatou je to však jediné zřízení, které hlavní důraz klade na všestrannou kvalitu života obyčejných lidí. Toť můj názor.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.