Jak se tak probírám svými zápisky, padl mi do oka zámek Nový Hrad, který ční nad obcemi Jimlín, Zeměchy a Opočno v mírně zvlněné krajině dolního Poohří asi 5 km jihozápadně od Loun, mezi přírodním parkem Džbán a Českým středohořím, kde jsem coural zhruba před padesáti roky hledaje v křídových zkamenělé šneky a červy
Nový Hrad je hrad přestavěný na zámek na návrší v jižní části obce Jimlín. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Rozlehlý areál tvoří komplex obytných a hospodářských budov se třemi nádvořími, díky poloze na vyvýšeném prostranství a vysoké věži je dominantou širokého okolí. Hrad byl založen v 15. století rodem Kolovratů, později často střídal majitele a prošel přestavbou na renesanční a barokní zámek. Posledními soukromými majiteli byli Schwarzenbergové (1767–1947). Nyní je zámek ve správě Ústeckého kraje a je přístupný veřejnosti.
Starší literatura sice uvádí, že hrad byl postaven na místě bývalé tvrze, ta se ale nacházela v sousedním Jimlíně na místě domů č. p. 1 a 38. Jednalo se tedy o novostavbu na »zeleném drnu«, ostatně povolení Jiřího z Poděbrad uvádí souhlas »vybudovat a vystavět hrad neb tvrz někde na svém dědičném kopci ležícím nedaleko tvrze Jimlín,… pročež, dáváme mu náš královský souhlas, aby sám řečený hrad neb tvrz směl a mohl opevnit zdmi, věžemi a příkopy, jak mu bude libo a jak bude chtít«.
Povolení ke stavbě hradu vydal král Jiří z Poděbrad 2. května 1465 pro Albrechta Bezdružického z Kolovrat. Kolovratové v této oblasti již dříve vlastnili statky a založili nedaleký klášter v Dolním Ročově, kde měli rodinnou hrobku. Albrecht Bezdružický z Kolovrat zahájil stavbu hradu jižně od obce Jimlín poblíž Loun, hrubá stavba byla dokončena přibližně roku 1474, kdy se sem Albrechtova rodina nastěhovala. Tehdy také Albrecht upustil od přídomku Bezdružický, začal se psát Novohradský a založil tak novou rodovou linii rozvětveného rodu Kolovratů. Přes četné stavební úpravy v době renesance a baroka je současný zámek půdorysně totožný s původním hradem, jedná se o rozsáhlý soubor hospodářských a obytných budov s třemi nádvořími. Mezi potomky Albrechta Novohradského došlo k majetkovým sporům, proto byl také v roce 1511 vyhotoven první známý popis hradu. V 16. a 17. století se zde střídali majitelé jak na běžícím páse. Až v roce 1651 koupil Nový Hrad za 50 000 zlatých kníže Kristián Vilém Hohenzollern (1587–1665) z rodu braniborských markrabat. Ten se krátce předtím oženil s hraběnkou Barborou Eusebií z Martinic, která po matce pocházela z rodu Novohradských z Kolovrat, což vysvětluje příchod příslušníka zahraničního vládnoucího rodu do této části Čech. Kristián Vilém nechal novohradský zámek opravit a trvale zde žil.
V roce 1715 koupila Nový Hrad Anna Barbora Tondeur, provdaná z Löweneggu, dcera císařského dvorního chirurga Johanna Tondeura. Za ní se Nový Hrad stal živým společenským centrem, velkolepé slavnosti byly ale mimo jiné spojeny s nevhodnými kontakty Anny Barbory z Löweneggu s bratry Michnovými z Vacínova. Prostopášná společnost byla rozehnána v roce 1734 na zákrok císaře Karla VI. a Nový Hrad přešel pod poručnickou správu nad nezletilým Leopoldem z Löweneggu. Od roku 1767 se stal Nový Hrad majetkem knížecího rodu Schwarzenbergů, který v této oblasti vlastnil majetek již od 17. století (Postoloprty). Panství jejich velmi narůstalo až do doby první republiky, kdy došlo ke zmenšení velkostatku v rámci pozemkové reformy, samotný zámek přešel do majetku státu až v roce 1947 na základě zákona Lex Schwarzenberg. Po znárodnění přešel zámek do správy státních orgánů, část areálu využívalo od roku 1953 místní JZD. Postupná rekonstrukce probíhala v osmdesátých a dalších letech minulého století, kdy byl zámek ve správě Okresního muzea v Lounech. Od 1. ledna 2012 je zámek Nový Hrad příspěvkovou organizací ve správě Ústeckého kraje.
Z dávných dob středověku se zde tradují pověsti o tzv. Mámení v aleji. V kaštanové aleji u dvora se zjevuje přízrak muže se svítilnou na hlavě. Doprovází lidi domů, kde pak vždy mizí. Nebývá vždy jenom dobrým průvodcem cestou, ale zejména mladé dívky a ženy by si měly dát na něj pozor. Běs ho popadá zejména ve chvíli, kdy se objeví veliký ohnivý sud, koulející se cestou naproti chodcům. V tu chvíli muž s lucernou doprovázené děvče uchvátí a v sudu s ním zmizí. Několik dní potom se zde objevuje ohnivý pes, který se vždy hodinu po půlnoci mění v děsivého ďábla, který se za nelidského řevu propadá do pekla.
O půlnoci jsou někdy na zámku slyšet na chodbách tiché kroky, otevírání a bouchání dveří, řinčení a jiný hřmot. Světla touto dobou sama od sebe zhasínají. V této chvíli se zjevuje na zadním dvoře, na dlouhé chodbě a u brány Bílá paní a běda každému, kdo ji uctivě nepozdraví.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora
Diskuze je uzavřena.