Když se řekne šikana, většina lidí si vybaví školní chodbu, partu pubescentů a bezmocného spolužáka. Jenže ponižování, zesměšňování a vyčleňování z kolektivu nekončí posledním zvoněním. Své oběti si nachází i mezi dospělými – v kancelářích, na poradách i ve výrobních halách. Výsledkem může být ztráta sebevědomí, psychické vyčerpání i vyhoření.
Ranní porada, při které vás šéf před ostatními zesměšní, důležité informace se k vám nedostanou, kolegové s vámi přestanou komunikovat a každý pracovní den provází strach z dalšího ponížení – pro některé zaměstnance nejde jen o nepříjemnou epizodu, ale o každodenní realitu. Že nejde o výjimečné případy, dokládají i české výzkumy. Například podle průzkumu Palackého univerzity z roku 2022 zažilo šikanu až 20 procent zaměstnanců. »Šikana na pracovišti není v českých firmách výjimečná, i když se o ní stále poměrně málo mluví. Nejčastější formou šikany v pracovním prostředí je neustálá kritika, veřejné shazování zaměstnanců, nepřiměřený tlak na výkon nebo rozdílné zacházení s jednotlivými členy týmu. Rizikové může být prostředí, kde panuje nepřiměřený tlak na výsledky, nezdravá soutěživost nebo kde se toleruje autoritativní chování nadřízených,« popsala Olga Hyklová, majitelka personální agentury Advantage Consulting.
Rozpoznat šikanu od rivality mezi kolegy je někdy velmi obtížné. Rozhodující je především opakování a povaha chování. »Každý pracovní kolektiv občas řeší konflikty, rozdílné názory nebo kritiku pracovního výkonu. To samo o sobě šikanou není. Varovným signálem je především opakované ponižování, zesměšňování, záměrné znevýhodňování nebo vyčleňování konkrétního zaměstnance z kolektivu. Může jít také o zadržování důležitých informací či zadávání úkolů, které člověk objektivně nemůže splnit. Lidé často dlouho váhají, zda už je chování nadřízeného nebo kolegy za hranou. Snaží se mu přizpůsobit, pracují více a doufají, že se situace zlepší,« uvedla Gabriela Hansliková, ředitelka personální agentury Advantage Consulting.
Podle agentury STEM/MARK je v 60 procentech případů agresorem nadřízený. »Šikana od nadřízeného bývá obzvlášť závažná, protože vedoucí rozhoduje o pracovních úkolech, hodnocení, odměňování i dalším profesním rozvoji zaměstnance. Ten se pak často bojí ozvat, protože má obavu, že se situace ještě zhorší. Pokud navíc vedení firmy takové chování toleruje, zaměstnanec mnohdy nevidí jiné východisko než změnu práce,« řekl Petr Hykel, výkonný ředitel headhunterské společnosti Theones.
Jedním z největších problémů je, že se zaměstnanci často neozvou včas. Doufají, že se chování nadřízeného změní, vztahy v týmu se zlepší nebo že si uznání získají lepšími výsledky. Začnou pracovat pod stále větším tlakem, pochybují o vlastních schopnostech a do zaměstnání chodí s obavami z dalšího konfliktu. Strach z finančních problémů nebo ztráty zaměstnání jim navíc může bránit v tom, aby se ozvali. »Základem je nepodceňovat opakované incidenty a začít si je dokumentovat. Zaměstnanec by si měl zaznamenat datum, průběh události, přítomné osoby a případné následky. Vhodné je obrátit se na personální oddělení nebo vyšší vedení. Pokud firma o šikaně ví a není ochotna ji řešit, zaměstnanec by neměl mít pocit, že musí za každou cenu vydržet. Vždy je podstatné si uvědomit, že změna zaměstnání kvůli nevhodnému zacházení není profesní selhání,« zdůraznila Vladimíra Marková, ředitelka personální agentury AC Jobs.
Kolem 50 procent utiskovaných pracovníků řeší problémy právě odchodem ze zaměstnání, často si ale nepřipouštějí, že důvodem změny zaměstnání je právě šikana. »Kandidáti, kteří hledají nové zaměstnání, často uvádějí, že odcházejí kvůli špatné atmosféře, přístupu nadřízeného nebo vztahům v kolektivu. Teprve při podrobnějším rozhovoru vyjde najevo, že za jejich rozhodnutím stojí dlouhodobé ponižování, nepřiměřený tlak nebo vyčleňování z týmu. Zaměstnanci jsou dnes obecně citlivější na kvalitu pracovního prostředí a méně ochotní snášet nevhodné zacházení. Proto se zhruba polovina zaměstnanců, kteří zažijí šikanu na pracovišti, rozhodne situaci vyřešit odchodem,« potvrdila Marková.
Češi patří obecně ke stabilním pracovníkům a se změnou místa často otálejí. Pokud jsou ale v práci šikanováni, není na co čekat. Často si polepší nejen co se pracovních vztahů týče, ale i finančně. »Lidé někdy zůstávají v nezdravém pracovním prostředí měsíce nebo dokonce roky, protože se bojí změny, podceňují své schopnosti nebo mají pocit, že jinde to nebude lepší. Přitom změna zaměstnavatele může znamenat obrovskou úlevu. Člověk se dostane do jiného kolektivu, získá novou motivaci a často zjistí, že jeho schopnosti a zkušenosti mají na trhu práce mnohem větší hodnotu, než si po dlouhodobě negativní zkušenosti myslel. Takoví zaměstnanci potom patří k velmi loajálním, aktivně se podílejí na firemní kultuře, jsou kreativní a zodpovědní. Firmy si zejména v dnešní době, kdy je spolehlivého zaměstnance stále těžší sehnat, takových lidí velmi váží, což se projevuje na benefitech i mzdě,« podotkla Hansliková.
Šikana na pracovišti nemá vliv jen na samotného zaměstnance, dlouhodobě může poškodit i pověst firmy a výrazně zkomplikovat nábor nových zaměstnanců. »Dlouhodobá šikana může vést ke stresu, úzkostem, poruchám spánku, zdravotním potížím i výraznému poklesu sebedůvěry. Zaměstnanec postupně ztrácí motivaci a často také radost z práce, kterou měl původně rád. Z pohledu personální agentury vidíme především dopady na fluktuaci. Firmy někdy investují nemalé prostředky do náboru, nabízejí zajímavé mzdy a benefity, ale přesto jim zaměstnanci opakovaně odcházejí. Pokud je důvodem nevhodné chování konkrétního manažera nebo špatná atmosféra v týmu, sebelepší nábor situaci nevyřeší. Navíc se negativní zkušenosti šíří mezi kandidáty. Pověst zaměstnavatele se buduje dlouho a způsob, jakým firma zachází se svými lidmi, ji může velmi rychle nevratně poškodit,« uzavřela Hyklová.
(pr)