Roku 1000 našeho letopočtu měl podle části křesťanstva nastat konec světa. Armagedon! Další věřící si pro datum konce světa, kdy spravedliví budou zachráněni a nespravedliví vrhnuti do zmaru, vybrali datum 1033, tedy tisíciletí od ukřižování Krista. Někteří údajně odevzdávali svůj majetek církvi a klášterům, aby chudí, jako první křesťané, se dostali mezi ty samým Bohem vyvolené. Ta léta se nestalo nic devastujícího. Lidstvo přežilo a asi z tří set tehdy na Zemi žijících milionů lidí se rozrostlo na dnešních údajně více než osm miliard.
Od roku 1000 civilizace postupovala pomalu. Teprve 19. století, století páry a tuberkulózy, rozjelo klidně se vlekoucí vlak. Mluví se o průmyslových revolucích. 20. století, století atomu a civilizačních nemocí, však přidalo na rychlosti. Přineslo zároveň dvě války, které byly horší než mor. Na jeho konci se však zdálo, že svět se může konečně posunout k blaženosti. Jenže globalizace není blaženost. Žádný Konec dějin a mírová vláda liberální demokracie – kapitalismu (Fukuyama). Jen příprava na přerozdělení vlivu a surovin.
V onom století však myslitelé pochopili, že lidstvu hrozí katastrofa. Karel Čapek brzy po Velké válce napsal svou varující divadelní hru R.U.R. a francouzský spisovatel Pierre Boulle po té Druhé světové Planetu opic. Albert Einstein vyslovil zase své varování: »Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.«
Jenže nic nepochopili politici a 21. století, století počítačů a nových epidemií, bylo na samém začátku až příliš krvavé. Šlo přece o moc a suroviny a každá velká země, každé seskupení, chtěly být u nového dělení. Korunu všemu nasadilo zatím jen nakouknutí umělé inteligence, která se jevila jako pomocník, ale může být i zabijákem. Nemoudří vládci jsou přesvědčeni, že všechno zvládnou, jenže když nechají mluvit za sebe bojové drony, rakety a výbušniny, když dokonce vyzbrojují Vesmír, zvyšují riziko, že někde se všechno zvrtne. A co pak? Svrhnout takové vládce, jenže lidé ve své naivitě věří víc, jak často ukazují volby, jim a jimi placeným či řízeným médiím, než svému selskému rozumu. A jsme opět u Čapkova, Boulleho a Einsteinova varování.
Četl jsem však před několika dny jednu agenturní zprávu, jež se snad ani neměla dostat do médií. Byla stručná. Nic nevysvětlovala. Psalo se v ní: »Vědci varují, že lidstvo by mohlo do roku 2100 vyhynout. Autoři vyzvali světové lídry, aby se těmito riziky zabývali v rané fázi.«
Nevím nic bližšího, neznám jména oněch vědců, ani komu adresovali svou výzvu. Vím jen, že šlo o protiválečný protest, protest proti nadměrné exploataci Země, a že ti vědci, stejně jako Einstein, mají pravdu. Nadměrná spotřeba, honba za zisky, žití nad poměry, zbytečné války prolomily všechny hráze. Přijde chvíle, kdy do těchto válek se zapojí tzv. umělá inteligence, nebo bude zneužita nějakým hrabětem d’Artigasem (Verne: vynález zkázy) či novým bin Ládinem. To již nepůjde jen o Donbas, Hormuzský průliv a o pouhou honbu za surovinami či světovládné cíle jedné země.
Tvrzení, že velení naší, tedy Severoatlantické alianci, jde jen a jen o obranu, je v rozporu s napadením Iráku, Afghánistánu ap. Dokonce eurounijní příprava na válku je hrozbou pro celý svět. NATO letadla už ukázala své zuby Bělehradu i Tripolisu, natovský útočný válečný plán nám byl před několika dny dokonce předveden v televizi. Podle něj má dojít letecko-námořním manévrem v Kaliningradské oblasti k odříznutí od Ruska, k odtržení Petrohradu od Moskvy. To vše zřejmě při preventivním útoku, jenž před časem prozradil admirál Dragone, následovník generála Petra Pavla ve funkci předsedy vojenského výboru NATO: »NATO může podniknout (na Rusko) preventivní úder.«
Preventivní útok znamená velké vraždění. Rusko není Irák nebo Srbsko. Má jaderné či destruktivní zbraně. Odveta přijde okamžitě. Miliony zabitých v krátkém okamžiku zaplní Evropu a rozšíří-li se bojové akce, což je pravděpodobné, zachvátí i další světadíly. Budou mrtví, mrtví a zase mrtví. To chceme?
Je tu i další nebezpečí. Plyne z AI, z pomocníka, který se nekontrolovaně stane zabijákem. Napřed sloužící, později pán. Vzpomeňte na Čapkovy mloky. Také oni jsou varováním. Spisovatel varoval svou knihou. Nikdo ho neposlouchal.
Je ovšem pravdou, že tehdy svět ještě neznal současné vraždící zbraně. Jen Hitler o některých z nich básnil. Štěstím bylo, že jeho snění nebylo naplněno. Že tehdejší Spojenci měli dost sil a dost vůle, aby se vypořádali s hydrou.
Dnes je tomu jinak. Přitom uplynulo jen osmdesát, devadesát let od oné doby. Věda dostala rychlost proudového letadla, jež nelze zastavit. Kam směřuje, už málokdo ví. Je málo pouze věřit, že to není k Planetě opic.
Vítám proto varování vědců, aniž vím, z které strany přichází. Pokud by ho pochopili všichni hlavní aktéři světa a přehodili výhybku, pak díky jim. Život ve světě by mohl ještě nadlouho dostat zelenou a umělá inteligence by mohla lidem sloužit a ne být jejich mloky – zabijáky.
Jaroslav Kojzar