Kutná Hora byla již na počátku českého státu místem, odkud do knížecí a později u královské pokladnice teklo stříbro. Však i kněžna Libuše ve svých proroctvích šířila jeho stříbrnou slávu. A kromě těžby stříbra a jeho rud se zde razily pražské groše. Později se tu získávaly i polymetalické rudy a hlušina z dolů se vyvážela na haldy. Každé takové středisko těžby nerostů má svou specifickou asociaci (snad by se dalo říci »společenství«) nerostů a některé i velmi vzácné a jedinečné. Takovým nerostem je kutnohorit, jenž dostal své jméno právě po Kutné Hoře.
Kutnohorit nebo také mangandolomit (z hlediska českého jazyka hrozná složenina, spíše pomocný název) je minerál z třídy karbonátů (dříve se jim říkalo uhličitany). Patří ke skupině dolomitu, obsahuje mangan a vápník. Tvoří středně až hrubě zrnité agregáty. Jeho tvrdost podle Mohsovy stupnice se pohybuje od 3,5 do 4. Má bílé, světle růžové nebo světle hnědé zbarvení, zvětráváním může na povrchu zčernat. V ultrafialovém záření vykazuje fluorescenci. Poprvé byl objeven v Poličanech, městské části Kutné Hory. Jako první jej popsal v roce 1901 Antonín Bukovský a v roce 1955 jej zatřídil mineralog z Harvardovy univerzity Clifford Frondel. Mezinárodní mineralogická asociace pro něj používá značku Kut.
Vzniká metasomatózou a vyskytuje se na hydrotermálních rudných žilách. Kromě kutnohorské typové lokality byl nalezen na českém území v Lomnici a Chvaleticích, dále v německém Spessartu, rakouském Tennengebirge, švýcarském údolí Albulatal, francouzských Vogézách, belgickém Stoumontu, kosovské Trepči, australském Broken Hillu, jihoafrickém Wessels mine a v Bald Knob a Ouray County v USA. Celkově je známo ve světě okolo 150 lokalit, kde s tento nerost vyskytuje. V těchto lokalitách se nacházejí haldy hlušiny po těžbě, na kterých byly minerály poprvé nalezeny. Je třeba mít na paměti, že se pohybujete v místech, kde se ve středověku těžily a zpracovávaly stříbronosné rudy a spolu s nimi se zde vyskytovaly a stále vyskytují některé nebezpečné prvky jako například arsen.
Území Kutné Hory a okolí je po geologické stránce budováno souborem přeměněných hornin, především rulami a migmatity. V dávných dobách byly porušeny zlomy a trhlinami, po kterých vystupovaly ze zemských hlubin horké rudotvorné roztoky. Tak vznikly žíly, které obsahovaly nejen celou řadu rudních minerálů, ale také hlušinu. Z hlušinových minerálů se na kutnohorských žilách vyskytují převážně křemen a pestrá škála karbonátů – uhličitanů.
Kutnohority tvoří poměrně hojnou výplň rudných žil v podobě bílých, bělorůžových až růžovohnědých (třeba z Afriky), středně až hrubě zrnitých agregátů. Charakteristicképro ně je, že jsou po delší době pokrývány černohnědým povlakem manganových oxidů. V ultrafialovém světle bledě modře až oranžově září. Podobně jako u dolomitu existují i v tomto případě různé odrůdy dané chemickým složením (Mg-, Ca-, Fe- kutnohorit), které se však vzhledově neliší. Kutnohorit se původně vyskytoval ve zdech lemujících pole severozápadně od města a na starých haldách v údolí Bylanky. Kutnohority byly zjištěny na Kuklickém, Grejfském, Hloušeckém, Roveňském, Oselském pásmu, ve štole sv. Antonína Paduánského, kde se dají dodnes sbírat, a v lomu Karlov. Zcela chybějí na severních pásmech, kde je z karbonátů zastoupen ankerit a siderit. Je to minerál zajímavý a světová muzea se ho snaží získat právě z míst, odkud byl poprvé popsán. Tedy z Kutnohorska.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora