Pěkně po jednom… Bože, ne

Je to ohromně napínavé. Už několik dnů vím, proč ráno vstávat, anžto vím, že tento můj další den bude naplněn po okraj, arci snad i tu a tam od radosti přeteče…

Česká televize nám totiž už přes týden, den po dni, »fajne« po jednom, servíruje jména soutěžících letošní StarDance. Po jednom, toto zdůrazňuji. Chápu… marketing, ale strááášně hloupoučký, avšak typicky česko-televizní. Kdyby blbost kvetla, hádejte, co by létalo nad Kavčími horami…? Podle ohlasů v diskusích soudím, že s tímto svým názorem nejsem ani zdaleka osamocen.

Tenhle diskutující v reakci na to »po jednom«se mně líbil obzvlášť Cituji: »Je to 12 let, co jsem televizi vyhodil a vůbec ČT nikde nesleduji a ČRo neposlouchám. Stejně poplatky platit musím, protože mám přístroj (telefon a notebook), kde si to mohu pustit. Neměl bych tedy sousedkám začít platit alimenty? Je jedno, že jsem s nimi nikdy nic neměl, ale přístroj na to, bych jim udělal děti, mám.«

Vystiženo perfektně, píši za jedna a do žákovské knížky přidávám pochvalu… Desítky miliónů korun vyhozených z okna. Což se Česká televize opravdu nezmůže na něco výrazně duchaplnějšího? Argument o vysoké sledovanosti neberu. Nikoli, že by nebyl pravdivý, ale že vypovídá o žalostném vkusu těch, kteří tuto dementní soutěž nadšeně sledují. Tím hůře.

Otázka zní tak, jak ji zformuloval onen citovaný diskutující. Absolutně postrádá jakoukoli logiku, abych musel platit poplatek za něco, co prostě nesleduji. To je totálně ujeté. Notabene – co je to za argument, že mám telefon, počítač, notebook, a že ji tudíž sledovat mohu?

Víte, stále častěji přemýšlím, jaký je rozdíl mezi blázny zavřenými v blázinci a lidmi, kteří užívají tyhle argumenty? Ale jo, rozdíl vnímám – považovat se za Napoleona je neškodná sranda oproti tomu, když vám někdo řekne: »Televizi doma sice nemáš, ale máš telefon, kde tu ČT můžeš sledovat, tak plať!«

»Můžu si to hodit, ale taky nemusím.« Znamená to snad, že čtyřiadvacet hodin denně mně bude před barákem vartovat vůz pohřební služby, protože co kdyby? Ne, nebude. Ten pohřebák přijede, až si to opravdu hodím.

Shrnuto a podtrženo – veřejnoprávní médium nemá dnes žádné opodstatnění, poněvadž neexistuje veřejnoprávnost jako taková. Ani politická ani právní. Politicky i právně jsme podřízeni Bruselu, resp. politice a právu Evropské unie, jdoucími většinou proti zájmům veřejnosti. V tomto vlaku samozřejmě jede i Česká televize, užívajíc onu veřejnoprávnost toliko proklamativně. Protože v dnešní době politického globalismu jsou představy o existenci skutečně veřejnoprávního média čirou iluzí, týmž nesmyslem je i další existence České televize definovaná oním statutem veřejnoprávnosti.

Robert Fish