Za dávných časů se jim říkalo čtyřprocentní. Že jich ve společnosti byla čtyři procenta. Tehdy jsme si říkali TOLIK?, dnes říkáme JENOM. Časy se mění. Dobře už bylo. Procenta se za chvíli překlopí ve prospěch těch čtyřprocentních. Už dnes jich každoročně pochodují Prahou průvody.
Dříve se oslavovala práce v prvomájových průvodech, dneska se slaví úchylky v průvodech hrdosti. Proti přírodě. Nebo jste snad viděli obcovat lva se lvem či zajíce se zajícem nebo jelena s jelenem? Čili je to proti přírodě, že? Já vím, není to proti demokracii, ovšem právě o tomhle ta JEJICH demokracie je. O nepřirozených právech člověka na cokoli, co se vymyká přirozenosti. Skoro se mi chce napsat, že globální demokracie o ničem jiném není, než o povoleném, přímo povinném(!) páchání nepřirozeností. Nedopouštíš-li se povinných nepřirozeností, nejsi demokrat. Já demokratem býti nemohu, neboť perverznosti se ve mně eklují. Za tento názor mě demokraté sice mohou kamenovat, i ukamenovat, ale nemohou mi ho vzít. Mohou mně vzít elektřinu, plyn, střechu nad hlavou, tepláky, ale nikoli názor. Ten je pro NĚ nejcennější, protože sebrat elektřinu nebo střechu nad hlavou umí pouhým lousknutím prstů. Názor se ovšem odebírá mnohem obtížněji.
Celé tohle povídání není do větru. Přečetl jsem si na našem webu komentář místopředsedkyně Přísahy Karolíny Kubiskové (zde) o katastrofálním propadu porodnosti v České republice za posledních 22 let. Já proti obsahu nic nemám, klidně ho podepíši, nicméně paní místopředsedkyně si vzala na paškál jen ekonomické stimuly pro mladé lidi, kteří by chtěli založit rodinu. Jasně, tady nula od nuly pochází a pojde, neboť vláda se veze na vleku globalistů, kteří prosazují trend právě opačný – a sice rapidní snižování světové populace (něco se zadařilo covidem, tisíce mrtvých Ukrajinců a Rusů a Palestinců a Židů taky nejsou k zahození… však ono to půjde, že, »švábové« a »lejna« a spol.?).
Čili jakýkoli apel na vládu v tomto kontextu se na hony mine účinku, byť je jakkoli precizně vyargumentovaný, logický a ve finále nadmíru potřebný. Házíte perly sviním, paní místopředsedkyně.
Potíž je skryta ještě jinde, nejen v absenci oněch ekonomických pobídek k založení rodiny, které jste pojmenovala sice bezchybně, avšak za autovou čárou, poněvadž na hřiště vás ONI nepustí.
Já osobně jsem přesvědčen, že zásadního růstu porodnosti se dlouho, předlouho nedočkáme – že počet novorozeňat bude naopak dál klesat, klesat rapidně. Bez ohledu na ty ekonomické stimuly, avšak s ohledem na to, lehce nadsazeně řečeno, že totiž ty děti nebude mít kdo dělat. Proto ten obšírnější úvod. Franta s Pepou ani Patricie s Monikou nový život nezplodí, ani kdyby se věrně milovali/y na věky věků a třeba se i umilovali/y k smrti. Rothschildové sice umí spustit válku, kde a kdy se jim zachce, z blbů udělají génie do čtyřiadvaceti hodin a výsledky voleb mají s přesností na setiny procenta připraveny dávno před finálním sčítáním hlasů, ale ani všemocný Rothschild nedokáže ze dvou obcujících pindíků nebo ze dvou stejnou činnost konajících pipinek zplodit onen nový život. Sorry, Nathane…
Oboje moje prarodiče chovali králíky. Často jsme je jako děti při TOM na tajňačku pozorovali (králíky, samozřejmě). Nepamatuji se, že by samec vyjel po samcovi, chca s ním obcovati. Jó, ale když babička nebo děda, jak se tehdy říkalo, samce připustili k samici, to byl rachot…
V lidské říši se však toto děje zcela bezostyšně (samec po samci, samice po samici…), beze studu, bez jakýchkoli skrupulí. Co se tedy mají děti učit od přírody, jak jim učitelé ve škole v přírodopisu říkají, když realita jim to zásadní z té přírody nemilosrdně bere? Že smrkové jehličky nebo bodláky taky píchají, jsouce stejných rodů? Asi.
Jinak řečeno, paní místopředsedkyně, aniž bych si vás troufnul poučovat (to vážně není cílem tohoto mého zamyšlení), přes ekonomické stimuly cesta k růstu porodnosti nevede a nepovede ani omylem. Cesta existuje jediná – bezpodmínečný návrat k přirozenosti. K těm králíkům z mého dětství, z té babiččiny králíkárny. Pak to půjde i bez těch stimulů.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.