Jsou schopny to pochopit Spojené státy?

Vládnout světu? Nádherná představa. Snil o ní Alexander Makedonský, i když jeho svět byl omezen. Ještě nevěděl, co je to sever Evropy, Afrika byla pro něj, stejně jako později pro Římany území pár kilometrů za pobřežím Středomoří, hic sunt leones (zde jsou lvi) a Amerika? Kde v té době byla nějaká Amerika? Pro Řeky svět končil Héraklovými sloupy (tedy dnešním Gibraltarem a Džebel Músou). Sen byl pro něho však motorem. Šel za ním a cestou rozvracel cizí říše. Dostal se nejen do Egypta, ale i do západní Indie. Pak náhle zemřel. Jeho sen, jak se ukázalo, byl jen snem jednoho vládce a lidí kolem něj a sny, jak víme, umírají i s tím, jemuž se zdály. Dokonce pro většinu z nás naše sny končí s ranním procitnutím. Ten Alexanderův s jeho smrtí.

Po Řecích přišli Římané. Také chtěli být světovládní. Už první císař, Octavianus Augustus, se pokusil uskutečnit program světovlády a dobýt i sever Evropy. Proto chtěl Germanii, neuspěl. Ve slavné bitvě v Teutoburském lese (rok 9 n. l.). Germáni Římany poučili, zač je toho loket. Octavianovi zbylo jen jediné, hořekovat: »Vare, Vare, vrať mi mé legie!« (Publius Varus, velitel rozprášené legie). A tak hranicí rozpínajícího se Říma zůstal na severu Rhenus (Rýn) a Danubius (Dunaj).

Ještě skoro pět století trvala rozpínavost Říma. Pak do Itálie vtrhl germánský vůdce Odoakar (476 n. l.) a bylo po Římu. Sny zdejších císařů o ovládnutí světa vzaly za své.

Chvilku trvalo a do čela germánských kmenů (Franků) se postavil Karel Veliký. To bylo na rozhraní 8. a 9. století. Měl za cíl expandovat na východ Evropy. Vytlačit či zlikvidovat Slovany. Ty Polabské se postupně podařilo zgermanizovat, stejně jako ty z Rujany. České hory a Velkomoravská říše zabránily dalšímu postupu na východ. Světovláda se nemohla začít uskutečňovat. Karel zavčas zemřel. Jeho synové neměli ten esprit (důvtip, duchaplnost, ducha) a každý chtěl vládnout, a tak si říši rozkouskovali a bylo po světovládných plánech.

V dalším tisíciletí byli i další adepti na vládnutí světu. Vlastně Evropě. Přesněji jen kousku Evropy. Byl mezi nimi i německý císař Jindřich IV. Jenže narazil u papeže, který si začal osobovat také právo mluvit do světských věcí. Skončilo to neslavně, stejně jako snahy německých císařů ovládnout nejen Německo. Nakonec země byla rozbita na malé státečky, aby se sjednotily až na prahu doby nejnovější. S ambicemi světovládnosti však museli Němci na čas počkat.

Je tu pak Napoleon. Ovládl většinu kontinentu, ale chtěl víc. Nevyplatilo se mu to. Jeho sen skončil na Berezině, u Lipska a u Waterloo. To bylo na počátku předminulého století. Šlo o mizerných pár let.

Pak přišli už jen Vilém a Adolf. Ani jejich světovládné, vlastně kontinentální plány nevyšly. Svět však byl ochuzen o miliony osudů a hodnot. Německo se poté ocitlo v troskách.

Zbytek dvacátého století už se vybíjel jen v lokálních střetech. Napomohl tomu rozdělený svět. Nebylo v zájmu ani jedné strany vyvolat celosvětový boj. To vše s ním také skončilo. Nastala doba nových válek a přerozdělování nalezišť surovin a strategických míst. Ale stále se každý vyhýbal globálním cílům. Snad jen mezinárodně mohla rozpínající ekonomika věstit, že něco je ve vzduchu. A bylo. To něco se nazývá americké zájmy a personifikováno: Trump.

Když byl podruhé zvolen americkým prezidentem, svět se domníval, že přišla naděje. Zdálo se, že mírový svět je tak blízko, že stačí natáhnout ruku. Jenže brzy se ukázalo, že šlo jen o slova. Zrodil se nový Pán Všehomíra. Svět podle jeho vize má právě jemu padnout k nohám. Nejen americká předzahrádka. Všechno, kde jsou suroviny, je přece americké. Je někdo, kdo se o tom odváží pochybovat?

Jak ovšem víme, žádné mocnosti se nepodařilo natrvalo ovládnout svět. I Octaviana zastavily germánské kmeny v Teutoburském lese, aby se poslední císař posměšně zvaný Augustulus (Císaříček) sklonil před germánským Odoakarem. Mocný Řím přestal existovat. Tak skončila jedna z Tisíciletých říší. Jak skončil císař, nikdo neví. Zato víme, jak skončili další adepti na světovládu. Napoleon zemřel v zajetí, Vilém II. Pruský v nizozemském vyhnanství a Hitler si poté, co spolkl jed, prostřelil hlavu ve svém bunkru v tzv. Říšském kancléřství. Sny o jejich světovládě vzaly za své a zdálo se, že lidstvo na ně zapomnělo. Zdá se však, že zapomnělo špatně. Jedno je ovšem jasné, že žádná říše v dějinách nejen nedosáhla na světovládu, ač se o to její vůdci pokoušeli, ale její obyvatelé si za to po porážce, jež nevyhnutelně jednou přišla, vypili kalich hořkosti až do dna. A její vůdci? Stali se většinou závažím národních dějin.

Jsou schopny to pochopit Spojené státy a jejich guru Donald Trump?

Jaroslav Kojzar