Nový výzkum naznačuje, že kočky mňoukají výrazně více, když zdraví muže, než ženy, což je pravděpodobně strategický krok k zajištění pozornosti, kterou si podle nich zaslouží.
Zjištění publikovaná v časopise Ethology naznačují, že kočky modulují své chování na základě pohlaví svého majitele. Výzkumníci z Bilkentské univerzity v Turecku vybavili majitele koček kamerami, aby zaznamenaly prvních 100 sekund interakce po návratu majitele domů.
Analýza záběrů od 31 účastníků odhalila, že zatímco faktory, jako je pohlaví nebo rodokmen kočky, neměly žádný znatelný vliv na chování, pohlaví lidského majitele bylo jediným významným vlivem na to, jak moc se kočka snažila o blízkou komunikaci.
Výzkum ukazuje, že kočky mňoukají na muže častěji kvůli tomu, jak jsou s nimi v interakci.
Vědci se domnívají, že tento rozdíl pramení z toho, jak různá pohlaví interagují se svými domácími mazlíčky. Ženy jsou obvykle verbálně aktivnější se svými kočkami a často lépe interpretují, co zvíře chce.
Studie naopak naznačuje, že muži mohou potřebovat podstatně více »pobízení«, než začnou svým kočkám věnovat dostatečnou pozornost.
»Líbila se mi spekulace autorů o důvodu tohoto zjištění a mám podezření, že muži buď byli méně pozorní k vokalizaci koček při jiných příležitostech, nebo reagovali odlišně,« řekl Dennis Turner, ředitel Institutu pro aplikovanou etologii a psychologii zvířat ve Švýcarsku, který se studie nepodílel. Turner poznamenal, že předchozí výzkum ukázal, že ženy s kočkami častěji mluví a při interakci se snižují na jejich úroveň, zatímco muži mohou jednoduše reagovat méně silně na pozdravnou vokalizaci.
Kočky dokáží navazovat složité sociální vazby s lidmi
Navzdory jejich pověsti odtažitosti studie zdůrazňuje sociální inteligenci koček. Kaan Kerman, spoluautor studie, vysvětlil, že výsledky prokazují schopnost koček kategorizovat navázané vazby a modulovat jejich reakce.
Toto adaptivní chování dokazuje, že kočky »nejsou automaty«, ale mají kognitivní schopnost orientovat se ve složitých sociálních vazbách se svými pečovateli.
Proč je v Istanbulu tolik koček?
V roce 2019 odhadl deník The New York Times, že jen v Istanbulu, velkoměstě s 15 miliony obyvatel, se volně potuluje 130 000 psů a 125 000 koček. Tato tradice je zděděna z dob Byzance – Římské říše, kdy se kočkám dával prostor a jistá péče, protože odpuzovaly a lovily myši a potkany.
Podle článku v časopise The Economist z roku 2017: Turecko není mezi převážně muslimskými zeměmi výjimkou v úctě ke svým kočkám, které jsou v islámu považovány za rituálně čistá zvířata. V hadísech, sebraných výrocích a činech Mohameda, existuje řada příkladů Prorokovy náklonnosti ke kočkám. Podle jednoho vyprávění si Mohamed ustřihl rukáv, když musel vstát k modlitbě, aby nerušil kočku, která se schoulila k jeho rouchu, aby si zdřímla. V jiném příběhu zachránila Mohameda před útokem smrtelného hada kočka Abu Hurayraha (doslova »otec kotěte«). Mohamed údajně kočce z vděčnosti požehnal a dal kočkám schopnost vždy přistát na nohou.
Kočky byly v islámském světě považovány za strážce i v jiných ohledech: bránily knihovny před zničením myšmi a mohly pomáhat chránit obyvatelstvo měst před morem přenášeným krysami.
Konstantinopol, neboli Konstantinopole (starořecky Κωνσταντινούπολις, latinsky Constantinopolis, osmansky قسطنطينيه, Kostantiniyye), česky též Cařihrad, v roce 1930 oficiálně přejmenován na Istanbul, byl hlavním městem Římské říše – Istanbul (což je poturčené z řečtiny Eis tin poli). Město je domovem několika unikátních druhů koček, z nichž některé lze nalézt pouze ve městě. Jedním z takových druhů je turecká van, známá svým charakteristickým zbarvením a láskou k vodě. Často se jim říká »plavecké kočky« a lze je spatřit v okolí mnoha istanbulských vodních toků. Dalším vzácným druhem, který se v Istanbulu vyskytuje, je turecká angora, známá svou hedvábně bílou srstí a nápadnými modrými nebo zelenými očima. Tyto kočky jsou součástí historie Istanbulu po staletí a jsou považovány za národní poklad. Návštěvníci města mohou tyto unikátní kočky často spatřit, jak se potulují po historických místech a rušných ulicích.
Kočičí svět
Na začátku úvodu k fotografické knize Lorraine Chittockové s názvem Kočky z Káhiry Annemarie Schimmelová poznamenává:
»Když britský orientalista EW Lane žil v Káhiře ve 30. letech 19. století, byl docela ohromen, když každé odpoledne viděl velké množství koček shromažďujících se v zahradě Nejvyššího soudu, kam jim lidé nosili košíky plné jídla. Bylo mu řečeno, že tímto způsobem kádí (soudce) plní povinnosti sahající až do 13. století, kdy vládl mamlúcký sultán al-Záhir Baybars. Tento panovník, milující kočky, založil ‚kočičí zahradu‘, kde káhirské kočky našly vše, co potřebovaly a měly rády. V průběhu času bylo místo prodáváno a znovu prodáváno, upravováno a přestavováno; zákon však vyžadoval, aby byl sultánův dar ctěn, a kdo by lépe než kádí mohl plnit královu vůli a starat se o kočky?«
Ioannis Sideropulos
FOTO – blog Pegasus, sapiens.org, greek reporter
Někdy jsou dvounohé kočky roztomilejší než ty čtyřnohé 🙂
Ty čtyřnohé jsou věrnější!