Co se včera stalo v Edenu, předpokládám, většina ví. Žel. Stádnost je dnes více než kdy jindy této společnosti vlastní. Stádnost vnímám jako děs, jako slabost. Nehledě k tomu, že stádností tu všechno začalo.
Ano. Listopad 1989 má stádnost ve svém pomyslném znaku. Houf, který se jednotlivě nezmohl na nic, vyrazil do ulic. Anonymita davu, říká se tomu rovněž. Jsem statečný, ale nesmí mě u toho nikdo vidět. Přesně se vyjádřil Miroslav Dolejší: »Organizace zbabělého houfu je bezcenná.« Je-li onen houf ještě navíc rozdivočelý, notabene zfanatizovaný, vznikne nám událost viz včerejší Eden. Z principu a takříkajíc technicky vzato, včerejší Eden má totožné parametry s řáděním Hitlerových příznivců při jeho projevech. Křišťálová noc. Zdivočelý dav někam vtrhnul.
Upřímně řečeno – a co jiného jsou demonstrace Milionu chvilek? Stádo se jde vyřvat, mnohé kusy dokonce ani nevědí proč. Vůdce nás svolal. Kolik schází, aby takový dav vtrhnul do ulic? Jen pokyn vůdce schází. Včerejší Eden byl o to děsivější, že stádo rozpoutalo ono peklo spontánně. Že se nikomu nic nestalo? Obrovské štěstí. Stačilo, aby nějaká světlice či petarda někoho trefila a byli mrtví. Nebezpečí toho viděl i Karel Kryl: »Z čeho jsem smutný? Z toho, že jsme vsadili na krámy a na prosperitu a zapomněli jsme na Boha, na duši i na to, že máme kulturu… Že se měníme na zvířata, na příští otroky a děláme to dobrovolně.«
Co s tím? Slavii na půl roku zavřít hřiště, udělit ji nejvyšší možnou pokutu (pořadatelská služby s tím měla počítat, jednoznačné zanedbání) a peníze dát na mládež, pro všechny, co vtrhli na hřišti, doživotní zákaz vstupu na fotbal kdekoli a násilníky postavit před soud. Jenže jak už to v kraji zdejším chodí, kauza se taktně zamete pod koberec. Nějaké trestíky sice padnou, aby se neřeklo, ovšem nic razantního se dít nebude a pojede se dál.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.