Jan Skalický: »PRO byla malá strana, ale na konci tohoto volebního období už malá nebude.« A proč neuspělo STAČILO!?

Jan Skalický, bývalý náměstek primátora Děčína, jenž byl v letech 2011–2013 pověřen řízením Ředitelství vodních cest ČR a později se stal předsedou Asociace DOL, podporující výstavbu kanálu Dunaj–Odra–Labe, patří mezi naše největší vodohospodářské experty. Jeden z hlavních aktérů statisícových demonstrací proti vládě Petra Fialy (ODS) v letech 2022 a 2023 je dnes odborným garantem pro dopravu ve straně PRO. »Během voleb to jistě byla malá strana, ale na konci tohoto volebního období předpokládám, že už nebude,« věří Skalický v rozhovoru pro iportaL24.cz.

V prosinci jste na vánoční akci jedné nejmenované politické strany, která se do Sněmovny nedostala, řekl, že by neměla smutnit, protože klíčovým vzkazem je, že vznikla z dosavadní opozice stoosmičková většina. Jan Skalický je tedy s výsledkem říjnových voleb spokojen?

Ano, protože to beru tak, že úkolem, který jsme si vytyčili, bylo defializovat Českou republiku – zbavit se vlády Petra Fialy, a to se povedlo. Sto osmička je dost výrazný výsledek. Těžko si představovat, že bychom získali ústavní většinu 120 poslanců, to nikdo nečekal. Čili 108 je velice uspokojivý výsledek.

Druhý pozitivní efekt, který ty volby přinesly, je podle mě definitivní tečka za érou malých stran. Ano, všichni jsme tam začínali, všichni jsme v roce 2022 na Václaváku stáli bok po boku. Já jsem tam zval odborníky i politiky, měl jsem to za úkol od Jirky Havla a Ládi Vrábela. Většina z těch lidí, kteří tenkrát na pódiu vystupovali, chtěla promluvit do politiky, jenže skončili v malých stranách, které jsou bez šance a které ve většině případů nebyly schopné předvolebních spojení, tudíž byly odsouzené k tomu, že jediné, co udělají, odeberou hlasy těm subjektům, které se do Sněmovny dostanou. Příkladem je třeba Vláďa Štěpán a hnutí JaSaN. Ano, Markéta Šichtařová nebo docent Ševčík se do Sněmovny dostali, ale jen proto, že se spojili s někým, kdo má šanci pětiprocentní hranici překročit – v tomto případě SPD.

Čili tečka za malými stranami pro mě znamená, že už obecně – a věřím tomu, že to tak bude – přestaneme v dalších volbách ztrácet čas i volební body tím, že budeme říkat, že malá strana získá 30 %, jak to o sobě tvrdil JaSaN.

Protože výsledek je, že se vlastně mýlil třistakrát. A jestliže se někdo v předvolebních odhadech mýlí třistakrát, tak to může podle mě znamenat jenom dvě věci. Buď to je nějaká taktika, kdy chce nalákat co nejvíc lidí, což nefunguje, a nebo je to absolutně nesvéprávný odhad, který ukazuje, že ti lidé jsou sami pohlceni kouzlem své osobnosti a nejsou schopni vůbec uvažovat o tom, že by třeba mělo dojít k nějakému průniku programů, ústupkům a nebo dokonce k nějakému třeba poskládání se na kandidátku. Každý chce být lídr.

Ale já jsem se u těch malých stran hodně snažil a říkal jim dvě věci. Když se pokoušejí dostat do Sněmovny a logicky se nedostanou nikam, protože výsledek je 0,015 % a nemá žádný vliv, tak tím logicky neuspokojí ani nikoho ze svých lidí, protože nemají žádnou pozici. Teď nemluvím pejorativně o nějakých židlích nebo funkcích. Mluvím o tom, že když někdo chce dělat vlasteneckou politiku, tak je úplně přirozené, že chce mít vliv. No ale ten mít nemůže, když nemá vůbec žádný přístup k moci. Nemůže dělat vůbec nic.

Takže to je jedna věc – je-li strana sama, nikoho tam nedostane. Když se strany propojí, tak je pravda, že ne každý lídr malé strany bude jedničkou, ta logicky připadne většímu subjektu, ale z druhého či třetího místa je velká šance, že se dostane do Sněmovny skupinka poslanců a potom už můžou svoji politiku realizovat.

A druhý bod, který jsem malým stranám kladl na srdce, zněl takto: klidně využijte toho, že jste ve veřejném prostoru, že se můžete před volbami nějak vyjadřovat. Nechodíte do mainstreamových médií, ale do těch alternativních se dostanete jako kandidáti. Klidně umísťujte svoje názory a svůj program do mediálního placu. Ale prosím, třeba týden před volbami vyzvěte svoje voliče, aby vám nedávali hlasy, protože je úplně absolutně jisté, že padnou na neúrodnou půdu a bude platit to, co jsem říkal v prvním bodě, to znamená velká nula a velká ztráta. Ale naopak je vyzvěte k tomu, aby volili, a dejte jim nějakou nabídku. Jestli jste vlastnická strana, tak ať volí STAČILO! nebo SPD, aby ty hlasy nepropadly.

Takže s těmito dvěma požadavky, prosbami či návrhy jsem za těmi malými stranami šel. Obešel jsem je a samozřejmě prakticky nikde nepochodil. Všude mě řekli, že budou mít vynikající výsledek. Prostě marnost nad marnost. Příště už nikoho takhle přesvědčovat nebudu, protože právě za tímhle udělaly loňské volby tečku.

Zmínil jste STAČILO!. Není žádným tajemstvím, že jednu dobu jste byl s tímto hnutím spojen, a dokonce za ně kandidoval. To, že se loni nedostalo do Sněmovny, bylo poměrně překvapivé. Co bylo podle vás hlavním důvodem neúspěchu?

Pro mě to překvapení nebylo. Od samého počátku, kdy byla značka STAČILO! na počátku roku 2024 umístěna do mediálního prostoru, jsem byl velkým podporovatelem propojení na vlastenecké scéně, a proto jsem velice vítal aktivity jednotlivých subjektů, které STAČILO! skládaly, ať už to byla KSČM, SD-SN, ČSNS a později i další strany. Propojení jsem vnímal jako nutný krok, aby se vůbec mohlo kandidovat. Věřil jsem tomu projektu a dal jsem mu hodně energie.

Po úspěšných eurovolbách jsem viděl, že vůle propojování s dalšími stranami ze strany Kateřiny Konečné je malá, ale hlavně jsem spatřoval její neochotu dávat na kandidátky zajímavé osobnosti – a to jak po stránce odborné, tak ty, kteří byli v té době spojeni s úspěšnými protivládními demonstracemi, a tudíž byli veřejně známí. Ti lidé se ve většině případů s Kateřinou Konečnou nedohodli, protože není žádné veřejné tajemství, že ona vedla veškerá jednání jako totálně hlavní hráč a decision maker. Nedošlo k dohodě s ní ani pak s Vidlákem jako předsedou hnutí, a tudíž ty kandidátky potom pro vlastenecké spektrum voličů nebyly tak důvěryhodné, jak mohly být. Vždyť oni znali spoustu lidí z demonstrací, z debat, z přednášek, z podcastů, ale i z různých předvolebních, účelově natočených videí. Tito lidé byli ochotní figurovat na kandidátce STAČILO!, přesto se tam nakonec neobjevili. To byla jedna věc.

A ta druhá?

Velice mě překvapilo, že se Kateřina Konečná rozhodla dát limit do 60 let pro KSČM, protože jsem přesvědčen, že to odvedlo obrovské množství komunistů, velmi aktivních lidí. Když je člověku 62 let a musí chodit ještě několik let do práce, tak velice těžce nesl, že nemůže kandidovat. To byla obrovská chyba! Chápu, že to bylo nejspíš namířeno proti lidem, jako je Vojtěch Filip, nebo proti konkurentům Jarka Komínka v Ústeckém kraji. Ale velmi to uškodilo a způsobilo výrazný odliv voličů z řad komunistů a jejich rodinných příslušníků.

A velkým vykřičníkem bych taky označil propojení KSČM se SOCDEM, kterou značná část voličů vnímala jako progresivistickou stranu spektra bývalé ČSSD, když to tak řeknu. Neztotožňovala se nejen s tím propojením, ale hlavně nedůvěřovala lidem, jako je Jana Maláčová.

To byly chyby, které bych označil za strategické, ale pak tam byly chyby mediální. Všichni si pamatujeme, jak bylo zveřejněno, že v programu je zákaz církevních sňatků a další věci, které podle mě nepřinesly ani jeden hlas, naopak voliče odvedly. Nechápalo to hodně lidí, a proto také došlo ke stažení těchto bodů z programu, ale venku už byly a škodu napáchaly.

A velký podíl na tom, že STAČILO! neuspělo, měla také zvolená agentura. Bylo často říkáno, že je to agentura, která se podílela na výsledku Roberta Fica na Slovensku, ale ukázalo se, že to není pravda – naopak dělala pro některé strany z mainstreamu tady v České republice. Do toho přišly nezvládnuté tiskovky, nebo neúspěšně organizačně realizované debaty v čele s tou, kde mluvil můj oblíbený prezident Miloš Zeman. To vyvolalo velké kroucení hlavou u odborníků, u marketérů. Marketingový tým STAČILO! zkrátka ty věci v ostré fázi kampaně neuhlídal.

Takže když to potrhnu, důvodů byla velká řada. Neautentičnost uskupení STAČILO! všemi těmi body, které jsem tady vyjmenoval, byla tak obrovská, že došlo k promarnění obrovské příležitosti zaplnit prostor nalevo. Přestože si myslím, že dneska volby nejsou o »levo-pravo«, ale více o konzervativním a progresivistickém pohledu na svět. Ale přeci jenom nalevo ten prostor byl a naději v jeho vyplnění spatřoval i prezident Zeman, jak je známo. Bohužel Kateřina Konečná ty manévry nakonec nezvládla a prostor se nevyplnil. A přesto, že jsem členem strany PRO a šlo vlastně o našeho konkurenta, musím říct, že mně to je líto. Pro vlasteneckou konzervativní většinu v parlamentu mohlo být číslo vyšší než 108.

Mluvil jste o malých stranách. Není takovou i PRO? Jak vlastně vidíte její budoucnost?

PRO kandidovalo stejně jako Trikolora a Svobodní na kandidátce SPD. Což byl podle mě dobrý krok, protože tyhle malé strany by se jinak do Sněmovny nedostaly. Čas ukáže, jak bude fungovat spolupráce po celé čtyři roky a jak se budou tyhle subjekty rozhodovat nejenom za další čtyři roky, ale i při vzájemné podpoře kandidátů v letošních senátních volbách nebo při skládání kandidátek do komunálních voleb. To se ukáže, bude to pravděpodobně město od města a kraj od kraje rozdílné. Žádný definitivní mustr na to není, ale abych odpověděl na vaši otázku, jestli je to malá strana… Samozřejmě že strana, která kandiduje do Sněmovny poprvé a která získá vyjednáváním pouze dvě místa na kandidátkách, z čehož byl zvolen pouze Jindřich Rajchl, nemůže být nazývána velkou stranou.

Ale na druhé straně má obrovský potenciál. A Jindřich Rajchl ho využívá jako jeden z nejvíce efektivních poslanců. Možná víte, že vedle Tomia Okamury má v mediálních žebříčcích nejvyšší sledovanost – čili patří mezi dva nejviditelnější poslance Parlamentu České republiky.

Přiznám se, že jsem to očekával. Už před volbami jsem mu několikrát říkal, jak od něj očekávám, že bude nejvýraznějším poslancem. On je zaprvé takto nastrojen a takový opravdu je, za druhé je to právník, to znamená, že má velký všeobecný přehled a je schopen se vyjadřovat k širšímu poli odbornosti.

Navíc je dneska v situaci, kdy může – protože drží svoje názory, které měl před volbami – sám pracovat na své roli určitého vnitřního katalyzátoru, ne-li mírného oponenta vlastní koalice. Protože 108 je složená z těch čtyř stran, o kterých jsem mluvil, ale taky z ANO a Motoristů, tudíž bude mít před sebou nelehký úkol vypořádat se s jednotlivými body programu, které ne všechny strany mají úplně stejné. Jedná se třeba o přístup k Ukrajině, k muniční iniciativě nebo k celé Evropské unii, ale klidně i k tématům, jako je LGBTQ+ nebo hrozící energetická krize.

Například bude zajímavé sledovat, jak najde shodu na kompromisním postupu s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem. Vždyť ten byl aktérem covidové krize, tak bude mít určitě jiný postoj než právě Jindřich Rajchl, který byl v té době jedním z nejviditelnějších zastánců obyvatelstva proti útlaku jak vakcinačnímu, tak proti ubírání svobody ve společnosti. Ale zároveň, jak znám Jindřicha, tak určitě bude chtít držet koalici a logicky bude muset najít nějakou formu, která bude ukazovat na ponaučení do budoucna a na zlepšení přístupu k, nedej bože, podobným pandemiím, jako byl covid, do budoucna. Bude docházet k nějaké debatě, a to je velmi zdravé.

A podobné je to s muniční iniciativou, kdy Jindřich Rajchl jako jediný poslanec hlasoval na obranném a zahraničním výboru otevřeně proti ní. Ukázal tak, že drží své sliby a svým způsobem může být katalyzátorem debaty uvnitř koalice, jak k tomu přistupovat.

Ano, můžeme říct, že Andrej Babiš to nebude mít s Jindřichem Reichlem úplně jednoduché. A Jindřich Rajchl bude muset velmi zdatně manévrovat, aby byl v koalici katalyzátorem pokroku a ne, aby se stal někým, koho bude chtít koalice odstranit. Protože jistě není cílem ji rozbíjet, ale udržet, byť ne za cenu totálních ústupků.

Kompromis musí fungovat, a právě tady má PRO velký potenciál svého vlastního růstu, protože je-li určitá strana zařazena a šlape-li v nějakém režimu nenápadně a potichu, pak není atraktivní ani pro voliče, ani pro budoucí nové členy. Ale drží-li naopak pevně kurz i názory a může se říci, že i na hraně, tak je atraktivnější a zároveň mediálně zajímavější. A vidíme to už dnes. Jindřich Reichl je dneska zván do všech médií, včetně těch mainstreamových, a to právě proto, že se nebojí říkat věci otevřeně a jít na hranu. Já si myslím, že takové politiky potřebujeme, a ty strana PRO na rozdíl od řady jiných bude nabízet v hojnější míře.

Tudíž jsem přesvědčen, že na otázku, je-li to malá strana, můžeme odpovědět, že během voleb jistě byla, ale na konci tohoto volebního období, předpokládám, už malá nebude.

Tím »kurzem« a »hranou« jste mi trochu nahrál na otázku. Jak hodnotí Jan Skalický některé kroky ministra a předsedy Motoristů Petra Macinky, který jede na svoji druhou zahraniční návštěvu na Ukrajinu, podpoří muniční iniciativu nebo označí část občanů za »pošuky«? Vždyť toto bude muset SPD, resp. PRO vysvětlovat svým voličům…

Motoristé samozřejmě patří do koalice jako konzervativní vlastenecká strana a myslím, že i ve všech vyjádřeních to lze vypozorovat. Na druhou stranu, některé jejich přístupy k Evropské unii jako celku anebo právě i ke vnímání konfliktu na Ukrajině jsou umírněnější, než jak to slibovaly všechny strany kandidující s SPD, včetně PRO. Ale mně osobně to nevadí, protože právě proto si můžou voliči z nové koalice, ale i v rámci SPD, vybrat strany a osobnosti, které více vyhovují jejich názoru. Zásadovější jsou v tomto směru Tomio Okamura nebo právě Jindřich Rajchl, a to třeba ve věci nelegálního pobytu v případě, že už konkrétní Ukrajinec ztratí ten statut dočasné ochrany.

Co vnímám v politice vždy jako zásadní věc, je pro mě svobodný pocit voliče. Protože já přece nemusím mít vždy nejsprávnější názor pro všechny, ale musím se pro něj snažit získat většinu voličů a příznivců. Ti se pak rozhodnou, zda preferují trošku opatrnický a univerzálnější postoj pana Macinky, nebo více vlastenecký a zásadovější, jako je tomu u Jindřicha Rajchla.

Pevnost Jindřicha Rajchla v názorech, které měl před volbami, jako například, že se musíme věnovat i covidu a odvodit z covidové krize do budoucnosti lepší postupy a spoustu nových opatření, byla v pořádku a mně by to vadilo, kdyby teď z toho, z důvodu nějakého korektního středního proudu, odstoupil. Naštěstí to nedělá. A že pan Macinka jde jiným směrem, nevnímám jako problém. Není možné, aby šest stran mělo stejnou rétoriku a aby se všichni koaliční zástupci chovali stejně. To by přece nebylo přirozené a normální. A taky by to potom strašně zužovalo přístup voličů a ta sto osmička by byla nereálná. Buďme za ni rádi, i když říkám, že já jako Jan Skalický bych na Ukrajinu jako na druhé místo po Slovensku nejel a k muniční iniciativě se stavím stejně jako Jindřich Rajchl, a ne tak jako to udělal Andrej Babiš. Jenže kdybych na tom důsledně trval, sto osmička se neudrží a to, co jsme doručili voličům – tedy vyhnání Petra Fialy ze Strakovky – bychom tím ohrozili. Pro mě má mnohem větší hodnotu ta dohoda a kompromis, který udrží současnou koalici proti liberálům, libtardům, lepšolidem, lepševikům…

Naše země potřebuje rozvoj v řadě oblastí. Dneska máme od voleb vlastně už více než čtvrt roku a nedostali jsme se ještě ani k tomu, abychom překročili témata typu Turek-Neturek, muniční iniciativa-nemuniční iniciativa apod. To jsou všechno témata, která jsou ryze marketingově, řekl bych, až trošku do Blesku. Ano, lidé to mají rádi, ale vlastní zemi to nepomůže. My přece musíme kultivovat – ne voliče, koho mají volit (ať si volí, koho chtějí), ale jejich požadavky. A požadavky veřejného pole vůči politikům jako svým zaměstnancům. My jsme si ty politiky zvolili, aby makali, pomohli České republice ekonomicky, vrátili nás zpět na koleje a zrušili nesmysly, jako jsou povolenky ETS 2, Green Deal, LGBT+, transgender věci ve školách… Tohle jsme přece slibovali občanům, a to jsou témata, která nejvíc ovlivňují praktický život člověka, výchovu dětí, budoucnost tohoto národa, ale taky vlasteneckou pozici národa v nějakém nově vznikajícím uskupení – můžeme říct třeba Visegradské šestky, něčeho, co nejspíš vznikne v té velice zmítající se Evropě jako ostrov stability, a my v tomhle uskupení určitě máme mít svoje místo. Já jsem šéfem Ústecké větve Svatopluku, máme za sebou různé konference a je úplně evidentní, že ve všech státech V4, ale i dalších – tedy Slovinsko, potenciálně i Rakousko – se vede debata, jak dál pracovat ve změněných mezinárodních podmínkách. Vzniká tady velká síla BRICSu, máme tady nového prezidenta Trumpa ve Spojených státech a jeho kroky. Na to na všechno přece musíme umět reagovat. Musíme být schopni komunikovat se Slovenskem, našim nejbližším partnerem. A tohle jsou témata, která můžou nejvíc ovlivnit životy lidí. Abych řekl pravdu, asi tak milionkrát víc než Turek-Neturek.

Média si tu pohrávají s bulvárními tématy, a to u lidí odstiňuje potřebu společenské poptávky na opravdu důležitá témata. Například na to, že nechceme žít v energetické chudobě a budeme tlačit na politiky, že se musí rychle dobudovat jaderné elektrárny a že nesmíme kupovat šestkrát předraženou energii z Lipské burzy, když my sami jsme výrobci jedné z nejlepších energii na světě. Ale když tady bojuje půlka národa za Turka a půlka proti Turkovi, tak si pak můžou politici, ale taky oligarchové a všichni ti gigapodnikatelé dělat, co chtějí, protože na to není vidět a chybí společenská poptávka.

Já jsem například ve straně PRO odborným garantem pro dopravu a budu v tomto směru předkládat různé návrhy a vyzývat i vládu k aktivitě v rozvoji vodohospodářství, které je mým oborem. Své odborné, a řekněme i srdeční, znalosti i energii bych chtěl zaměřit na to, aby byla poptávka právě po odborných tématech, aby zaznívala ve veřejném prostoru a aby si lidi uvědomili, že od politiků – svých zaměstnanců – mají požadovat opravdu dobrou, sofistikovanou a vlasteneckou práci. To je moje představa, tak se budu následující tři roky snažit působit.

Petr Kojzar

FOTO – Michaela Szkanderová