Pokud si myslíte, že je 90 pohlaví, volte SPOLU, vyzývá Jan Skalický. Lidé už mají dost Fialy a lumpáren, soudí kandidát koalice STAČILO!

Vodohospodář a odborník na dopravu Jan Skalický proslul jako jeden z hlavních řečníků protivládních demonstrací, které odstartovaly 3. září 2022 na Václavském náměstí. Tehdy byl jednou z hlavních osob, jež pomáhala pořadatelům Ladislavu Vrabelovi a Jiřímu Havlovi s výběrem odborníků i aktivních politiků na pódiu. Skalický je dodnes hlasitým kritikem vlády, a proto kandiduje do Senátu na Litoměřicku i do Zastupitelstva Ústeckého kraje za koalici STAČILO!. »Musíme zahájit defializaci,« vyzývá v našem aktuálním interview.

V nedávném rozhovoru pro iportaL24.cz dostal prezident Miloš Zeman otázku ohledně kanálu Dunaj-Odra-Labe, jestli je snílek, jak ho označil nejmenovaný člen SOCDEM. Bývalá hlava státu odpověděla, že v tom případě by byl snílek i Karel IV., František Josef I. či Tomáš Baťa. A co Jan Skalický? Jste také snílek?

Určitě ano. V tom smyslu, že chlap, který si přeje v životě zanechat nějakou stopu a chce, aby se například země, na jejímž řízení se podílí, rozvíjela, musí mít své vize a sny. Takže mít sny je úplně normální, a proto se o dotyčném člověku dá říci, že je snílek.

Speciálně u této otázky mohu odpovědět s takovou jistotou, kterou by si možná málokdo dovedl představit, protože jsem u všeho byl.

My jsme společně s bývalým ministrem dopravy Jaromírem Schlingem pana, tehdy ještě expremiéra a ještě ne prezidenta (to bylo v období, kdy byl důchodcem na Vysočině) v Praze v Jindřišské věži asi na šestkrát přesvědčovali o významu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Pan budoucí prezident tenkrát řekl, že mu ten projekt velice imponuje, ale asi na třetí schůzce prohlásil, že je hrozně složité vysvětlit takovou věc voličům a veřejnosti. Že je to nad jakékoli síly, a tudíž ten projekt podporovat nebude. Já jsem mu připomněl, že by se k tomu měl postavit jako chlap a když už nám slíbil projekt podpořit, měl to dodržet. A on reagoval větou, na kterou nikdy nezapomenu: »Pokud já budu prezidentem a pokud budou chtít, aby na Hradě někdy vlála evropská vlajka, tak já budu zase chtít, aby Evropa podpořila vodní koridor Dunaj-Odra-Labe.« Své slovo dodržel a v obou volebních obdobích ho velmi podporoval, což velice pomáhalo PR tohoto projektu, který nebyl tolik známý veřejnosti, ale tím, že měl podporu prezidenta, se zařadil mezi známé a velké infrastrukturní projekty, které se v ČR dají realizovat.

A to, že říkám, že je správné být snílkem, souvisí s tím, že projekt z doby Karla IV. byl následně mnohokrát po staletích znovu oprašován, ale hlavně došlo v roce 1901 k jeho stanovení takzvaným Vodocestným zákonem. Tehdejší říšský sněm rozhodl, že podpoří výstavbu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe na území Čech, tehdejší části mocnářství. A co bylo zajímavé, je, že do dvou let se začalo stavět. To si dneska vůbec neumím představit. Z té doby máme například Hořínský plavební kanál, to je ten, který u Mělníka propojuje Labe s Vltavou, protože tam je vlastní soutok nesplavný, takže dochází k takovému bypassu přes tento kanál. Nebo například máme vodní koridor Dunaj-Odra-Labe v Praze – je součástí těch náplavek a vodní infrastruktury. Málokdo ví, že naše hlavní město má dost vody i v největším suchu právě díky tomuto vodnímu koridoru, který byl realizován v tom období začátku 20. století. Praha byla dostavěna někdy ve třicátých letech, takže ještě za mocnářství se realizovala první etapa vodního koridoru.

Ten má dnes bohužel smůlu, protože vláda Petra Fialy zrušila územní rezervy pro jeho dostavbu, protože on je realizovaný nejen na území Čech, jak jsem říkal, ale také na území Moravy. Tímto zrušením rezerv je v současnosti projekt nerealizovatelný, ale tam, kde byl dostavěn, například v Praze, velmi dobře slouží. Praha má tím pádem vodní komfort, břehy plné vody a taky vodní dopravu, která je v hlavním městě velmi užívaná, a to je jenom díky systému jezů a plavebních komor.

Takže ten, kdo označí pana prezidenta Zemana za nějakého bláhového snílka ve smyslu, že je nerealista, se absolutně mýlí. Miloš Zeman se toho chopil jako rozvojář, který má rád vodohospodářství. A na závěr řeknu, že ten, kdo si přečetl naši knížku Křižovatka tří moří – kterou jsem jako ředitel Ředitelství vodních cest ČR osobně roznesl mezi všechny ministry, hejtmany, ale také zastupitele v různých městech podél toho vodního koridoru – se v 99 procentech stal stoupencem tohoto projektu, protože jeho vodohospodářská, dopravní, energetická, bezpečnostní a další složky jsou natolik zajímavé, že ten vodní koridor je podle studie proveditelnosti, která byla zpracovaná ministerstvem dopravy v roce 2018, schopen sám sebe zaplatit za 12 let. A přitom tady bude na 400 let! Takže prohlašuji zodpovědně, že jiný takový projekt, který by měl podobnou hospodářskou efektivitu a blahodárný přínos pro stát jako celek, lze jen těžko najít. Bůh nám nadělil úžasnou krajinu, která je efektivní pro výstavu takovéhoto koridoru jako nikde jinde v Evropě. A vláda České republiky ho není schopna realizovat a místo, aby jej nechala dalším generacím, zruší územní rezervy, aby se příslušné území pokud možno co nejrychleji zastavilo a ten vodní koridor se už nedal budovat. Je to vlastizrada, a jakmile dojde k odstranění vlády Petra Fialy, tak se tím budeme zabývat a budeme se snažit zastavit tuto destrukci.

Když dovolíte, zmíním ještě jeden výrok exprezidenta Zemana. Ten kdysi vyřkl legendární větu, že jen blbec nemění své názory. Mění Jan Skalický své názory, když se od ODS, přes ODA nebo ANO, v jehož barvách se stal 1. náměstkem primátora města Děčín, dostal na kandidátku koalice STAČILO! a do České strany národně sociální?

Za tuto otázku strašně děkuji. Já ji dostávám poměrně často a svědčí to o faktu, že lidé mají tendenci toho, kdo mění strany nálepkovat jako politického turistu či cestovatele. Vnímají to jako něco negativního, co by mělo svědčit o tom, že dotyčný člověk je nestálý a není věrný. No a já tady, pane redaktore, prohlašuji, že úplně všechny výměny stran, které jsem v životě udělal, jsem prováděl za plného vědomí a jsem rád, že jsem je realizoval.

Stal jsem se členem ODS, což je první strana, kde jsem byl, a klidně přiznávám, že jsem v té době uznával a respektoval názory pana Václava Klause a myslel si, že tady budeme budovat dravý kapitalismus a že to bude ten systém, který tady přežije už na stovku let. Když jsem ovšem viděl, co se stalo s ODS k roku 2012, kdy jsem z ní vystupoval rezignačním dopisem, bylo mi smutno. V té době jsem byl v čele Ředitelství vodních cest a pan Stanjura dělal ministra dopravy. Přesvědčil jsem se, že je to člověk, který tu práci vlastně nechce dělat. Na osobní schůzce mi řekl tuto větu: »Víte, pane řediteli, já mám rád tu parlamentní politiku, zato každodenní operativní politiku rád nemám.« Odpověděl jsem mu: »Vy jste ministr nejkrásnějšího rezortu a nechcete to dělat?« A on na to odvětil: »Dostal jsem to za úkol od šéfa.« Což byl tenkrát pan premiér Nečas. Prostě bylo vidět, že ho to nebaví. Jinými slovy, viděl jsem na vlastní oči marnost ODS. A dneska je evidentní, že se stala nerozvojovou, podivně libtardí stranou, a já v ní přece nebudu zůstávat do smrti jen proto, že jsem uznával názory profesora Klause.

Asi za tři neděle po vystoupení z ODS jsem dostal nabídku, abych spoluzakládal Hnutí pro Prahu, ale brzy jsem pochopil, že založit úspěšnou lokální pražskou stranu není možné. Rok a půl jsem vysvětloval odborná témata, stály na mě fronty lidí, ale pak přijel Andrej Babiš s koblihami a bylo vymalováno. Ten projekt skončil a já pochopil, že vytvořit čistě pražskou stranu je nemožné. Se čtyřmi procenty jsem se do zastupitelstva nedostal a začal jsem se poohlížet po celostátní úrovni. Pokusil jsem se obnovit značku ODA, protože to byla strana, kterou jsem kdysi dávno spolu s ODS volil, ale to se ukázalo jako nerealizovatelný projekt. Tudíž jsem pak už v žádné straně nebyl a věnoval se čistě svému oboru, ale velmi jsem komunikoval s obyvateli v Děčíně a pořádal dny otevřených dveří v Loděnici. A když tehdejší primátor viděl, že mám velkou podporu obyvatelstva, pozval mě na kandidátku ANO. Skutečně jsme v Děčíně drtivě vyhráli volby a já se stal prvním náměstkem primátora. Ovšem když jsem viděl, jakým způsobem se vyvíjí naše společnost, zejména v době covidové, tak mi to v roce 2022 nedalo a spojil jsem se s organizátory demonstrací na Václavském náměstí, což byl tenkrát Jirka Havel a Láďa Vrábel. Přivedl jsem jim na úspěšnou zářijovou demonstraci, na jejich žádost, tým odborníků, ale následně také politiky, například Kateřinu Konečnou nebo Jiřího Paroubka. Bylo to úspěšné období, ale v říjnu se pořadatelská dvojice rozpadla a my jsme založili Národní radu obnovy. Ta se stala, nechci říkat stínovou vládou, ale prostě uskupením odborníků za jednotlivé rezorty. No a od toho už byl jenom kousek k tomu přemýšlet, jak se vypořádáme s tím, že se blíží troje volby v roce 2024 – evropské, krajské a senátní – a také že pak budou následovat klíčové sněmovní volby v roce 2025.

No a protože Národní rada obnovy neměla ambici stát se politickou stranou, a dokonce došlo k odštěpení některých odborníků do JaSaNu a podobně, tak jsme se na podzim minulého roku dohodli s Kateřinou Konečnou, Ondřejem Dostálem, ale taky s Janou Turuňovou nebo Petrou Rédovou, a nakonec i s Vidlákem-Danem Sterzikem a 4. prosince 2023 oznámili vznik koalice STAČILO!. A ta ve svých prvních volbách získala 9,5 %! Proč to říkám? Protože si myslím, že to je jasný důkaz, jaký efekt má spojování. Prostě jsme se nerozhodli špatně, když jsme se pokusili dát dohromady vlastenecké národní síly. Přistoupili k nám i někteří odborníci z Národní rady obnovy, jako třeba Zdeněk Jandejsek, zemědělský odborník a bývalý prezident Agrární komory. A toho základu, který jsme v eurovolbách získali, je třeba využít. Zároveň apeluji na strany a hnutí, která chtějí kandidovat samostatně a přitom vědí, že získají 0,25 až půl procenta a víc ani ťuk, aby se nechovali vlastizrádně. Jinými slovy – aby pouze neodebíraly hlasy. V ten moment mají v podstatě jenom dvě možnosti – buď nekandidovat, anebo se spojit s někým, kdo je evidentně nad pěti procenty, a vytvořit prostě silnější vlastenecký subjekt. To je moje přání a klidně řeknu, že jsem v téhle souvislosti politický snílek. Jde totiž o to, aby v roce 2025 proti zločineckému, vlastizrádnému a tuto zemi absolutně devastujícímu uskupení SPOLU byl vytvořen silný spolek STAČILO! Musíme zahájit defializaci a právě STAČILO! má šanci být ideálním protipólem, který změní kurz a vrátí Českou republiku zpět na koleje.

Tím jsem vysvětlil, že se za svoji politickou cestu vůbec nestydím, a naopak jsem na ni hrdý. Rád stojím na pódiu s Kateřinou Konečnou a dalšími lidmi, kteří mají dneska v totální většině stejný názor jako já na většinu otázek kolem společenského vývoje. S »ódésáky«, kteří v současné době reprezentují libtardní, progresivistický směr, bych tam stát nechtěl. A proto jsem taky na 120 pódiích, kde jsme stáli při Evropské kampani, mohl říct tyto věty: »Pokud si myslíte, že je 90 pohlaví, volte SPOLU. Pokud víte, že jsou dvě, volte nás. Pokud si myslíte, že se dá válka vyhrát za tři neděle proti jaderné velmoci, tak volte SPOLU. Ale jestliže si myslíte, že je potřeba dohodnout mír, volte nás.« Takhle je to jednoduché a takhle jednoduše to chci postavit. Proti sobě stojí zlotřilci ze SPOLU a normální, vlastenecké uskupení STAČILO!. Jsem si jist, že lidi už mají dost Fialy a všech těch lumpáren. Že budou vlasteneckou alternativu ve volbách v roce 2025 podporovat a STAČILO! v nich uspěje.

Takže odpovídám finálně na vaši otázku: střídání stran je pro mě hledání. Já jsem hledač, nejsem cestovatel ani politický turista. Jsem politický hledač. Hledám politickou stranu, ale hlavně lidi, kteří mají stejný názor na rozvoj společnosti jako já a kteří mi umožňují mé sny realizovat, protože sám člověk nezmůže nic.

Kandidujete nejen do Senátu na Litoměřicku, ale i do Zastupitelstva Ústeckého kraje. A tam vnímám jednu anomálii. STAČILO! zde kromě ČSNS a KSČM tvoří i SOCDEM, tedy strana, která je liberální a jejíž předseda Michal Šmarda v minulém týdnu v rozhovoru pro CNN Prima News opakovaně odmítl spolupráci s komunisty. Jak tomu mám rozumět?

Sociální demokracie je pod vedením pana Šmardy velmi zvláštní strana, která se tváří jako liberálně progresivistická, ale hlavně nemá vyjasněnou svojí pozici a nedokáže oslovit voliče, což se ukázalo v posledních evropských volbách. Čili pan Šmarda určitě není úspěšný předseda, ale krajské volby mají svá specifika a určitá regionální témata. Zároveň je v každém kraji nějaká zkušenost s politickými reprezentacemi z minula. A právě v Ústeckém kraji vychází koalice ze zkušenosti z úspěšného spojení KSČM s ČSSD, nynější SOCDEM, které ho vedly efektivně, bez korupčních skandálů a lidem se pod nimi žilo dobře. Nyní se tedy pod vedením dlouholetého hejtmana Oldřicha Bubeníčka koalice vrací k úspěšnému modelu.

Pojďme k vaší kandidatuře do Senátu na Litoměřicku. Může vůbec STAČILO! prolomit hegemonii ODS a takzvaně velkých stran? Má levicový, či chcete-li vlastenecký subjekt šanci uspět?

Donedávna skutečně platilo, že do Senátu měla šanci velká uskupení, ať už to je ANO, nebo třeba ODS. V mém obvodu, který zahrnuje Litoměřice a Slánsko, obhajuje křeslo Ladislav Chlupáč, jenž byl zvolen za »ódéesku« a předtím dělal starostu Litoměřic. Jsem ale přesvědčen, že ta hegemonie už neplatí. Tyto senátní volby se konají v čase, kdy pro lidi skončila legrace. Z hlediska komfortu života, cen i bezpečnosti. Je tu vojenský konflikt, který naše vláda podporuje posíláním zbraní a nenápadnými krůčky typu, »kdo by byl rád v zálohách«, čímž de facto dává lidem najevo, že je schopna poslat lidi do války, která není naše. To vše lidé cítí a vědí, že volbami v takto složité době můžou velmi výrazně ovlivnit svoji budoucnost a napravit směr, kterými se naše země teď vydává.

Zadruhé tu jsou nová uskupení, která před šesti lety nevznikala a která právě na aktuální situaci reagují. A jestli byly evropské volby lakmusovým papírkem, ukázalo se, že mají sílu. Nedokážu si představit, že by před deseti lety měla nová strana rovnou 9,5 procenta. Když začínal Andrej Babiš, měl nějakých 3,7 %, Vít Bárta s »vévéčky« asi 3,1 %. A my máme skoro deset! To je důkaz, že lidé tu změnu chtějí!

A třetí důvod, proč si myslím, že mám velkou šanci na úspěch v obvodu Litoměřice, je, že Česká republika jako taková má v řadě oborů dneska už téměř terminální stav problémů. Uvedu to na příkladu Labe, které Litoměřicemi protéká. České loděnice vyrobily v historii 1200 velkých plavidel a je to největší jak producent, tak následně lodní operátor v Evropě ze všech vnitrozemských států. Všechny porevoluční vlády nějakou formou zachovaly podmínky pro to, aby tu provoz lodní dopravy mohl fungovat. Až přišla vláda Petra Fialy a loděnice jsou v insolvenci! Všechno skončilo, protože pětikoalice vůbec nechápe, co je to hospodářství. Pan ministr Kupka, který byl u mě v loděnicích, když jsem byl členem správní rady, hned dvakrát, absolutně nerozumí souvislostem dopravy. Není ve svém oboru odborně zdatný, a tak bych mohl pokračovat napříč celou vládou. Ta zdestruovala takovým způsobem i obory, které tady, můžeme říct, skomíraly, ale ještě žily. Fialova vláda je zdecimovala tak, že to lidé začínají cítit. Oni přicházejí o práci. Podívejte se, jak tady zanikají podniky těžšího průmyslu – viz Liberty. Přicházíme o identitu ve formě třeba značek, jako je třeba Benzina. Česká republika je zkrátka vyprodávaná a likvidovaná, ať už na základě globálních záměrů někoho, který řídí naše politiky, anebo jenom kvůli neschopnosti česká vlády. Každý si může vybrat, které variantě víc věří. Ale co je důležité – právě proto mohou lidi vnímat volby jako záchrannou brzdu, kde je potřeba do Senátu vybrat takové lidi, kteří budou pojistkou demokracie. A málokdo si uvědomuje, že Senát má velké pravomoce, ať už v zahraničních smlouvách nebo v otázce Ústavního soudu.

Proto je potřeba do něj vybrat lidi, co za záchrannou brzdu zatáhnou. A já – protože jsem dostal číslo 5 – říkám úplně jednoduše, že mám všech 5 pohromadě, tudíž dávám za 5 vládě Petra Fialy. A je za 5 minut dvanáct! Teď ještě můžeme za tu brzdu zatáhnout, ale pokud promarníme letošní volby a ty následující v roce 2025 do Poslanecké sněmovny, tak už zdaleka nepůjde vracet zemi zpátky na koleje tak, jak to dneska ještě pořád jde.

Narážíte tím i na korespondenční volbu?

Přesně tak, to je lumpárna a účelovka. Pokud se skutečně zaběhne a bude funkčně uznaná, tak nám tady může volit jeden milion Němců, respektive lidí ze zahraničí. Protože pokud od nás odešly tři až čtyři miliony Němců a můžeme počítat čtyři generace dozadu, tak Petr Fiala – a to před vámi prohlašuji naprosto zodpovědně – nebojuje o 30 tisíc hlasů, jak se tváří. On bojuje korespondenční volbou o jeden milion hlasů. Oni jsou si naprosto vědomí toho, že tady můžou získat své pozice nadosmrti. Ty hlasy v zahraničí mají nějaké přísliby. Petr Fiala, jak ho znám, velice intenzivně komunikuje se sudetskými Němci a mám velké podezření, že dohody, které učinil za to, že voliči zvenku budou správně hlasovat, nebudou softwarové, ale hardwarové – typu »pojďme se podívat na Benešovy dekrety«. A část mého obvodu je Úštěcko, což jsou v podstatě Sudety. Ty lidi bude zajímat, co vlastně vláda korespondenční volbou sleduje! A protože kandiduje i pan Chlupáč, je potřeba zdůraznit, že právě on pro tenhle zákon v Senátu hlasoval! Jinými slovy, vůbec nepřemýšlí o svém regionu a hlasuje tak, jak mu to Fiala řekl. Proto opakuji, že volby do Senátu jsou možností zvolit změnu, která zastaví zločince ze SPOLU.

U té otázky na vaše šance do Senátu jsem se, jak jste jistě postřehl, zamotal do otázky levicovosti, resp. vlastenectví. A díky tomu se nabízí následující dotaz: je podle vás ještě dělení na levici a pravici funkční a reálné, nebo by se více hodilo to na liberály a konzervativce, či na vlastenecké a globalistické strany?

Já mám tuhle otázku hrozně rád, často ji dostávám, a když ji nedostanu, tak si ji sám položím, abych na ni mohl odpovědět. V tuhle chvíli není levo-pravo absolutně podstatné! Klidně se přiznám, že jsem z kulacké rodiny, a když stojím s Kateřinou Konečnou na pódiu, tak si uvědomuji, že před deseti lety by to bylo jinak. Ne že bych se s ní bál na pódium, ale s jejími názory bych rozhodně tolik nesouzněl.

Ale dneska se vyvinuly problémy ve společnosti jinak než na ose levice-pravice. Absolutně prioritní je otázka progresivistická a liberální, což je cesta do pekel. Anebo konzervativní, normální, a klidně řeknu demokratická cesta, která má ve značce rozvoj, rodinu a tradiční život. A za tyto hodnoty já kandiduji do Senátu. Pro normální lidi! Lidé se setkávají s tím, že jejich děti musí číst od šesti let knížky o 79 pohlavích, které jim neziskovky cpou do škol. Obyvatelstvo je denně vystavováno uměle vytvořené představ šílené války, která nás čeká, pokud neporazíme Putina. A takové nesmysly působí škody na psychice zejména mladé generace. Ta je pod daleko větším tlakem, než jsme bývali my. A pokud teď nezasáhneme, společnost se dostane do velkých problémů. Stačí se podívat například na porodnost.

Zrovna jsem četl statistiku, kdy byly v Evropském parlamentu nastaveny parametry na podporu velkých rodin, to znamená, že například asistenti europoslanců mají možnost čerpat určité sociální dávky, když mají velké rodiny. Jenže za 20 let poté se situace vyvinula tak, že asistenti prakticky nemají žádné potomky, a teď se řeší, co s tím fondem na děti najednou dělat.

Za 20 let se zkrátka změnila struktura společnosti a vnímání toho, co je rodina, ale i dalších věcí. A já se ptám, čím to je? No proto, že tady liberální manipulátoři intenzivně pracují, mají na to neziskovky a vyvinutý systém. I proto dnes vnímám téma progresivismus vs. konzervativismus jako klíčové, ale protože chápu, že pro veřejnost to jsou možná složité termíny, tak jsem se já sám rozhodl používat výraz »normální«. A když se někoho zeptám, kolik existuje pohlaví – jestli 79 nebo dvě – pak normální člověk řekne, že dvě. Nemá s tím problém a nešpekulíruje.

Poslední věc na závěr. Vy, jakožto kritik komunistického režimu, jste nakonec, jak tady zaznělo, stanul na pódiu vedle Kateřiny Konečné. Zato prezident Petr Pavel věrně sloužil režimu před rokem 1989, a najednou udělal přesný opak toho, kde jste skončil vy. Jak si to vykládáte?

Děkuji za tuto otázku. Začnu odpovědí na to, jak vnímám fakt, že stojím vedle Kateřiny Konečné. To je ženská, která je vynikající lídr a vedla úspěšně koalici STAČILO! do evropských voleb. A co slovo vyřkne, to naprostý souhlas! Protože ona názor má.

Proč to říkám? Protože Petr Pavel názor nemá, to je základní rozdíl mezi nimi. Petr Pavel je voják zvyklý poslouchat, a proto byl vybrán. Kateřinu Konečnou si nevybral nikdo zvenku, aby tady s ní »voral« tuhle zemi. Ona prostě byla zvolena předsedkyní KSČM a má normální názory, s kterými já, jako člověk, který nepochází z komunistického prostředí, souhlasím. S Petrem Pavlem nelze souhlasit nebo nesouhlasit, protože on žádné názory nemá. Ty názory, které prezentuje, se tak často mění právě proto, že jsou tvořeny povely a rozkazy, které plní.

A já vám řeknu, pane redaktore, zajímavý příběh. Já jsem byl před cca devíti lety na jedné akci, kde mě jeden můj dobrý kamarád, pracující tehdy pro ODS jako asistent, seznámil s nějakým pánem, který se jmenoval Petr Pavel a přijel v motorkářském obleku. A kamarád asistent najednou říká: »Představuji ti budoucího prezidenta.« Já jsem se tenkrát zasmál, bodře jsme si potřásli rukou a bral jsem to jako zajímavou myšlenku, která bude mít pokračování spíš na úrovni žoviálního povídání. Vůbec mě nenapadlo, že oni už tehdy věděli, že Petr Pavel bude prezidentem!

Proto jsem po volbě v lednu 2023 na sociální síti napsal otázku, která mi připadala úplně legitimní, a reakce na ní mě utvrdila v tom, že to není jen tak všechno. Protože já jsem se zeptal, jak je možné, že ve Francii, na Slovensku a v České republice dopadly prezidentské volby ve druhém kole přesně na desetinu 58:42. Osmapadesát pokaždé získal mainstreamový kandidát a 42 ten vlastenecký. Ať už to je Šefčovič, Le Penová nebo Andrej Babiš, který jistě byl vlastenečtějším kandidátem než Petr Pavel. A vyhráli právě Pavlové, Macronové a Čaputové. Pozastavil jsem se nad tím, že ve třech zemích s různě strukturovanou společností dopadnou volby na desetinu shodně. Neříkám, že to jsou zmanipulované volby, které se musí zrušit. Jen to, že by mě zajímal názor sociologů a politologů, čím to je. Jestli tím, že společnost je už dneska všude stejná, a tudíž úplně evropská, nebo třeba tím, že média všude masírují lidi stejně. Případně jestli to je nějakým softwarem ve smyslu nastavení volebních systémů. Já tady netvrdím, že pan Novák myší ovlivňuje volby, ale říkám, že není normální, aby ve třech různých zemích dopadly volby 58:42.

A teď – na závěr – co na tom bylo zajímavé. Kromě toho, že jsem ještě ten večer byl pozvaný do DVTV k paní Drtinové a že jsem za tento postoj a za spolupořádání protivládních demonstrací byl odvolán z pozice prvního náměstka Děčína, mi zavolal jeden z nejznámějších českých sociologů, a řekl mi: »Pane Skalický, vy se mýlíte. Přece byste mohl tvrdit, že to je podezřelé, až kdyby bylo více než 200 vzorků.« A já jsem přemítal, proč se vyplatí významnému českému sociologovi volat mně a vysvětlovat mi, že jsem se mýlil, když jsem se podivoval nad tím, že ve třech státech byl stejný výsledek. Já jsem hned říkal: »Pane doktore, 200 států na zeměkouli ani není. Kdybyste chtěl dodržet, že musí být ve 200 zemích poměr v prezidentských volbách 58:42, tak bych chtěl žít v jiné galaxii, protože to by bylo úplně mimo jakoukoli představivost.«

Jinými slovy, jim se vyplatí odchytávat kohokoliv, kdo jenom takhle mikroskopicky zpochybní kroky, které jsou evidentně řízené, o čemž už jsem dneska plně přesvědčený. Viz Petr Pavel, o němž se už před devíti lety vědělo, že bude prezidentem, nebo ta obava státu, například ve formě pana Fontýna, který na nás má dohlížet, abychom neměli jiný názor. A právě proto kandiduju!

Petr Kojzar

FOTO – Michaela Szkanderová a archiv STAČILO!