Spor mezi pravděpodobným budoucím ministrem životního prostředí Petrem Macinkou, předsedou strany Motoristé sobě, a ekology pokračuje. Kromě ideových výkřiků a fanatismu některých má řadu racionálních prvků. Nechám stranou četné, někdy i starší a ne zcela jasné výroky pana Macinky, které nepřekvapivě pijí mnoha ekologům krev. Podívejme se na aktuální návrh programového prohlášení nastupující vlády Andreje Babiše (ANO 2011, Motoristé sobě, SPD).
Ze stanoviska ČSOP
Jako první se ozvala umírněná a nejpočetnější česká ekologická organizace, Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Dovolím si citovat jeho rozhodující část.
- »se znepokojením vnímá plán, podle kterého mají být v zemědělství veškeré dotace směřovány na subjekty, které ‚skutečně produkují potraviny a krmiva‘. Přitom je dnes již nezpochybnitelný význam mimoprodukčních funkcí krajiny (vodohospodářské, rekreační, biotické atd.), v civilizovaných zemích se vedou seriózní diskuse, jak vlastníkům pozemků tyto mimoprodukční funkce zaplatit, aby nebyli tlačeni do jejich omezování či likvidování skutečností, že jediný jejich příjem je z produkce. Dotace do krajiny jsou právě jednou z možností, jak tyto mimoprodukční funkce, nezbytné pro náš život podpořit. Podřídit dotační politiku v zemědělství výhradně produkci je krokem zpět o několik desetiletí.
- …nesouhlasí s tím, že by protierozní vyhláška v současné podobě znehodnocovala půdu. Dovede si samozřejmě představit i účinnější protierozní opatření, současná podoba vyhlášky je však složitě vyjednaným kompromisem, který je přes všechny problémy funkční. ČSOP rád podpoří takové změny, které skutečně povedou k vyšší protierozní ochraně půdy, takovým opatřením ale rozhodně není zrušení současné protierozní vyhlášky.
- …nerozumí útokům na neziskový sektor. Neziskový sektor v naší zemi plní mnoho nenahraditelných funkcí, přičemž každá aktivita ve veřejném prostoru je svým způsobem i ‚politická‘, protože ovlivňuje nějakou místní či širší skupinu obyvatel. Konkrétně ČSOP se stará o tisíce hektarů přírodně cenných lokalit, obnovuje zničené mokřady či květnaté louky, pečuje o zraněná divoce žijící zvířata a pomáhá jim v návratu do přírody, udržuje desítky naučných stezek, zachraňuje staré ovocné odrůdy a realizuje mnoho dalších aktivit, které kdyby ustaly, dojde ke značným, mnohdy nevratným škodám na přírodě i veřejném prostou. Zároveň však zastupuje svých 7000 členů ve 300 základních organizacích a desítky tisíc příznivců v diskusích o stavu a ochraně naší přírody a krajiny – je nepovinným připomínkovým místem pro projednávání související legislativy, má zástupce v řadě expertních komisí ministerstva životního prostředí, spolupracuje s Agenturou ochrany přírody a krajiny na vytváření strategických dokumentů a podobně. Tyto dvě stránky činnosti jsou neoddělitelné.
- …nic nenamítá proti maximální transparentnosti využití veškerých peněz z veřejných zdrojů. Není mu ovšem jasné, proč je toto zdůrazňováno opakovaně pouze u neziskových organizací, přestože příjemcem dotací (národních i zahraničních) jsou všechny subjekty od samospráv až po podnikatelský sektor.
Sporné věci stanoviska ČSOP
S velkou částí výše citovaných minimálních připomínek ČSOP se musím ztotožnit. Jsou tu ale i určité sporné věci:
1. Likvidátorská politika vůči českému výrobnímu zemědělství, vedená pětidemoliční vládou Petra Fialy pod praporem ochrany životního prostředí, s plnou podporou vládních i nevládních ekologů, je absolutně nepřijatelná. Vyžaduje zásadní revizi. Jde o to, aby se v rámci nápravy špatných rozhodnutí předchozí vlády nezničilo i tzv. ekologické zemědělství. Tuším, že vybalancovat to nebude vůbec snadné. Tím spíš, když vedení Evropské unie (EU) provozuje vůči zemědělství členských států likvidační politiků a ochranu veřejného zdraví, »prosazuje« uvolněním dovozu značně závadných potravin z Ukrajiny a států Mercosur (Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay) a že česká ekonomika je po čtyřech letech Fialovy vlády »na huntě«. Tyto skutečnosti radikální i umírnění ekologové podle všeho neberou v úvahu, což je chyba.
Samotná protierozní vyhláška je podle mého názoru nedostatečná. Mám za to, že by měla nutit zemědělce zmenšit svá pole úzkými lesními pásy na velikost do 30↓hektarů a omezit tak erozi orné půdy, zvýšit vsakovací schopnost půdy, podpořit biodiverzitu aj. Záměr zrušit protierozní vyhlášku bez náhrady je zjevně chybný. Účinná ochrana orné půdy ale vyžaduje mnohem větší hnojení statkovými hnojivy, než se dnes děje. Stavy skotu a prasat klesly na méně než třetinu roku 1989, kdy bylo hnojení orné půdy statkovými hnojivy dostatečné, navíc polovina vyprodukovaných statkových hnojiv se dnes skandálně vozí do bioplynových stanic na výrobu biopaliva bioplynu, s podporou státu a EU. Na pole zbývá tudíž méně než jedna šestina potřebného množství statkových hnojiv. Tuto idiotskou praxi je nutné zastavit, stavy dobytka, zvláště pak skotu, podstatně zvýšit a veškerými disponibilními statkovými hnojivy ornou půdu hnojit. Jinak vyplundrujeme i tu zbylou ornou půdu, co ještě máme a budeme odkázáni na žebrotu u států majících přebytky potravin. Tedy, budou-li takové, budou-li ochotné a budeme-li mít čím platit.
2. Útoky na neziskový sektor mají problém ve skutečnosti, že neziskový sektor je velice diferencovaný. K hlavním škůdcům v rámci neziskového sektoru patří politické a lidskoprávní organizace, které pod vznešenými hesly bojují v cizím zájmu za rozvrácení České republiky. Jsou tu i smutné zahraniční zkušenosti, že se jim tu a tam podařilo svrhnout zákonně zvolenou vládu. Naopak organizace působící například v sociální oblasti, jsou vysoce užitečné a zaslouží si veřejnou podporu. Prostě nelze všechny neziskové organizace házet do jednoho pytle, jak se v zoufalství nad činností těch prvně jmenovaných nejednou děje.
Složité to je i s neziskovým sektorem zaměřeným na ochranu životního prostředí. U radikálních ekologických organizací lze najít velmi problematické kampaně proti jaderné energetice, závodům na energetické využívání odpadů (ZEVO), proti produkčním zemědělcům, prosazování bezzásahových režimů ve vybraných územích i za cenu zničení podstatné části lesů široko daleko od těchto území a hlavně podporu zničující Zelené dohody pro Evropu, tzv. Green Dealu, zle připraveného programu, který slibuje ochranu stability klimatu. Vážné problémy jsou v samotné klimatické teorii v intencích velkého mezinárodního klimatického panelu (IPCC), ještě podstatně větší v teorii klimatických škod IPCC a zcela zásadní pak ve snaze je řešit Zelenou dohodou pro Evropu (srazit emise antropogenních skleníkových plynů na nulu do roku 2050 či ještě dříve za použití masivních dotací z veřejných rozpočtů a obchodu s povolenkami na emise oxidu uhličitého, do kterého navíc pustili domácí i zahraniční spekulanty). Vedení EU ho prosazuje cestou ničení ekonomik členských států EU, zvláště pak těch s vysokým podílem fosilních paliv, snižování životní úroveň jejich obyvatel (široké vrstvy obyvatel doslova ožebračuje, zatímco horních deset tisíc ještě víc bohatne), vyvoláváním energetické, potravinové a další krize. Při absenci výpočtů komplexní energetické a emisní náročnosti klíčových aktivit dochází k podivné situaci, kdy jsou podporovány aktivity, o kterých nejednou nevíme, zda vůbec přispívají k ochraně stability klimatu podle koncepce IPCC. Míra přínosu elektromobilů, větrných elektráren ad., není známa. Náhrada uhlí zemním plynem situaci dále zhoršuje, byť rozsáhlé emise metanu, provázející jeho těžbu, dále dopravu, vykazují státy těžby, nikoli spotřeby, kam patří i ČR. Skleníkové plyny totiž přispívají ke klimatickým změnám nezávisle na místě emise. Vyhnání četných výrob do zahraničí znamená pro nás sociálně ekonomickou škodu, ale pro světové klima jen, že nula od nuly pojde.
Užitek z obchodu s povolenkami na emise CO2 může mít jen zahraniční konkurence – USA, Čína, Indie, Rusko, četné státy Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Přitom i radikální ekologické organizace kromě řady zlých kampaní provádí i rozumné kampaně, jako je snaha snížit rostoucí a často nekontrolovanou chemizaci prostředí, atd.
Další problémy
Návrh programového prohlášení mluví o dlouhodobém využívání uhlí v ČR. Dosud ČR rozhodla ukončit využívání uhlí v roce 2033. Dodávám i za cenu těžké energetické krize včetně rizika, že chybějící elektřinu nám nebude mít kdo v zimě dodat. Za socialismu krátkodobý znamenalo roční, střednědobý pětiletý, dlouhodobý 15 a více letý. Dnes je užívání těchto termínů rozkolísané. Obecně jsou podstatně kratší než za socialismu. Nevím tudíž, co přesně mělo být řečeno.
Návrh programového prohlášení počítá s další intenzívní výstavbou dálnic. Problém je, že bez ohledu na zfušované posuzování vlivů na životní prostředí patří výstavba dálnic k environmentálně nejzávadnější investicím – rozsáhlé zábory půdy, těžké dělící efekty, a mocná stimulace dalšího růstu zdaleka nejzávadnější silniční dopravy – 2x až 4x. Do značné míry platí, že co se v ochraně životního prostředí podařilo jinde zlepšit, bylo znehodnoceno prudkým růstem silniční dopravy, mohutně podporovaném společností po roce 1989. Mám za to, že přinejmenším ekologická fronta musí výstavbu dálnic rozhodně odmítat, natož mlčet ke snahám ji urychlit.
Bezduchou podporu Green Dealu ukázala nedávná demonstrace na Hradčanském náměstí proti Macinkovi, na níž dominovaly protesty proti snaze revidovat Zelenou dohodu pro Evropu. Tím byl protest do značné míry devalvován. Co horšího, podporou Green Dealu se radikální ekologické organizace vyřazují z možnosti výrazněji ovlivňovat environmentální politiku ČR.
Ústavní soud zamítl stížnost některých poslanců motoristů a ANO na údajně nezákonné vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok (CHKO – Moravy a Dyje). Proces vyhlášení nové CHKO shledal v pořádku. Problém je, že jistý oligarcha tam má velké investiční záměry, a tak čert vem přírodu, kterou mají motoristé údajně rádi, a jí nově, od 1. července 2025 chránící CHKO.
Ústavní soud nedávno zamítl i žalobu ekologů na nedostatečnou klimatickou politiku ČR. Protože není příslušný zákon, není taková žaloba podle Ústavního soudu relevantní.
Jan Zeman
Nádherný rybník…