Pokud máte problémy se spánkem, možná je příčinou kontakt se spolunocležníkem, tvrdí vědci z Michiganské univerzity.
Ada Eban-Rothschildová, odborná asistentka na katedře psychologie U-M, a její kolegové sledovali chování myší při spánku v sociálním prostředí. Všimli si, že tito malí hlodavci vyhledávají fyzický kontakt před zahájením spánku a během spánku se k sobě tulí. Dále prokázali, že mazlení během spánku je vedeno vnitřní motivací k delšímu fyzickému kontaktu, kterou nazvali »somatolonging«.
Studie publikovaná v časopise Current Biology poukazuje na silnou potřebu sociálního kontaktu i u jiných živočišných druhů, než je člověk.
»Nedostatek tohoto druhu kontaktu se projevil během pandemie covid-19, během níž u lidí došlo k somatolongingu,« uvedla Eban-Rothschildová.
Mazlení během spánku se neobejde bez nákladů; myši si často navzájem ruší spánek. Podobně i u lidí není společné spaní vždy pozitivní a nespavost se může přenášet mezi partnery v posteli. Proč si tedy lidé a další zvířata dobrovolně vybírají situace, které mohou ohrozit jejich spánek? To vědci zatím nevědí.
Na druhou stranu společně spící jedinci vykazují synchronizaci v mnoha neurofyziologických ukazatelích, včetně načasování nástupu spánku/bdění a spánku REM. Ve studii vědci použili moderní bezdrátová zařízení a videozáznamy, aby mohli po dobu 24 hodin současně sledovat několik myší ve skupině.
Myši byly ochotné vzdát se svého preferovaného místa spánku, aby získaly přístup k sociálnímu kontaktu. To naznačuje, že motivace k delšímu fyzickému kontaktu je hnacím motorem chování při shlukování, uvedli vědci.
Zaznamenali také koordinaci v mnoha neurofyziologických funkcích mezi společně spícími jedinci, včetně načasování usínání a probouzení a intenzity spánku.
Pozoruhodné je, že načasování rychlých očních pohybů neboli REM spánku bylo synchronizováno u sourozenců mužského pohlaví, nikoli však u sourozenců ženského pohlaví nebo neznámých myší. To naznačuje, že vnitřní stav jedince, například pocit bezpečí, řídí míru synchronizace.
Kromě Eban-Rothschildové se na studii podíleli postdoktorandka Maria Sotelová, laborantka Chelsea Markunasová a vysokoškolští studenti Tyler Kudlak a Chani Kohtz, všichni z U-M, Alexej Vyssotski, vedoucí vědecký pracovník na univerzitě v Curychu, a Gideon Rothschild, odborný asistent psychologie na U-M. Na studii se podíleli i další autoři.
(cik)