Tak se nám ta Evropská unie krásně sjednocuje a konečně nejspíš budeme mít to, co jsme chtěli. Byť to bylo u hlasování o vstupu do EU zrovna v České republice na rozdíl od jiných států vskutku natěsno. Každopádně nyní spějeme ještě dál, jen dál, za tím modrožlutým praporem (s hvězdičkami, aby se to náhodou nepletlo s Ukrajinou…).
Evropský parlament dal ve čtvrtek jasně najevo, jaké má být další směřování EU. Přesněji řečeno, fakticky doporučil návrh na úpravu základních smluv EU, přičemž hlavní myšlenkou je, že státy pozbývají právo veta. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme se o tom bavit, ale pokud toto projde, což je více než pravděpodobné, tak Radě Evropy už budou naše názory naprosto u víte čeho.
Jenom pro příklad, co to bude technicky znamenat. Když se třeba většina rozhodne, že v České republice se nebudou pěstovat brambory, tak tomu tak prostě bude. Když se EU za nás rozhodne, že můžeme přijmout milion migrantů, hups, máme je tady. A pochopitelně nějaké veto Maďarska na sankce pro Rusko, aby náhodou Maďaři neměli levnější plyn a nemuseli ho překupovat přes lipskou burzu, také nepřipadají v úvahu…
Zkusme si pak třeba představit hypotetickou situaci, že většina se rozhodne, že třeba takové Dánsko už nesmí lovit ryby – to tvoří mimochodem obrovskou část jejich rozpočtu. Tož, co se stane? Dánsko samozřejmě bude nejprve protestovat, pak zkusí vystoupit z EU, jenže co když mu to většina odmítne? Prostě s EU na věčné časy a nikdy už jinak. Rozpoutá snad kvůli tomu Dánsko proti EU válku – prakticky vlastně v tuto chvíli už občanskou?
Zlí jazykové tvrdí, že po prohrané druhé světové válce Německo vzdalo ovládnutí evropského prostoru vojensky, avšak záložní plán existoval… Ale to jsem odbočil, to s tím pochopitelně nemá nic společného.
Jinak mne zaujal proslov lidovce Pavla Bělobrádka na sudetoněmeckém(!) sjezdu minulý týden. Sudetské Němce v něm ujistil, že Česko bude nadále intenzivně spolupracovat s Německem a že Praha ve vztahu k Německu a sudetským Němcům přes všechna vzájemná příkoří hledí do budoucnosti. Především pak ale zmínil, že přeci nejsme Češi a Němci – jsme Evropané!
Však v pořádku, vždyť v jednotě je síla. Jenom mám pocit, že pro každého jiná. Celá Evropská unie se očividně vyvíjí tak, že budeme jedna velká krásná rodina a rozlišovat se budeme pouze třeba historickými národními kroji při nějakých svátcích. I když, i to by vlastně většina v Radě Evropy v zájmu zapomnění na identitu mohla zakázat. Co kdyby měl někdo náhodou pestřejší kroj?
O co se ale »většina« určitě nepostará, je to, aby se náhodou vyrovnaly platy a podmínky pro všechny… on ten chudší střed a východ Evropy, který pro ten Západ montuje a zajišťuje mu v mnoha ohledech jeho luxusní standard, se totiž té většině takhle hodí. Takže zůstane tam, kde je. A přehlasovat to už jen tak nepůjde…
Tomáš Cinka
Má pravdu ten Cinka! A pivo bych si dal taky!