Když v nezašpuntované lahvi nebo ve skleničce necháte šampaňské chvíli odstavené, takříkajíc vyperlí – prostě bude bez bublinek, anžto vybublinkuje. Když ovšem necháváte nezavřenou moji srdcovku (obávám se, že perlit nepřestane ani co by zavřená…), toliko Markétu PA – lhostejno, jak dlouho – ona vám bude perlit dál a dál a vytrvale a vytrvale. Ta prostě šumí snad i ve spánku. Teď zase bublinkovala ohledně migrantů. Že prý »za přístup k uprchlíkům nás obdivuje celá Evropa,« šuměla v podcastu Marie Bastlové na Seznamu.
Moje milá bublinko,
vy máte obrovské štěstí, že už nežije doktor Štrosmajer. Sestra Huňková by vám jistě pověděla, jak s ní vyběhl, a to Martička byla proti vám Einstein v sukni.
A co naši občané, ti vás také tak obdivují? Předsedáte straně, jejíž předvolební preference se standardně pohybují kolem pěti procent, často i pod touto hranicí, nutnou ke vstupu do Poslanecké sněmovny. Táži se navýsost logicky – jménem koho vynášíte tyto soudy? Jménem těch plus mínus pěti procent, a to kdo ví, zda vůbec, neboť o těchto průzkumech vím své.
Kdybyste v posledních volbách nepodvedli občany a vaše »spící« TOP 09 kandidovala sama samotinká, ani pes by po téhle knížecí partaji neštěkl a o vás bychom dávno neslyšeli.
Když budu mít početnou rodinu kdesi na vesnici a do rodinného domu ubytuju cikány, kteří tam v noci dělají bordel, poněvadž nemají kde spát, a v důsledku toho nastane klid, starosta mně taky napíše děkovný dopis, jak mě za přístup k cikánům obdivuje celá obec, že lidi se konečně vyspí a že na kraji mě dávají za vzor. Akorát moje vlastní rodina po čase vyběhne se mnou, neboť jí ničím život – jako vy, drahá Markéto, nám.
My s vámi, milá šuměnko, taky jednou škaredě vyběhneme. Jednou těm vašim prasárnám přece musí být konec. Ono totiž nic netrvá věčně – ani láska k jedné bublince.
Pavel Votruba