Hoši od bobří Stoky

V pamětech čs. prezidenta armádního generála Ludvíka Svobody Z Buzuluku až do Prahy se na s. 40 dovídáme o protifašistické činnosti jeho rodiny během německé okupace: »…Tam se setkal se čtrnáctiletým chlapcem Josefem Dvořákem. Stručně mu vysvětlil: U Svobodů je gestapo, musel jsem uprchnout. Dovedeš mlčet? Chlapec prohlásil, že ví, co je to mlčení, protože je skautem. Výborně, řekl mu Ryš, já byl v Ostravě oblastním náčelníkem skautů. Podali si ruce a mladý Josef Dvořák o této epizodě až do konce války nikomu nic nepověděl. Ani svým rodičům. Četaře Ryše pomohl tenkrát zachránit a s ním i mou rodinu.«

Gazdík, Farský, Jurečka i Hladík jsou skauti, snad Junáci. Složili skautský slib: »Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plniti povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním.« Co takový slib v praxi znamená, lze dobře pochopit z angažmá Neka v kauze Dozimetr a Petra Hladíka v případu Stoka. Prostě skauti jsou součástí organizovaného zločinu. Ale slouží-li Pravdě a Lásce, proč podporují Rakušana?

Proč podporují vládu nejednající podle skautských zákonů. Že by v tom byly dotace? Inu, mlčení, to je to, co dělá českého skauta skautem.

Jan Klán