Jsme svoloč, chátra, tedy podle těch vyvolených. Nesmíme dovolit, aby nám dál vládla lůza, podle těch schopných, vzdělaných, moudrých, lepších lidí, jak jsme si mohli přečíst nebo zaslechnout ve většině médií. Je prý třeba vypracovat další scénáře, jak žít s vládou lůzy, a nenechat jí, aby zemi zlikvidovala, volá nositel Ceny Ferdinanda Peroutky, etnický Rus a komentátor Mitrofanov a při tom zároveň varuje před babišovskými fašisty a ruskými barbary. Do toho si téměř s pláčem stěžuje exministryně Decroix, jak je to možné, že jsme pustili ke kormidlu tuhle svoloč.
Jejich stoupenci tam na Staroměstském v desetitisícových počtech volali po nových volbách a inzerovali své odhodlání něco udělat, aby se to změnilo. Plánují, že by se nějakým pražským parlamentním fíglem znovu chopili moci a zcela demokraticky zlikvidovali opozici, případně uskutečnili Vaculíkovu vizi z Dvou tisíc slov? Proč ne? Pokusy udolat vládu neustálými obstrukcemi mohou leckoho znejistit a třeba i část poslanců ANO přetáhnout, jak si vysnili, do svého tábora. Pak by prý místo Okamury v čele Sněmovny stál Vít Rakušan.
Také slovenská cesta, jež sice nedopadla podle přání opozice, by tu byla. Útok na Fica v Handlové však naštěstí nevyšel. Nechce se mi ovšem věřit, že by mohlo dojít až na majdanský střet. Nemáme takové tradice jako postbanderovští Ukrajinci. Nepochybuji však o tom, že se všichni protibabišovští extrémisté navždy vytratili.
My, kteří jsme měli dost předchozí vlády, jsme tedy svoloč. Na Staroměstském byla vyřčena či namalována na poutačích ještě expresívnější slova. Volby prý vyhráli socky, proruští švábi, dezoláti… Divím se proto Vítu Rakušanovi, že se chce za této situace dostat mezi parlamentní elitu, že touží po zvolení místopředsedou Sněmovny. Necítí v tom ponížení? Stát se pouhým jedním z řady za Tomio Okamurou? Zařadit se tak mezi chátru? Být na jeho místě, hrdě bych funkci, kdyby mně ji náhodou nabídli, odmítl. To by bylo chlapské, že pane učiteli (profesore) němčiny a dějepisu z kutnohorského gymnázia.
Ta vláda chátry, nevzdělanců vylézajících z děr, jak jednou v jiné souvislosti řekl Václav Havel, se rozhodla napravit to, co Fialova pětikoalice zkazila. Jenže do cesty se jí stále staví neřešené nebo špatně řešené problémy, které jí tu zanechala předchozí vláda vzdělanců.
Vzdělanců? Lepších lidí? Tolik expresívních slov jsem při demonstracích z minulých let neslyšel, ani tolik osobní nenávisti od inzerovaných nejschopnějších, nejvzdělanějších, nejpříkladnějších, nejmorálnějších a nejinteligentnějších. Když si ovšem proberu seznam předchozích ministrů, pak se nemohu nezeptat, zda bývalý ministr financí, jinak elektrotechnik vzděláním a programátor praxí věděl víc o financích, než vysokoškolsky vzdělaná absolventka studia v oboru státní správy a dlouholetá ředitelka finančních úřadů? Zda bakalář z oboru teritoriální věd ze Sociální fakulty UK bez praktických zkušeností znal víc při nástupu do funkce, než absolvent magisterského studia a pracovník kanceláře Václava Klause s diplomovou prací zaměřenou na mezinárodní vztahy? Pokračovat lze i dál. Jen ještě jeden příklad. Týká se šéfa životního prostředí. Aplikovaný informatik a projektový manažer odpovídající v minulé vládě za tento resort neměl asi blíže k této problematice, než designér vzděláním, magistr z University College Prague a europoslanec z Výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu.
Ne, ve vzdělání a zkušenostech rozdíl nebude. Ten bude jinde. Ani ono často vyslovované slovo morálka bych sem nepletl. Nevím, zda morálnější byl přezdívaný Don Pablo, než amatérský automobilový závodník, který se před časem pubertálně vyslovoval přes mobil. Také náš nejpřednější generál, kvůli němuž bylo zorganizováno poslední staroměstské show, svými přechody zleva doprava, od komunistů k liberálům, od jedné přísahy ke druhé, opačné, si se svou morálností a svými často rozdílnými tvrzeními moc starostí nedělá.
Je tedy možné rozdělit obyvatelstvo naší země na schopné, vzdělané a demokraty, a ty druhé nazývat neschopné, nevzdělané, fašisty (viz Mitrofanov) a svoločí (paní Decroix)? Těch epitet, která provázela celé minulé období a směrovala cíleně k tehdejší opozici, k dnešnímu vládnímu týmu, protože nabízela jiná řešení, bylo nemálo. Namísto argumentů k ní směrovaly urážky – dezoláti, parta z Václaváku, putinovští nebo proruští švábi, zombíci, svině, bolševici, dezinformátoři, zrádci, senilní socky… dnes se slovník pětikoalice rozšířil o slova svoloč a chátra. Jde o inteligenční posun. Dozvěděli jsme se totiž, že dřívější vládní strany, dnešní opozice, umí už i další výraziva.
Chápu, že musí být stresující, když z výsluní člověka přesunou do hlubokého stínu. Je frustrován a hledá příčinu. Je-li rozumný, přizná si chyby a udělá vše, aby se neopakovaly, není-li rozumný, obviňuje ze svého neúspěchu kde koho, nezamýšlí se nad svými problémy a útočí na druhé. To je omluvou jeho neschopnosti. Je přitom dokonce připraven na uskutečnění té nejhorší pošetilosti, jen aby se znovu uchytil nahoře. Tak ostatně také vzniká i velká část zločinů a kriminálních činů.
Dnešní opozice se tedy nepoučila. Proto kope. A uráží. Expresívní slova však nic nevyřeší. Stejně jako afektované projevy samozvaných nebo poražených méně schopných politiků, kteří si mysleli, že jsou vůdci. Naopak. Dokáží jen zavřít dveře k jednáním. Někdy však svým vystupováním dokonce otevírají vrátka k neuváženým činům. Pak už ovšem začíná truchlohra pro všechny zúčastněné strany.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.