Výčet historických úspěchů českého a československého veslování je poměrně bohatý. Největšími klenoty v jeho medailové sbírce jsou především tři zlata z olympijských her. To první získala 23. července 1952 v Helsinkách čtyřka s kormidelníkem ve složení Karel Mejta, Jiří Havlis, Jan Jindra, Stanislav Lusk a Miroslav Koranda. O osm let později pak v Římě dominovala mezi dvojskify posádka Pavel Schmidt, Václav Kozák a v roce 2012 v Londýně se mezi zlaté veslaře zařadila i první žena – Miroslava Knapková na skifu.¨
V Helsinkách v roce 1952 česká čtyřka s kormidelníkem doslova šokovala celý sportovní svět. Svědčí o tom i to, že pořadatelé s jejich úspěchem vůbec nepočítali a neměli připravenou československou hymnu. Do Helsinek se česká posádka, která začínala na třeboňském rybníku Svět, kvalifikovala bez jakékoliv větší pozornosti. Mladá posádka neměla příliš zkušeností, vždyť nejstaršímu Mejtovi bylo 24 let, Lusk s Jindrou byli dvacetiletí, Havlis devatenáctiletý a kormidelník Koranda teprve sedmnáctiletý. Navíc trénovali bez odborného vedení.
V závodě ale předvedli jedinečný výkon a cílem projeli s více než třísekundovým náskokem před favorizovanými švýcarskými i americkými veslaři, které udolali mimo jiné i díky ostrým změnám tempa. A to je kromě nezkušenosti tížil ještě jeden hendikep – jeli totiž na staré těžké lodi, která prý v Praze po válce zůstala po německém klubu Regatta.
V roce 1953 získala čtyřka ve stejném složení jako v Helsinkách zlato na mistrovství Evropy v Kodani. O rok později na ME v Amsterodamu byla třeboňská posádka s novým kormidelníkem Radomírem Plškem třetí, poté se cesty veslařů rozešly. Jindra, Lusk a Koranda přesedli do osmiveslice, která mimo jiné vyhrála ME 1956 na jezeru Bled a v roce 1960 na OH v Římě, byť již v pozměněné sestavě, ale stále s Jindrou a Luskem, dojela pro bronzovou medaili.
(koz, čtk)