Pavel byl na sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů. Ať si byl, tohle mě nezajímá ani málo.
Čím mě ale znovu vytočil, bylo jeho permanentní šíření poplašné zprávy o imperiálních ambicích Ruska. To už je vážně kolovrátek, to je diagnóza. Zároveň však i doložení onoho známého rčení, že totiž stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ony imperiální ambice Ruska působí jako zaklínadlo. Ony se prostě jen konstatují. Bez jakéhokoli důkazu. A lid tohle baští k snídani, obědu i večeři a ještě si u toho slastně pomlaskává.
Jeden příklad za všechny. Jistý Petr Mach na Novinkách v diskusi na dané téma napsal: »Vážený pane prezidente, přijměte vyjádření úcty za Vaši službu vlasti. Stojíte v čele národa jako symbol naší státnosti, kontinuity a společných hodnot. Vaše role vyžaduje nejen rozvahu v dobách klidu, ale především pevnost a odvahu v časech nejistoty. Oceňujeme Vaši snahu reprezentovat naši zemi s důstojností a hledat cesty k porozumění mezi lidmi. Přejeme Vám mnoho sil, jasnou mysl a neutuchající energii při naplňování Vašeho odpovědného mandátu pro blaho nás všech. Ať se naší zemi pod Vaším vedením daří.«
Pevný, to on Pavel je, akorát že vždycky jen v souladu s režimem, který zrovna vládne. Mezi změnou režimu měl však pauzu, kdy ona pevnost sice ochabla, ale jen na chviličku, než opět začal chodit do »posilovny« – jen tu »posilovnu« vyměnil. A zase se zpevnil.
O té JEHO pevnosti věděl své už Marcus Aurelius: »Život se podobá zápasu. Musíš pevně stát a bez zakolísání přijímat nečekané rány.«
Když pro Pavla ta nečekaná rána v listopadu 1989 přišla, neřekl bych, že zrovna stál pevně. Ani do pozoru se nezvládal zpevnit, anžto ještě nevěděl před kým. Potom co vyměnil tu »posilovnu«, už zase jo, ale v tom mezičase to s ním jak s kusem hadru flákalo ode zdi ke zdi.
A propo – slyšeli jste při nedávné diskusi s občany Litomyšle jeho vizi o vzniku Spojených států evropských? AE NEWS k tomu poznamenal: »Všechny tyto pokusy mají za cíl jedinou věc – přenos zahraniční, daňové, fiskální a bezpečnostní politiky z dikce národních vlád na Evropskou komisi, resp. v budoucnu na Evropskou federální vládu. Abyste totiž pochopili, Evropská komise je stejně jako Lisabonská smlouva rovněž jen dočasná, jako dočasný orgán, než se přejde k federalizaci EU.« To je ten hlavní cíl Londýna a jejich světových sionistů zajišťujících tzv. globalizaci Evropy. A právě proto prezident Petr Pavel vypustil v Litomyšli při diskusi s občany ten názor, že by měly vzniknout Spojené státy evropské (United States of Europe – USE), protože podle jeho názoru k tomu stejně dojde, buď s námi, nebo bez nás.
VIDEO – ZDE
Jan Čech

Tento básník Milan Uhde je taky pevný v názorech. V současné době podepsal zvací dopis pro Sudetoněmecký Landsmanschaft a zve Sudeťáky zpátky do rozbitého Československa.
Musím konstatovat, že báseň Milana Uhde vůbec není špatná a Uhde se nemá za co stydět. Jen si ale myslím, že oslavovaný Klement Gottwald by Sudeťáky do Československa určitě nezval, tak jak je sem volá Milan Uhde.
…………………
Do bitev půjde před řadami
Báseň Milana Uhde – úmrtí Klementa Gottwalda
Milan Uhde
(14. 3. 1953)
Jedenáct hodin s věže Víta
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá…
A opět slzou vlhne zrak.
Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve vískách.
Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet větru nepíská,
sestřička sedí nakloněná…
Tu tíhu chvíle sotva znáš.
Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí dětský pláč.
Jak bych šel nyní Prahou potmě
a večer voní po kvítí.
Pohlédnu na Hrad: v Jeho okně
už zhasli, zhasli, nesvítí
a černý večer přelaskavý
bdí jako matka u syna.
Ověnčen kvítím první slávy
hospodář tiše usíná,
jak lehá otec ustaraný.
A pevně stojí jeho lid.
Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip.
Do bitev půjde před řadami.
Ubohý ruský kolaborante, neustále jen citující z nezpochybnitelných ruských AE News, vy snad nejste v plivání na prezidenta jako kolovrátek?
A už vůbec nechápu, jakou mentální smyčkou dospělo to nevzdělané stvoření k názoru, že Londýn, který z EU vystoupil, usiluje o vytvořeni Spojených států evropských.