Možná jste se také zasmáli bonmotu: »Kdo potřebuje Senát? No přece senátoři.« Vyjadřuje mínění řady lidí, že horní komora Parlamentu je zbytečná a nestojí za to se o senátní volby zajímat. Jenže ti, kdo této iluzi podlehnou, neúčastí v těchto volbách potrestají nikoli senátory, ale sami sebe. Už se mlčí o tom, že Senát by měl být pojistkou demokracie, jako jsme slýchali v jeho počátcích. V současnosti se z něho totiž stala pouhá pojistka vlády.
Zákony schválené Sněmovnou s převahou poslanců za vládní pětikoalici jím procházejí hladce. Když už to bije moc do očí, vyrobí se nějaký mediální spor, který rychle utichne. Výsledek je ale stejný. Pokud nás rozhořčují některé vládní legislativní kroky, které jsou necitlivé k velké části obyvatel, mírně řečeno, neměli bychom zapomínat na jedno. To, aby takové zákony vstoupily v platnost, umožňuje současné složení Senátu. Pravicová většina v něm poslušně zvedá ruce, aby si Fialův kabinet mohl dělat, co chce. Chybí tam ostré opoziční hlasy, které by tuto situaci vzájemného souznění většiny senátorů a ministrů bouraly.
Spisovatel Karel Čapek k událostem v roce 1918 napsal, že prostí lidé vytvořili stát pro svou potřebu. Toto výročí oslavujeme, ale platí tato myšlenka i dnes? Stále mají prostí lidé hlavní slovo? Mohli by mít. Pokud se nevyšachují sami. Třeba tím, že se nezamyslí, na koho by se mohli v Senátu spolehnout. Pokud ze zvyku nevhodí do volební schránky některého politika spojeného s pravicí, mají možnost rozhlédnout se jinde. Před šesti lety se v některých volebních obvodech stalo módou volit tzv. nezávislé. Jenže na kom či na čem? Každý politik přece má názory, na nichž je závislý. Jestli je v předvolební kampani neodhalí nebo zakrývá jinými hesly, může voliče po nich čekat nepříjemné překvapení.
Kandidáti ovšem spoléhají na to, že o hlasování v Senátu se bude málokdo zajímat a média mu věnují pozornost jen zřídka. Takže mají vlastně volné ruce. Nikdo je nekontroluje. To třeba Vojtěch Filip, který kandiduje za KSČM, má jinou výchozí pozici. Rázem by se ocitl pod drobnohledem členů a funkcionářů své strany. A jistěže i občanů z volebního obvodu číslo 14. Za důvěru, kterou by mu dali, by očekávali, že bude hájit jejich zájmy. Můžeme si tedy vybrat zkušeného politika a právníka, který se neuzavře ve skleníku Senátu a bude nadále žít mezi námi a našimi problémy.
Petr Braný