Výskyt a šíření nepůvodních, potažmo invazních druhů rostlin i živočichů má neblahé dopady na původní druhy a představuje globální problém. Vedle přeměny a úbytku přirozeného prostředí patří k hlavním faktorům ohrožujícím stávající biologickou rozmanitost původních ekosystémů. Invazního mývala severního zaznamenali nedávno v přírodním areálu Zoo Ostrava, který je útočištěm pro řadu volně žijících organismů, kde plení vzácné vodní živočichy, a páchá tak nezvratné změny.
Původní domovinou mývala severního (Procyon lotor) je Severní a Střední Amerika. Stálým členem fauny se tento zástupce medvídkovitých šelem postupně stal i na dalších místech po celém světě, včetně naší přírody. Někdo by mohl namítnout, že šelmy u nás přece běžně žijí a do naší přírody patří. »Avšak mezi kořistí a šelmami, které zde žijí tisíce let, se vyvinula určitá rovnováha. Tato rovnováha zajišťuje, že jak predátor, tak kořist vedle sebe přežívají, aniž by existence jednoho druhu ohrožovala přežití jiného druhu. Něco jiného ovšem je, když se do přírody přičiněním člověka dostane druh, na nějž místní druhy zvyklé nejsou. Pak už k rovnováze vůbec nedochází a invazní druh zapříčiní když ne úplnou likvidaci, tak značné snížení počtu druhů, jimiž se živí,« vysvětluje Otakar Závalský, který má v ostravské zoo na starosti biodiverzitní opatření.
A to je i příklad mývala severního, který byl ve 30. letech 20. století vypuštěn v Německu. Dnes jich tam žije 1 milion a úspěšně se šíří do dalších států Evropy včetně České republiky. Přispívá k tomu i skutečnost, že v nově obsazovaných oblastech nemá přirozené nepřátele jako v Americe, kde jej loví puma, vlk či rys. Mýval je vysoce inteligentní všežravec, který si potravu opatřuje jak ve vodním prostředí (k tomu mu slouží naprosto výjimečný hmat v prstech nohou), na zemi, kde vybírá hnízda všech druhů ptáků zde hnízdících, tak i na stromech (jedná se o vynikajícího lezce, který plení hnízda ptáků od pěvců po dravce a sovy). Pokud se mývali nastěhují do měst, není pro ně problém usadit se v jakkoli vysokých komínech a zde odchovat mláďata. Ve městech se pak běžně živí i odpadky, které vybírá z odpadkových košů. Problematické je i to, že může přenášet nejrůznější nemoci.
I ostravská zoo už zakusila, co dovede mýval. Nedávno se jich do rozlehlého přírodního areálu několik nastěhovalo. »Ještě než odhalila jejich přítomnost fotopast, věděli jsme, že se tu vyskytují díky nálezu stovek rozlámaných ulit škeblí říčních (Anodonta anatina), které do té doby obývaly potok Korunka protékající naší zoo. Na několika stovkách metrů byly tyto škeble, které jsou důležité např. i pro udržování čisté vody, úplně vyloveny,« řekl Závalský.
Škeble říční patří v evropské přírodě k ohroženým druhům. V Červeném seznamu je zařazena v kategorii zranitelný (Vulnerable). Zoo považuje tuto skutečnost za obrovskou ztrátu. Totéž dokáže udělat mýval i s raky a dalšími vodními živočichy.
Je smutné, že ani po takových negativních zkušenostech, jako bylo například vysazení králíků divokých v Austrálii, nelze zabránit tomu, aby lidé opakovali ty stejné chyby, které měly a stále mají za následek přírodní katastrofu. Ačkoliv jde o nerovný boj a je zřejmé, že mývalů severních se u nás nikdy zcela nezbavíme, budeme usilovat o ochranu původní biodiverzity v souladu s našimi zákony.
Zoo Ostrava v minulosti mývala severního chovala, ale jeho chov ukončila už před 15 lety. V souladu s posláním moderních zoologických zahrad se prioritně zaměřuje na chov ohrožených druhů. »Ochrana přírody a záchrana ohrožených druhů je pro nás prioritní. Aktuálně chováme přes 440 druhů zvířat, z nich je bezmála třetina ohrožena vyhubením, tj. v kategoriích Vulnerable (zranitelný), Endangered (ohrožený) a Critically Endangered (kriticky ohrožený). A je mezi nimi i šest druhů zvířat a jeden poddruh, které byly v přírodě již zcela vyhubeny,« uzavírá ředitel zoo Jiří Novák.
Více informací o problematice invazních druhů rostlin i živočichů v české přírodě je na stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK).
(mac)
FOTO – Zoo Ostrava/Pavle Vlček