Novým, v ostravské zoo doposud nechovaným druhem, je kolonok. Lasicovitá šelma původem z Asie. První jedinec tohoto ne příliš často chovaného druhu je k vidění v komplexu Vadtha ni – Chrám gibonů, v expozici po veverkách šedobřichých, jejichž chov byl v zoo naopak ukončen.
Samce kolonoka (Mustela sibirica) získala ostravská zoologická zahrada z německé Zoo Erfurt. Kolonok je zástupcem čeledi lasicovitých (Mustelidae), který v historii zoo doposud nebyl chován. Čtyřletý samec je k vidění v upravené expozici v expozičně-chovatelském komplexu Vadtha ni – Chrám gibonů, kde nahradil veverky šedobřiché. Pro chov veverek se tento prostor ukázal jako problematický, proto se zoo rozhodla pro změnu druhové skladby. »Chov veverek šedobřichých byl v této expozici dlouhodobě problematický a neudržitelný. I přes četné změny se expozice pro tyto hlodavce ukázala jako nevhodná. Kolonok je oproti yzvíře, kterému naopak můžeme poskytnout optimální podmínky. Jedná se o druh, který dobře zvládá zimu, proto by mu také naše expozice měla vyhovovat. Zatím pobývá v horním patře expozice, časem mu zpřístupníme i spodní část,« vysvětluje důvody pořízení nového druhu zvířete Matěj Vrúbel, inspektor chovu šelem v Zoo Ostrava.
Přirozený areál rozšíření kolonoka zahrnuje střední a východní Rusko, Mongolsko, Severní a Jižní Koreu, Japonsko (Hokkaido), Čínu, sever Indie, Bhútán, Nepál, Laos, Myanmar, sever Thajska a severní Vietnam. Byl také zavlečen na některé japonské ostrovy. Obývá lesy, lesnaté stepi a hory. Další stanoviště, kde se kolonoci mohou zdržovat, zahrnují okolí řek, bažin a oblasti s hustým pokryvem vegetace poblíž lidských sídel a polí. Živí se převážně lovem malých savců (hlodavců, pišťuch), ale v jeho jídelníčku se objevují také obojživelníci, ptáci, vejce, ryby a bezobratlí. Požírá i plody. Aktivní je především v noci a za soumraku. Přes den většinou odpočívá v dutinách pod kořeny, v kmenech stromů, upravených norách po hlodavcích, pod skalními převisy apod. Žije samotářsky, interakce mezi samcem a samicí probíhá především v době rozmnožování, tj. koncem zimy a začátkem jara. Mezi samcem a samicí je výrazný váhový rozdíl, samci váží od 650 do 820 g, samice jsou zhruba o polovinu lehčí (360–430 g). Po 33–37 dnech březosti rodí samice od 2 do 12 mláďat.
Kolonok je především pozemní zvíře, ale umí skvěle šplhat, a také plavat. Dle Červeného seznamu IUCN je klasifikován jako druh málo dotčený (Least Concern), nicméně kolonoci jsou často loveni pro jejich srst používanou v oděvním průmyslu. Občas bývají pronásledováni jako škůdci, neboť jsou schopni ulovit domácí drůbež. Většinou jsou však tyto šelmy vnímány pozitivně, neboť regulují stavy volně žijících hlodavců. »V evropských zoologických zahradách je tento taxon chován poměrně vzácně. V současné době čítá evropská populace 47 zvířat v 17 institucích. I proto bychom se rádi tomuto druhu věnovali, neboť u takto rychle se rozmnožujícího zvířete může při malé velikosti populace velmi rychle dojít k vymizení z lidské péče,« dodává Vrúbel.
(mac)
FOTO – Zoo Ostrava/Enrico Gombala