Zdejší přísloví praví: »Za vším hledej čerta a ženskou!« Tak je to i u Čertovy skály, co se pne na levém břehu nad Berounkou v jejím křivoklátském údolí, v centru samotné chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Skal se stejným pojmenováním je v Čechách víc. K této se vztahuje pověst, provázející její vznik, která vypráví o tom, kterak v Kouřimecké rybárně, známé z povídek Oty Pavla, žil rybář se svou krásnou dcerou. Slíbil ji čertovi a oplátkou za to mělo být, že když do rána, než zakokrhá kohout, postaví most přes Berounku, tak ji dostane. Ten čert. Samozřejmě. I pozoroval rybář čerta z protějšího Čertova Luhu, a když viděl, jak rychle čert pracuje a jeho díla přibývá, dostal strach. Běžel pro lucernu, postavil ji do kurníku a kohout zakokrhal. Čert zmizel, ale zůstal po něm rozestavěný most. Ten dnes připomínají dva mohutné bloky Čertovy skály. Čert zase jednou dostal na frak!
Ale co když to bylo úplně jinak? Ta skála je stará přes 600 milionů let a tehdy lidští rybáři ještě nebyli a nebyly tehdy také ryby. Na rozdíl od čertů. Ti už tehdy byli! A protože byli, dovolili si hodně, a to vytvořit geologický podklad a nejen Křivoklátska.
Geologický podklad zdejšího území je součástí souvrství hornin mladších starohor, které zde tvoří levobřežní část údolí Berounky. Výrazný skalní útvar Čertovy skály je tvořen starohorními vulkanity, souborně označovanými jako spility, a s nimi sdruženými vulkanickými brekciemi, které tvoří vlastní, morfologicky nejnápadnější části skály. Na některých místech skály vystupují odkryvy spilitů (hornin příbuzných čedičům), vyvinuté jako typické polštářové lávy. Zaoblené tvary polštářů vznikly při tuhnutí řídké lávy na mořském dně, kde se kolem pomaleji chladnoucích center tvořily rychleji ochlazené, koncentricky uspořádané zóny. Lávy tvořily na mořském dně rozsáhlé příkrovy, které často dosahovaly mocnosti několika desítek metrů. Skalní stepi jsou porostlé teplomilnou flórou, nápadná je zejména tařice skalní.
Nejen kvůli mimořádně významným geologickým jevům na skále samé, ale také kvůli mimořádně vzácným rostlinám a živočichům, kteří se zde vyskytují, je Čertova skála přírodní rezervací již od roku 1949. Přístup k ní je možný ze silnice, která vede přímo podél řeky Berounky a dále i na vrchol, kde se nachází vyhlídka s výhledem do okolí přírodní rezervace i do samotného srdce chráněné krajinné oblasti, vyhlášené v roce 1978, a dnes kontroverzně připravované jako národní park.
Čertova skála se skládá z několika kolmo vystupujících stěn a tvoří tak nejmohutnější přirozený skalní stěnu tvořenou spility v celém Českém masivu. Na skalních útvarech můžeme nalézt fragmenty reliktních borů a acidofilní rozvolněné doubravy, na mírnějších útvarech černýšové dubohabřiny a ve vlhkých žlabech suťové javořiny. Převážnou část Čertovy skály pokrývají habrovité a zakrslé doubravy. Na skalních stepích nalezneme teplomilné druhy rostlin, jako jsou koniklec luční, tařice skalní, kostřava walliská, bělozářka větvitá, rozrazil klasnatý, kavyl Ivanův, bělozářka liliovitá, třemdava bílá, hvězdnice chlumní. Tyto stepi jsou také ideální místo pro růst skalniček, jako jsou netřesky, rozchodníky a lomikameny. Můžeme zde také nalézt ve stinných spárách kapradinku skalní. Nalézají se zde i vzácné druhy hub.
Z bezobratlých živočichů zde můžeme nalézt stepní plže zrnovky žabernaté, plže vřetenatky obecné a vřetenatky lesklé. Z hmyzu se zde vyskytuje mnoho teplomilných druhů. Mezi nevýznamnější patří otakárek fenyklový a otakárek ovocný, dále saranče modrokřídlá i kudlanka nábožná a mezi pavoukovci stepník rudý. Z plazů se zde může vyskytovat ještěrka zelená, která má v Česku svou největší lokalitu v údolích řeky Berounky mezi Týřovem, Křivoklátem a Nezabudicemi. Z ptáků tu hnízdí výr velký, který je na zdejším území ohrožený, a poštolka obecná. V nedávné minulosti zde bylo také hnízdiště sokola stěhovavého.
Jak vidíte, ti čerti z dob před 600 miliony lety tady vytvořili opravdu krásný podklad pro rozmanitou nynější přírodu a měli bychom být jim za to vděčni. Že jsme si však my, lidé, vytvořili postavu nevděčného rybáře, je naše lidská věc. Stejně jako to, že po tak vzácné přírodě mohou lézt horolezci, což jim umožňuje i tzv. ochrana přírody, a ničit tu nádhernou přírodu bez uzardění, a ještě cynicky tu vyhlašovat národní park, to může dokázat skutečně jen dnešní člověk.
Václav Ziegler