Ani jsem tomu nemohl uvěřit! Na »motýlím keři«, tedy přesně na jeho květu se letos několikrát objevil u nás vzácný batolec červený (Apatura ilia), což je nápadný druh denního motýla z čeledi babočkovití. Je zajímavý tím, že podle úhlu dopadu slunečního světla se barva jeho křídel mění z hnědé přes fialovou až na jasně kovově modrou a zpět. Je rozšířený téměř v celé Eurasii, ale je skutečně vzácný. V Česku jen zřídka vystupuje do nadmořských výšek nad 600 m. Více na východ je hojnějším druhem denních motýlů, směrem na západ je vzácnější. V Čechách se vyskytují dva druhy batolců, vedle toho červeného i batolec duhový, který je stejně vzácný.
V přírodě lze vidět batolce červeného od června do srpna. Je jednogenerační s částečnou druhou generací v srpnu až září. Létá hlavně na lesních cestách, na okrajích smíšených lesů, ve vlhkých údolích a na zarostlých pasekách. Asi je u nás to vlhké údolí, nebo mu »motýlí keř« mimořádně voněl. Ráno létá pomaleji, přičemž rád sedá na zdechliny, trus zvířat, hnijící ovoce a celkově mokrá místa, hlavně okolo kaluží a mokřin. Přitahuje ho i lidský pot, a proto si někdy sedá i na upocené ruce. Později, v odpoledních hodinách, poletuje v korunách stromů. Protože žije skrytě, lze jej vidět jen zřídka. U samečka lze pozorovat jistý stupeň teritoriálního chování, proto na místě jeho výskytu obvykle nacházíme jen jeden exemplář. Obvykle vidíme jen samečky, protože samičky se zdržují výš v korunách převážně listnatých stromů. Létají málo, a to převážně v odpoledních hodinách. Někdy vydrží sedět celé hodiny v koruně stromu. Batolec červený je dobrý letec, a proto migruje i na větší vzdálenosti.
Samička klade vajíčka na listy živných rostlin, hlavně vrb. Vajíčka jsou olivově zelená až žlutavá, válcovitého tvaru. Housenka se vyvíjí od července na vrbě jívě, vrbě popelavé, vrbě ušaté, vrbě křehké a také na osice. Copak vrby, ty u nás n a dvoře rostou u jezírka, jenže to bylo letos téměř bez vody a tak se domnívám, že k nám přiletěl od Ledňáčkového potoka. Přezimuje ve jako housenka druhé generace, kdy je asi 1 cm dlouhá a je zbarvena černohnědě. V tomto období je obvykle připředená k větvičce nebo listu. V dubnu začne být znovu aktivní a svléká se. Po tomto svlečení je zelená, žlutě zrnitá, se šikmými žlutými pruhy na bocích, modrými výrůstky na hlavě a dvěma červenými hroty na análním článku zadečku. Housenka po 4. svlékání se zakuklí, většinou v červnu, pod listy, zavěšená hlavou dolů. Kukla je bledě zelená s dvěma hroty na hlavě. Zpravidla bývá přichycená k větvičce. Dospělec je motýl s rozpětím křídel 50 až 60 mm. Typická forma má na líci křídel bílé skvrny na tmavě hnědém až černohnědém podkladu. Sameček má kovově modrofialové zbarvení vrchní strany křídel, které se mění podle úhlu dopadu světla. Samičce toto zbarvení chybí a bývá obvykle většího vzrůstu.
I když je v České republice chráněn zákonem jako ohrožený druh, nedojde-li k omezení vhodných biotopů, nehrozí v nejbližší době, že by vymizel. A kdyby se to stalo, byla by to veliká škoda!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora