Zase se rozjel spor o vlajku Ukrajiny. Byla na »múzeu«, už tam není. Sundali ji kvůli prezentaci jedné výstavy. Výstava skončila, »prápor« však ředitel Národního muzea (NM) Lukeš zpět nepověsil.
Jakýsi spolek Kaputin ji tam chce opět pověsit a dělá kolem toho dusno. Já bych o téhle pitomosti ani nepsal, ale když jsem si to na novinky.cz přečetl, zaujaly mě dvě věci. Tou první je jasná výhružka řediteli NM – cituji: »Rozhodnutí o vlajce je sice na řediteli Národního muzea, toho však může ministr kultury odvolat.« Takže asi odvolá, ještě ten starý, ten Baxa, zvláště když pověšení podporuje i Rakušan. Toho studentíka…, co diriguje Kaputina. Jak že to říkal Mirek Štěpán v listopadu 1989 v ČKD o těch dětech, co nikde na světě neodvolávají prezidenty? Vzpomínáte? Měl velkou pravdu soudruh Štěpán. No nic, uvidíme, zda Lukeš vyměkne nebo ho Baxík sejme…
Druhou věci, co mě usadila ke klávesnici, jest obsah této citace: »Upozornit na aktuální výstavu je pro každé muzeum určitě důležité. Upozornit na bezpráví na spojenci a vyjádřit mu solidaritu vyvěšením jeho vlajky je podle mě jednoznačně důležitější,« postavil se čelem k problému ministr vnitra Vít Rakušan.
To slůvko, co mě irituje, jsem vyznačil tučně – spojenec. Boha ti jeho, Ukrajina a spojenec České republiky? V čem jako? Spojenci, pokud mně ještě rozum slouží, si přece pomáhají navzájem, ne? Jestli mně to uniklo, jistě mně odpustíte, ale nám Ukrajina snad někdy v čemkoli pomohla? Tohle není žádné hraní se slovíčky. Čistě oficiálně vzato, to zaprvé: ČR je členem EU a NATO, případně V4, Ukrajina nikoli, tudíž se táži, kde a v čem toho spojence, to spojenectví hledat? Jinak řečeno – z pohledu mezinárodně-právního žádný takový spojenecký svazek NEEXISTUJE!
Když už se tady bavíme o tom spojenci, krásně to napsal polský historik Henryk Wisner: »Politik, který předpokládá, že spojenci budou jednat v souladu s naším zájmem a ne s vlastním, není politik.« Je buď blb, nebo zrádce, dodávám já.
Abychom to k tomu ukrajinskému spojenci měli komplet (jakože zadruhé), ani byznys s touhle veskrze zkorumpovanou zemí nás neživí. Jo, my živíme Ukrajinu, a to tak, že třeba zdravotní pojišťovny si hrůzou rvou vlasy, akorát se o tom všichni bojí mluvit, poněvadž tohle téma je absolutní tabu – nesrovnatelně větší, než když ho na Nově uváděl Roman Šmucler… Tak, tak, přátelé.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.