Poté, co byla v roce 2011 zavražděna tehdy nejprodávanější česká spisovatelka Simona Monyová, kterou sprovodil ze světa její manžel Boris Ingr, vyšla spousta článků v novinách a časopisech, televize odvysílaly řadu reportáží. Na této mediální smršti se zásadní měrou podílel spisovatelčin blízký přítel a spolupracovník, zpívající spisovatel a novinář Richard Sacher, taktéž pocházející z Brna, ale působící v hlavním městě. Byl totiž jediným mediálně známým »pojítkem« mezi pražskými novináři a informacemi o životě a smrti spisovatelky, jejíž soukromý život byl pro většinu redaktorů neznámým pojmem. Před pár dny měl v kině Lucerna předpremiéru seriál Monyová, na níž Richard Sacher chyběl, což nás poněkud udivilo. Proto jsme ho kontaktovali a požádali o následující rozhovor.
Jak to, že jste nedorazil do Lucerny? Byla tam spousta lidí, kteří Simonu nikdy nepoznali osobně, ale zrovna vy jste tam chyběl.
Nepozvali mě…
Jak je to možné?! Blízký přítel a dlouholetý spolupracovník, který pomohl médiím i vyšetřovatelům objasnit řadu souvislostí a který figuroval ve většině článků a reportáží, a nebyl pozván?
Na to se neptejte mě. Tvůrci seriálu a jejich PR tým zřejmě došli k názoru, že odkaz Simony Monyové je aktuálně v jejich rukou, tudíž se na mě vykašlali. Poněkud paradoxní je skutečnost, že mě před pár lety kontaktovala skupina redaktorek s tím, že chystají námět a scénář k televiznímu seriálu o Simoně Monyové, a požádaly mě o schůzku. Pozval jsem je do kavárny v knihkupectví Academia na Václavském náměstí, kde mi sdělily, že četly moji knihu o Simoně. Při té příležitosti se mě ptaly na další zajímavosti z jejího života, naší spolupráce a přátelství. Od té doby jsem je už neviděl a nikdo jiný se mi neozval ani mě nekontaktoval.
Není vám to tak trochu líto?
No, co na to říct. Asi jen to, že nevděk světem vládne. Spíš použiju slova mojí kamarádky, kterou jsem potkal před několika měsíci a která na mě vyhrkla následující informace: »Byla jsem na natáčení seriálu Monyová a je mi z toho na blití. Podle mě je to od nich strašná sviňárna. Ukradli ti téma a úplně tě z toho vynechali!« To řekla ona, já si o tom myslím svoje. Připadám si podobně jako trojnásobný Český slavík Dalibor Janda, kterého v posledních letech nezvou na galavečery spojené s vyhlášením aktuálních Českých slavíků. Vstupenku dostane kdejaký influencer nebo kamarád pořadatelů, ale jeden z mála dosud žijících vítězů ankety na ni »nemá právo«…
Druhý den po smrti Simony Monyové se vaše tvář v souvislosti s ní objevila snad všude. Jak k tomu došlo?
Zavolal mi redaktor ze serveru Novinky.cz a zeptal se mě: »Hele, nebyla to ta, jak ti křtila knihu v Celebrity Café?« Řekl bych, že tato věta vysvětluje mnohé… Nicméně – krátce po našem telefonátu vyšel na Seznamu velký článek, který nahradil strohou informaci o tom, že byla zavražděna spisovatelka Simona Monyová, která napsala tolik a tolik knih. Četlo ho několik milionů lidí, záhy mi začala volat další média, před barákem jsem měl televizní štáby. Tohle trvalo několik dní v kuse, v trochu menší míře se to táhlo pár týdnů. Hlavní problém byl v tom, že klíčová pražská média Simonu téměř neznala ani navzdory tomu, že se její knihy výborně prodávaly. Neobrážela pražské večírky, tudíž se o ni novináři nezajímali. Jejich zájem spustila až Simonina smrt.
Proč jste Simonu v Praze víc nepropagoval za jejího života?
Snažil jsem se, jak to jen šlo, v rámci svých možností samozřejmě. Většina médií je bulvárních a raději píší o notoricky známých tvářích včetně různých zkrachovalců, feťáků a příživníků, než o lidech, kteří tvoří hodnoty. Pokaždé, když se konala akce, kde byla Simona hlavní hvězdou, nepřišli skoro žádní novináři. Nezajímala je. Tohle se dělo v Praze i v Brně, byl jsem hodněkrát u toho. Ale ve chvíli, kdy jsem uspořádal večírek, na který jsem pozval vícero celebrit, pár novinářů přišlo a Simonu nafotili v hloučku známých lidí. Když Simona zemřela, novinář z Novinek si vzpomněl, že to »možná byla ta, jak mi křtila knihu společně s různými herci a zpěváky«. Jinými slovy – její vražda byla spouštěčem toho, že se o Simonu najednou začali všichni zajímat a kdekdo byl neuvěřitelně chytrý…
Jak to myslíte?
Někteří bulvární novináři umějí být značně mstiví až zákeřní, když nedocílí svého. Chytí vás za slovo a všechno překroutí jen proto, aby se vám pomstili. Vybraným médiím jsem odmítl dát jisté informace, a tak za trest napsali, že hlavní vinu za smrt Simony nesu já, poněvadž jsem o všem věděl a nezachránil jsem ji. Různé deníky a časopisy to od sebe začaly opisovat, jelikož jim to zvýšilo prodejnost. Skutečnost byla taková, že ve chvíli, kdy Boris Ingr v Brně nečekaně zavraždil svoji ženu, já byl v Praze. Aniž bych cokoliv tušil, řešil jsem pracovní záležitosti se svým kolegou v Café Muzeum nedaleko stejnojmenné stanice metra. Jen pár metrů od místa činu se v osudný okamžik nalézala Simonina rodina, která si tam údajně opékala špekáčky, ale za všechno jsem prý mohl já!
To je samozřejmě nesmysl. Rodina Simony Monyové vás v tomto ohledu mediálně nepodpořila?
Ne. Asi jim vyhovovalo, že lynčují mě, a mezitím řešili dotisk Simoniných knih, protože začaly jít na dračku. Nezastal se mě vůbec nikdo, spíše naopak…
Několik týdnů po smrti Simony Monyové jste napsal knihu Simona Monyová – Život a smrt. Bylo to z vypočítavosti?
Ne. Krátce přede mnou narychlo napsala knihu o Simoně jakási slečna, která ji v podstatě neznala. V tomto případě bych se k vypočítavosti přikláněl…
V mém případě to bylo tak, že se mě můj vydavatel zeptal, zda dám dohromady knihu o Simoně, a já to neodmítl. Hlavním důvodem byla křivá nařčení a urážky, která jsem se o sobě dočítal v médiích a na sociálních sítích. Cítil jsem potřebu se bránit, neměl jsem jinou možnost. Napsal jsem, jak to vše bylo doopravdy, a knihu jsem doplnil našimi společnými fotografiemi.
Vydělal jste na ní hodně peněz?
Publikace vyšla v omezeném nákladu a pokryla mi pouze náklady na její tvorbu a na nový mobil, poněvadž ten svůj jsem na dlouhou dobu poskytl vyšetřovatelům vraždy. Kromě toho jsem začal spolupracovat s nadací zabývající se osvětou v oblasti domácího násilí, což byla činnost, na které jsem logicky nevydělal vůbec nic, naopak jsem s tím měl nemalé náklady. Moje kniha o Simoně je už dávno vyprodaná a žádný dotisk nebyl ani nebude. Co se týče prodeje Simoniných knih, který se ve velkém rozjel po její smrti, z toho jsem neviděl ani halíř, přestože jsem Simonu mediálně proslavil. Takže tu vypočítavost hledejte někde jinde…
Marcela Špičková
FOTO – archiv Richarda Sachera