Zrazuje ministr Macinka své voliče?

Bylo by velmi zajímavé objektivně zjistit, jak vnímají voliči Motoristů náhlou aktivitu ministra Macinky vůči Ukrajině.

Mnoho lidí vnímá Motoristy jako pokus o návrat k pragmatickým kořenům klausovské ODS. I proto jsou bráni jako potenciálně největší konkurent ODS, která se mezitím posunula k progresivnímu liberalismu bidenovsko-leynovského střihu a od Starostů nebo TOPky se liší jen osobními charaktery čelních představitelů.

Od klausovské ODS – Motoristů by nikdo nečekal, že první zahraniční cestou jejich předsedy a ministra zahraničí bude zrovna Ukrajina. A to záhy po té, co se její velvyslanec, ne zrovna diplomaticky vyjádřil na adresu předsedy Poslanecké sněmovny Okamury.

Představitelé Motoristů dlouhodobě určitě nebyli nakloněni politice prezidenta Putina, ale snažili se i o střízlivý odstup od Zelenského režimu. Snaha o vnímání širšího kontextu konfliktu a nepodléhání černobílému vidění je učinila terčem všech mainstreamových rusofobů, kteří je šmahem zahrnuli do jimi označované široké skupiny Putinových pomocníků.

Předpokládám, že snaha o vyvážený a racionální pohled na proxy válku na Ukrajině byla jedním z důvodů, proč ve volbách oslovili celkem slušný počet voličů. Tedy s ohledem na krátkou historii strany.

Dnešní postoje ministra Macinky tak mohou být pro řadu jeho voličů zarážející. Není určitě špatně udržovat i s ukrajinským režimem dobré vztahy, stejně jako se všemi zeměmi, se kterými nás něco pojí.

Ministr Macinka označil Ukrajinu za našeho spojence, což je zavádějící. Ukrajině pomáháme v situaci, kdy byla napadena, ale nejsme vázáni nějakým spojeneckým závazkem. Je to jen naše dobrá vůle.

Našimi spojenci jsou země sdružené v NATO a EU. Ostatní země mají být našimi dobrými obchodními partnery. Mluvit o Ukrajině jako o našich spojencích vytváří podobný, byť mírnější dojem, než jsou slova premiéra Fialy, že jsme ve válce.

V podobném duchu jsou překvapivá další slova ministra Macinky – Ukrajina už udělala ústupky ve snaze dosáhnout míru a teď je na Rusku, aby taky ustoupilo. V první řadě je dost nepřehledné, který a čí mírový návrh ze strany kolektivního Západu nyní platí a zda je Ukrajina skutečně připravena ho dodržet. Pokud platí to, že na Ukrajině mají být rozmístěna vojska států NATO a kolektivní Západ bude navíc vydržovat – vyzbrojovat 800 000 ukrajinských vojáků, pak je jasné, že s tím Rusko nikdy nebude souhlasit. Protože jeho důvodem války je právě neúčast Ukrajiny v NATO.

Ukrajina odmítá podstoupit Rusku jakékoli území a to již Rusy obsazené bude brát jako vynucený a dočasný stav. Tedy vlastně zakonzervovaný, ale stále doutnající konflikt. To není žádný ústupek, ale přijetí reality jaká v současné době existuje. Navíc jde o rozbušku pro budoucnost.

Ministr zahraničí Macinka tak svými prvními kroky nenaplnil očekávání svých voličů a celkem nepochopitelně sklouzává k pozicím fialovského mainstreamu, i když s mírnějším výrazivem.

Předně se na Ukrajinu měl vypravit až po té, co by navštívil naše přímé sousedy a skutečné spojence. Určitě by stálo za to před tím navštívit i USA. Ukrajině měl zdůraznit, že jí pomáháme a pomáhat budeme, i když ne ze státního rozpočtu, ale nikoli jako spojenci, ale jako země, která vnímá její těžkou pozici.

V neposlední řadě měl Ukrajincům dát jasně najevo, že v našem zájmu je urychleně ukončit válku a obnovit vzájemně výhodné obchodní vztahy s Ruskem. Vše jiné nás poškozuje a strpíme to jen proto, že soucítíme s lidem Ukrajiny. To ovšem nelze očekávat do nekonečna.

Ministr Macinka propásl svoji první velkou šanci a bude zajímavé, zda toho využije premiér Babiš, aby ukázal, jak se tvoří rovnovážná zahraniční politika.

Jiří Paroubek