Jedno ne až tak známé české přísloví říká, že »Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou«. Dovolím si aktualizovat… »Hloupost a pýcha na jedněch horách rostou.« Na těch Kavčích, v budově Česká televize.
Když jsem si přečetl pondělní stávkovou strategii zaměstnanců ČT (minutové zpoždění začátků pořadů + stávkující v černém ohozu… to tu již bylo), ona hloupost a pýcha z toho přímo čiší. A propo – v téhle zemi se nikdy neumělo stávkovat. To řečeno obecně. Proboha, koho zajímá nějaké minutové opoždění pořadů? Stávka přece musí jít na dřeň. Zavřu krám a neotevřu ho, dokud mé požadavky nebudou splněny. Tečka. Tohle lechtání je k čemu? Né že bych té stávce fandil, nicméně tato strategie jest totálně jetá. Navíc celá stávka jako taková, bez ohledu na onu strategii, je pyšná (nad nás není!), nadutá, nabubřelá a za vzorec vnímání její nutnosti je mediálně prezentována Praha coby po léta stát ve státě. Jo, Prahu ta stávka zajímá enormně, ale čím dál všemi směry od Prahy, tím je tamním lidem ukradenější, pokud o ní vůbec vědí.
Já sice v Praze žiju, ale napříč republikou mám všude možně desítky a desítky kamarádů, které toto dění naprosto míjí. Ti moji kamarádi zase mají své kamarády a více méně nikdo žádnou Českou televizi neřeší a hlavně ji k životu nepotřebuje. Neteoretizuju, často s nimi na toto téma diskutuji. No, diskutuji, to je silné slovo, protože můj pokus o debatu oni po pár slovech utnou s jasným sdělením… »jdi s tím do hajzlu, koho to zajímá…«
Dovedu si živě představit, jaká mediální masáž nás čeká od dnešního rána. Kam se hrabe legendární fotbalový masér Eda Poustka… Psychologové tomu říkají efekt nadměrné sebedůvěry, kdy se nadhodnocuje skutečný význam toho či onoho. Základní otázka, kterou psychologie v této souvislosti po léta zkoumá, zní takto: Jak někdo, kdo se chová tak hloupě, může zároveň oplývat takovým sebevědomím? Nejsem odborník, odpovědět neumím, ale ta otázka je relevantní a míří i na Kavčí hory.
Dušan Sedlák