S pobavením sleduju, kterak se česky píšící média vymezují vůči voličům politických subjektů opozičním a těm jediným správným vládnoucím.
Příznivci KSČM a později ANO se podle nich rekrutovali z lidí nad hrobem a z blbců, takto důchodců a lidí nevzdělaných. A opačně – ti, kteří bez bázně a hany odevzdávali a odevzdávají své hlasy zrádcům českého národu, byli mladí v rozpuku až věku středního = úspěšného podnikatelského ducha a samozřejmě totálně vzdělaní – minimálně středoškoláci, častěji vysokoškoláci, přirozeně absolventi polistopadového euroatlantického školství.
S tímto bezprostředně souvisí i druhý takový fenomén, takříkajíc »zdravý-polomrtvý-mrtvý«. Protože »našim« euroatlantickým médiím není sympatický Trump, řeší se čtyřiadvacet hodin denně jeho skvrny a nemoci pod těmi skvrnami se skrývající. Do tohoto šuplíku se dále řadí Putin, jenž je podle oné mediální žumpy prolezlý smrtelnými chorobami skrz naskrz – zrovna dneska jsem četl avízo, zda si čtenáři všimli podezřele vrávoravého postoje ruského gosudara při posledním setkání s novináři – a rovněž Lukašenko, kterého před časem v podstatě už pohřbili. Shrnuto a podtrženo – každý, kdo vybočuje z jasně daných linií, prostě a jednoduše umírá v přímých přenosech. Ostatně i Zeman sem patří.
A naopak – když byl dědek Biden »mrtvý« v každém svém veřejném verbálním vystoupení, např. Fiala to po návštěvě Bílého domu dementoval s tím, že Joe je v perfektní kondici a pálí mu to jako málokomu. Poté, co se skončením jeho mandátu vylezlo přímo od Američanů najevo, že dědek byl absolutně mimo celé volební období a že administrativu řídila de facto jeho »mama«, kluci a holky od euroatlantických klávesnic najednou zapomněli, jak se zapíná počítač… Ticho po pěšině, ovšem nikoli ono ticho, které dle rčení léčí, ale spíš nasírá – mě určitě.
Je to asi tak, že když chcete coby veřejný činitel mediálně žíti, musíte s euroatlantickými vlky výti. Jinak jsme mrtvý/á muž/žena.
Robert Fish