Takový to byl týden

Nějak se v tom dnešním světě přestávám vyznávat. Obdivuji se absolventům pražské fakulty sociálních věd, jak lehce jsou schopni reagovat na vše, co se děje. Mluvit na jakákoli témata je obdivuhodné. Dobře je to jejich profesoři naučili. Při tom tu máme už po staletí teologickou fakultu, kde rétorika patří mezi ty nejpřednější předměty. Nebývala však tématem studia na jiných fakultách naší prestižní univerzity. Tam se učívala fakta a ne mlácení prázdné slámy. Jak vidno, nyní je tomu jinak. Prostě řečeno: modernizujeme se. Stačí umět toho druhého ukecat, že tráva je modrá a on to bude rozhlašovat dál. Tomu se říká pokrok.

Svět je plný rozporů. Na Ukrajině se stále bojuje, i když prý vbrzku, jak prohlásil Dmytro Kuleba, bude podepsána dvacetibodová smlouva (nebo údajně dvě smlouvy) Ukrajina – USA – Rusko. Evropa u toho nemá být. Proč také? Jen prudí.

Zato v Perském zálivu a v Arabském moři je množství amerických lodí, jako na Václaváku turistů. Míří sem další a další plavidla US Navy. Jen tak pro nic za nic? Tomu by snad nevěřil ani Pepek Vyskoč svého času, kterého masožravé rostliny při jedné expedici asi sežraly. Měl špatný konec. Plakali všichni psové… Haškologové by nám to jistě blíže osvětlili.

Ve světě se to tedy vaří. Kanadský ministerský předseda je zván prezidentem Trumpem jen guvernérem a přitom Kanada je stále ještě samostatný stát, venezuelská prezidentka prý v zemi bude vládnout jen potud, pokud bude poslouchat moudré rady amerického prezidenta. Poslouchá. Proto podepsala dekret o prodeji státních ropných společností do soukromých rukou. O víc přece Trumpovi a naftobaronům z USA nešlo.

V Grónsku je sice zatím klid, ale zájem o nerostné bohatství ostrova ze strany Američanů neutichá, jen se o nějakou tu minutu odsunuje. Prý však je už na světě nástin smlouvy, který Američanům dává práva nejen tady těžit vzácné suroviny, ale i kontrolovat, zda vytěžené nemíří do Číny nebo do Ruska.

Kuba dostala za úkol najít nového vůdce, který by plnil rozkazy z Bílého domu. Pokud by tam někdo chtěl dovézt naftu, pak běda mu. Sankce by následovaly a při nich by zřejmě nezůstalo. Tabáková a třtinová pole lákají. Americká Chiquita Brands International je připravena na sebe převzít odpovědnost. Ostatně, proč by z nich měl navždy mít prospěch ostrov ležící devadesát mil od Floridy a ne Američané? Řekněte: proč?

V Číně se zase měl připravovat vojenský převrat, v němž údajně měla prsty CIA. Vyměnili tam několik generálů a je klid. Přesto se prý schůzka Si – Trump na podzim bude konat, i když s těmi odvolanými generály, kteří údajně měli nahradit Sia, se ke smůle Američanů už nepočítá.

Neměli bychom zapomenout ani na to, že v sídle amerického prezidenta, v Bílém domě, byla vyvěšena velká fotografie Trumpa s Putinem. Vyfotografovala to jedna italská novinářka. Nebránil jí nikdo. Skoro jako by si to Trump přál. Anebo že to opravdu chtěl, jako vzkaz Evropanům? To ovšem je pro paní von der Leyenovou velká rána. Její foto se tam totiž nepodařilo umístit a ona při setkáních s americkým prezidentem byla přece vždycky tak půvabná.

Do toho všeho se zapletla i naše malá kauza Pavel – Macinka. Tu bude dokonce řešit policie a znovu se kvůli ní zbytečně sejde Sněmovna, aby si poněkud pofoukali své bolístky lídři poražených z parlamentních voleb. Svrhnout vládu se sice nepodaří, ani zajistit pro Rakušana místopředsednické místo ve Sněmovně, ale bude se zase dlouho řečnit a bude u toho Česká televize. Ano, je to Boží dopuštění, jen Boha v tom nehledejte.

Vysvětlení, jak ve světě dál, není jen v Radě míru, kterou vymyslel Trumpův tým. Možná prezident samotný. Odpovídá to jeho egu. Jde však náhodou o báječný nápad. Kdo do ní byl pozván a vstoupí, zaplatí miliardu dolarů do americké kasy. Pak bude mít právo něco říct nahlas, ale jakýkoli nápad stejně bude schvalovat předseda, tedy Donald Trump. Ta Rada ovšem bude časem o všem rozhodovat, protože »největší nebezpečí není Čína a Rusko, ale OSN a NATO«, ta nová náboženství, jak nám sdělil sám velký Donald.

Pokud jde o zmíněný pakt, tedy o Evropu, jež se ho stále drží, pak vše bude odpuštěno, když budou evropské země ve velkém množství kupovat americké zbraně a zkapalněný plyn. Za předraženou cenu. Cenu přece určuje prodejce, a když kupující nemá právo výběru, pak nechť platí. Výsledkem bude, že ubyde v Americe nezaměstnaných a jak známo ten, kdo má práci, nezlobí. A… Evropa to všechno stejně zaplatí. Jak jsem se dozvěděl z televizního pořadu paní Jílkové, už nebudou na vyzbrojení stačit tři procenta HDP, ale správné bude vyčlenit na tento účel až procent deset. Možná potom bude každý mít doma alespoň jeden Ruger 57 či M14. Vše vyrobeno v amerických zbrojovkách. Náboje vyzkoušené na Ukrajině budou ovšem také české provenience, takže proč bychom si měli stěžovat? Ne každá země bude mít právo na takový obchod.

Pokud jde o OSN, tak se, alespoň podle mužů Donalda Trumpa, brzy sama zruší. A Evropská unie? Prý v ní jde všechno moc pomalu. Proto by měly rozhodovat ty státy, které jsou ekonomicky nejsilnější, tedy Němci, Francouzi, Španělé, Italové, Poláci a Nizozemci. Proč Poláci? Proč ne? Co kdyby jim to přece jen umožnilo připojit si Königsbergsko, dnes ještě nazývané jako Kaliningradská oblast? Možná i ukrajinský Lvov s Haličí a Volyní, možná i Zakarpatsko. Mají přece tak úspěšné politiky, jako jsou velký europafil Tusk a Sikorski (ano ten pán, co prohlásil, že Osvětim osvobodili Ukrajinci). Konečně by vzniklo Velkopolsko a možná, že by tomu bylo jako kdysi za Boleslawa Chrabrého. Jen tu Moravu bychom mu asi nedali.

Proč byli vybráni právě Nizozemci, nevím. Snad proto, že generální tajemník NATO Rutte je odsud? I to je zdůvodnění. A ostatní nevyjmenované státy? Budou poslouchat. Naše minulá vláda k tomu měla nakročeno. Také generál v.v., co sídlí na Hradě, nějakou formu odnárodnění prosazuje. Ví, že malé celky rovná se malá disciplína. Jeden čehý, druhý hot. Disciplína musí být. Lidé bez disciplíny, jsou lidé bez disciplíny, jak správně v jiné souvislosti řekl Josef Švejk. Někdo musí proto velet a ostatní zase poslouchat. Pohov! Volno! Zpívat! Nechápete? Nemusíte. Unie mající konečně plné velení vás to naučí a ještě jí poděkujete. Pryč s nějakými partikulárními či národními právy! Jsme Evropané. Evropa je naše vlast! Vždyť bez ní bychom byli jen jednou bludnou kometičkou ve Vesmíru a Rusové by vás mohli spolknout jako malinu, a my malina nejsme. My jsme, nebo bývali jsme, křemen. Bude-li každý z křemene, bude celý národ z kvádrů. Pardon. Správně mělo znít: Bude-li Evropa z křemene, bude každý z nás částí podstavce pro sochy našich vítězných vůdců. Za to stojí se uskrovnit a předat moc těm nejlepším. Jinak by z nás byly jen křemínky vyplňující díry v rozježděné silnici a uznejte, že je lepší být v podstavci, než abychom se stlačovali pod tíhou pneumatik.

Takový to byl týden, doba odpočinku motorkáře Pavla kdesi ve Španělsku.

Jaroslav Kojzar