Karel Havlíček Borovský kdysi napsal: »Nechoď, Vašku, s pány na led, neboť mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme.« Zdálo se, že jde o všeobecně platnou moudrost. To platilo dlouho. Pak ovšem přišla doba, jíž dnes někteří nazývají »sametovou« či »pravdy a lásky«, jiní »devadesátkami«, v nichž se mohlo všechno a další třeba »návratem vlády kapitálu« a všechno bylo postaveno na hlavu. I to Havlíčkovo varování. Příkladem budiž Bolek Polívka.
Dlouho jsme mohli váhat, zda oblíbený herec patří mezi tváře Fialova týmu. Nevystavoval navenek svou nenávist k minulosti a nějaký ten vtípek na dobu předlistopadovou se bral jako součást dnešního folklóru. Kdo občas alespoň slovem nerejpne, nemá nárok na dobré role a nemá přístup na obrazovky dobře honorující České televize. To každý pochopí. Nestal se, jak jsme si dlouho mysleli, protagonistou některé z pěti koaličních stran. Takže patřil, alespoň si to mnozí z nás mysleli, mezi slušné lidi, které nelze vinit z toho, že by podpásovkami chtěli získat nějaký ten bod navíc. Pak však přišly bratislavské protificovské demonstrace. Údajně za to, aby premiér a jeho strana nevedly zemi na východ a aby Slovensko nebralo levný ruský plyn a pomáhalo Ukrajincům se zbraněmi a municí. Také ono totiž patří k Západu a Západ, to je tolik, co spasení. Na tribuně se objevil Ivan Trojan – Anděl páně a v cizí zemi pochválil cizí demonstranty, z nichž údajně nemalá část byli Ukrajinci. A mezi lidmi se dokonce v jakémsi tažení ulicemi ocitl i Bolek Polívka. Prošel prý Michalskou branou, neví, zda se zastavil u malých františkánů a obalen jako hrozen vína zamířil to k Redutě. Chyběl jen švejkovský vozík a výkřik Na Bělehrad. Pardon, tam ne. Jinam.
Konečně Polívka veřejně proklamoval svůj názor a ČT, předem jistě informovaná, nám ho zachytila ve skoro boží zlobě. Od té doby nebylo co skrývat. Do náruče herce padá role za rolí.
Proč o tom píši? Protože úplně potřel starý vzkaz Karla Havlíčka. Dokázal, že neplatí, když se jde s pány na led. Že spisovatelův aforismus je v době »pravdy a lásky« úplně postaven na hlavu a měl by správně znít: »Spěchej herče s pány na led, sloužit stojí za to, pohladí tě, pocelují, k tomu dají zlato.« Že je to hloupost? Že něco takového v naší demokratické republice možné není? Omyl. Také jsem si to myslel. Mýlil jsem se však.
Před několika dny dvacet devět členů vládnoucí koalice města Brna (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti a SOCDEM) schválilo soukromému Divadlu Bolka Polívky angažujícímu se pro Občanskou demokratickou stranu dotaci ve výši 16 miliónů korun na uměleckou činnost a 8 miliónů na letní scénu na Kraví hoře. Proti se postavili zastupitelé za ANO, Zelení, Žít Brno a další. Loni byla schválena i dotace ve výši asi dva milióny. Kromě toho město za vedení primátorky právničky Markéty Vaňkové (ODS) dodatečně zaplatilo opravu divadelní scény herce Polívky a v náhradním pronajatém městském prostoru odpustilo nájem. Žádné další divadlo nebo kulturní zařízení podobnou dotaci a úlevy nedostalo. Přitom brněnská divadelní scéna není jen Polívkovo divadlo. Také druhé soubory dosahují významných domácích i zahraničních úspěchů. Jenže Bolek Polívka otevřeně před minulými volbami deklaroval svou sounáležitost s ODS a při zahájení letošní kampaně Občanských demokratů patřil mezi její prominentní hosty.
Kráčet ve šlépějích anebo dokonce v jedné řadě s vládnoucími politiky se tedy dnes vyplácí. Karel Havlíček Borovský, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, by se divili, ale jestliže by jako kdysi stáli i dnes na jiných pozicích než současní mocní, pak si mohou být jisti, že by si na ně nikdo ani nevzpomněl.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.