Výstavba bytů v Praze je prakticky zastavená. Piráti svého času slibovali dvacet tisíc bytů – a to nebylo dávno.
Z kraje roku 2023 se konala diskuse ve Slovenském domě na téma bydlení, kde vystoupil radní Adam Zábranský. Ten mluvil o připravené koncepci výstavby pod vedením Pirátů. Na můj přímý dotaz, kolik sociálních bytů se tedy za toto volební období skutečně postaví, odpověděl: »Když to půjde dobře, tak dvě stě až tři sta.«
Realita tedy je, že původní slib dvaceti tisíc bytů se smrskl na dvě až tři stovky. V rámci kampaně se budeme ptát, kolik bytů skutečně za ty čtyři roky vzniklo. Dnes jsme stále v nižších stovkách.
Kde je problém? Nejen legislativa
Často se říká, že za problémy může ministr Bartoš – kvůli nepovedené legislativě a digitalizaci stavebního řízení. Jenže problém není jen ve stavebním zákoně. Jde i o samotný průběh výstavby a schvalovacích procesů. Změny územního plánu trvají běžně 10 až 15 let. Stavební povolení také není otázka měsíců, ale let.
Jako architekt se v plánování v Česku pohybuji přes 25 let. Zažil jsem několik novelizací stavebního zákona. Vždy se tvrdilo, že nový zákon věci zjednoduší. Ve skutečnosti se systém pokaždé zkomplikoval a zpomalil. Digitalizace to teď ještě více zamotala.
Příklad z praxe
Například jsme nedávno podávali dokumentaci ke stavebnímu povolení digitálně. Budova je postavená, zkolaudovaná, vše bylo schváleno. Ale při dodatečných úpravách – kdy třeba část obchodního centra navrhuje jiný architekt – vzniká problém. Digitální systém nepřijme dokumentaci, pokud je elektronický podpis jiného architekta než původního. Ten to musí odsouhlasit.
Taková banalita pak výrazně zbrzdí celý proces. U velkých objektů, kde běžně spolupracuje více architektů, je to vážný problém. Celý systém je technicky nedomyšlený.
Demokracie vs. realita
Dalším tématem je participace. Demokracie je důležitá, ale otázka zní: pomáhá aktuální systém participace věci posouvat, nebo ji spíše brzdí?
Jsem členem komise Rady hl. m. Prahy pro metropolitní plán a často tam deklaruji, že stavíme příliš řídce a nízko a nevyužíváme racionálně a efektivně území města. Pamatuji si ještě dobu, kdy se uvažovalo o výškových budovách v Bubnech-Zátorech. Studie, včetně těch od UNESCO, označovaly tuto oblast za vhodnou pro mrakodrapy. Nakonec se výškovost v rámci veřejné diskuze opět snížila.
Při projednávání mi jeden člen koalice řekl: »Museli jsme snížit o dvě až tři patra.« A když se ptám proč, odpověď zní: »Ani se neptejte.« V mnoha případech sahají tyto limity až do dob, kdy se měnily územní plány a výška byla součástí vyjednávání – například kvůli ceně pozemků. Někdy šlo prostě o kompromis s developerem. Výsledkem je, že rozvoj města je takto účelově omezován.
Více domů, více betonu
Další zásadní otázka: jak výstavba ovlivňuje životní prostředí? Mnoho aktivistů se ohání ochranou přírody a klimatu, ale když se zamyslíme, tak čím víc stavíme nízkopodlažních domů, tím více zabíráme půdy. Navíc vzniká více střech, více chodníků, více komunikací – a tedy více zabetonovaných ploch, které zvyšují teplotu ve městech.
Když místo čtyř pětipodlažních domů postavíte jeden větší patnáctipodlažní, zabíráte méně půdy a vytváříte méně zpevněných ploch. Paradoxně tedy ekologicky udržitelnější varianta je stavět výškově. Jenže nikdo si dnes netroufne to říct veřejně.
Selhání urbanismu: Praha jako ostrov
Kdyby se Praha rozhodla stavět do výšky a zahušťovat zástavbu, nemuseli bychom dnes řešit sídliště rozlézající se za hranice města. Město zaspalo. A urbanisté dlouhá léta razili teorii, že Praha má být ostrovem obklopeným volnou krajinou.
Já bydlím na jihu Prahy, v Šeberově, v oblasti vilové zástavby. Ale když přejdete přes hranici do Jesenice, Zdiměřic nebo Kocandy, začíná obrovská výstavba. Desítky a stovky rodinných domů, nízkopodlažních bytovek. Ráno se tam tvoří kolony, auta stojí už od Klokotské a všechno se valí do Prahy a na D1, která je naprosto zahlcená.
Absence koordinace
Už před více jak dvaceti lety jsem jako zastupitel navrhoval, aby se výbor pro územní rozvoj Prahy scházel s výborem pro územní rozvoj Středočeského kraje. Nestalo se nic. A tak se nikdy nepřemýšlelo v širších souvislostech aglomerace. Výsledkem je chaos. Technická infrastruktura se prodlužuje, náklady rostou – výstavba i údržba vodovodů, kanalizace, plynovodů, rozvodů elektřiny. I toto přispělo k rostoucím účtům za energie a narůstajícímu podílu distribuční složky.
Kde stavět do výšky?
Nedávno Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) zveřejnil aktualizovanou studii »Prognóza obyvatel a veřejné vybavenosti 2024 2050«. Podle ní má v Praze přibýt počet obyvatel až na hodnotu 1,9 milionu – tedy skoro o polovinu víc než dnes. A já se ptám: Kde ti lidé budou bydlet? Kam budou jezdit? Kde budou pracovat? Kde budou stát nové školy, školky? Zácpy máme už teď. A 20 let uteče jako voda.
Já sám se dlouhodobě pohybuji v mezinárodním prostředí – žil jsem roky v Emirátech, podílel se na projektech v zemích kolem Perského zálivu, kreslil projekty v Indii. Právě jsem se vrátil z Koreje a Japonska. Tam je výstavba velmi zahuštěná a v Koreji i hodně vysoká. Tak je to i v metropolích celé jižní Asie a rovněž v nových městech po celé Číně. Stejně tak v předních evropských metropolích jdou nové projekty do výšky. Vysoká zástavba dává smysl – obzvlášť u dopravních uzlů MHD.
Na Praze 9 máme brownfieldy napojené na metro: Kolbenova, Českomoravská, Vysočanská. Rovněž tak na Praze 11 kolem stanic Roztyly, Chodov, Opatov, Háje. Tady by výšková výstavba dávala smysl. Diskutabilní je Smíchov, kvůli blízkosti Malé Strany a Hradčan. Ale Bubny-Zátory jsou ideální lokalita. Letňany, okraje Prahy – tam všude by mohla vyrůst nová městská čtvrť s odpovídající infrastrukturou.
Pokud má Praha přijmout 500 tisíc lidí navíc, nestačí si dělat hezké studie a obrázky. Musíme jednat. Jinak tu v roce 2050 budeme řešit ještě horší dopravní kolaps, zoufalý nedostatek bytů a přetíženou infrastrukturu.
Milan Urban, předseda Klubu zastupitelů SPD hl. m. Prahy
Kde jsou ty časy socialismu a Československa, když bylo za pět let postaveno 650.000 bytů a tyto byty byly zdarma předány československým rodinám? Dnešní kapitalismus po listopadovém puči 1989 v rozbitém Československu dokáže lidi jen okrádat a existenčně je ničit.
Kde jsou ty časy, když ČSSR křižovaly flotily těžkých tahačů s panely a v ČSSR se stavělo o sto šest bydlení pro lidi. Dnešní český kapitalismus se ukázal jako chudák ve srovnání se socialismem, protože kapitalismus nedokáže zajistit a zaplatit bydlení pro lidi v zubožené a zničené zplundrované ČR.
A přesto byly pořadníky, bytové komise a lidé na byty čekali i několik let, nechte si ty lži. Ano stavělo se, ale nerenovoval se bytový fond takže tak. Navíc po listopadu se zvětšil počet m2 na osobu, což je nejlepší ukazatel zvýšení životní úrovně, protože bydleni ve 4+1 s rodiči a prarodiči moc dobré nebylo navíc pomíjíte fakt, že se masově staví i rodinné domy a pokud si otevřete inzertní servery tak zjistíte kolik je bytů k mání
Josef, lepíš ty tvoje pravdoláskové argumenty jak vlaštovky svoje hnízda. Josef, ty se mi snad zdáš. Zeptej se lidí na dostupnost bydlení, když už nemáš televizi a internet a peníze na noviny, aby ses dověděl něco o bytech a bydlení v tomto zdevastovaném zadluženém státě.
Od roku 1990 do 2025 bylo postaveno 1,7 mil bytů, v roce 1989 bylo v Čsr celkem 4,1 mil bytů takže žádná bytová krize se nekoná naopak se podívejte na vaše dobové matriály jak různí tajemníci bytovou krizi řešil, či dobové seriály nebo oblíbeny Dikobraz. Takže opět platí, že komunisté za socialismu odstranili cyklicky se opakující krize a nahradili je krizí trvalou. Ten Havel vás jenom budí ze spaní, nebo se vám zjevuje i během dne? Jen díky jeho humanismu zde nebyla obdoba Norimberského procesu tak mu raději děkujte, že vás exoty stále máme a ještě si vás platíme.
Divím se, že Piráti mají tu drzost dát si na plakáty to, že zajistí byty.
Nestoudnost a drzost české Pirátské strany je bezbřehá. Srandovní jsou dnešní drzá volební hesla a volební průpovídky českých Pirátů; je to snůška stupidity a blbosti jejich pirátských nositelů.